S Karlem Hybšem se znám hodně let, už od roku 1995, kdy jsem se jako územní tajemník infrastruktury zúčastňoval jednání odborů se zaměstnavatelem na tehdejší Správě železničních telekomunikací. (dnes ČD-Telematika, a. s.) Karel tehdy předsedal koordinačnímu výboru předsedů ZO OSŽ středisek SŽT, která byla, tuším na osmi místech republiky. Kromě Prahy byla pravidelná výjezdní jednání členů koordinačního výboru na jejich pracovištích, v Plzni, Přerově, Břeclavi, Ostravě a dalších místech. Dnes se setkáváme oba již jako důchodci na jednáních Republikové rady seniorů OSŽ. Karel Hybš je ve svém věku stále člověkem velmi aktivním, nejen v současné Republikové radě seniorů OSŽ. V mladém věku herec ochotník a vedoucí divadélka „Pod lampou“ na žst. Praha Hlavní nádraží, vedoucí dětských táborů doma i v zahraničí, turista, průvodce, milovník památek, zahrádkář, ještě stále kouzelník iluzionista, organizátor, školitel, tvůrce webových stránek seniorů atd. Významnou roli i v jeho životě hrají roky poznamenané osmičkou, letos oslavil padesát let v manželství, šedesát let se věnuje kouzlení a v tomto roce oslaví 75 let života. Už v minulosti jsme spolu dělali rozhovor pro Obzor, který byl věnován jeho profesní dráze na železnici a činnosti v odborech. Dnes bych chtěl od něj slyšet něco o jeho velkém koníčku, a to je kouzlení, kterému se věnuje dodnes.
Kdy jsi se začal zajímat o magii, co tě k ní přivedlo a kdy jsi poprvé veřejně vystoupil? Co tě na tom baví víc, společenství stejných lidí, klubová setkání, úspěch u obecenstva?
Můj první zájem o kouzlení vyvolal tatínek, který dělal na dráze, tady se setkal s jedním kouzelníkem, který byl předsedou Klam klubu Praha, ten se scházel na nádraží Praha střed v kulturním sále. Několikrát jsem tady byl s tatínkem na veřejném představení. Líbila se mi ta tajemná atmosféra, kterou ještě vice umocnil předseda klubu pan Karel Jůza, když si ke spolupráci vybral mého taťku. Ovšem byli domluveni a já se to dozvěděl až po dvou letech. Bylo dohodnuto, že můžu do klubu na schůzky docházet. Něco mi bylo naznačeno, něco prozrazeno, ale musel jsem zapojit také hlavu, k tomu sehnat od sestry a mamky nějakou korunu k těm našetřeným, a koupit nějaký trik. Protože se blížil konec základní školy, každá třída si připravila nějaké pásmo. Já jsem si připravil kouzelnické představení složené z žertíků, ale i experimentů s provazem, novinami a vodou. Mělo to úspěch, a to mě povzbudilo, několikrát jsem pak vystupoval na dětských besídkách. To druhé a dá se říci silnější „nakopnutí“ bylo při příchodu do učení v Tesle Hloubětín, kde jsem se setkal s dvěma “kolegy“ z Klam klubu Praha. Tím bylo jasno. Klubová setkání a sledování starších členů a čerpání inspirací. Ono v podstatě nic nebylo zdarma. Kouzla byla jako koníček vždy finančně náročná. Hluboce se mi do paměti uložil zážitek z přísahy, trochu tajemné, kdy na scéně byla svítící lebka, já podepsal mlčenlivost a desatero, čímž jsem byl přijat do cechu kouzelnického. Pochopitelně jsem musel předvést svůj program. To byla síla prožitku. Žádná zkouška před tím, nebyla tak emocionální.
Vzpomeneš si na místa, kde jsi sám, nebo s kolegy vystupoval, kde jsi měl největší úspěch?
Tak na počátku byla vystoupení pro veřejnost v klubu, tady jsem dost vystupoval s panem Mlejnkem, který byl robustnější postavy jak do výšky, tak do šířky. S jevištěm měl zkušenost, protože byl herec. Jen pohled na nás připomínal již kdysi slavnou dvojici. On přišel s pelerínou a já šel za ním. Tu pelerínu ukázal zepředu, zezadu a já stál za ním, dal jí před sebe a já se dostal za ní. Spustil jí a já se objevil. Zase mě zakryl, pelerínu dal skoro k zemi a já malý za ní ležel v úhlu, kdy mě diváci neviděli. Potom jí otočil a já byl fuč. Potom mávl hůlkou, vyšla rána, a já se zvedl ve druhé řadě mezi diváky. Sklidilo to bouři ovací, až se za to stydím, ovšem efekt je efekt. Vystupoval jsem jako mladíček v divadle Gong s klubem, v PKOJF v Praze na malé scéně, v Brně s panem Karlem Jůzou. Hodně jsem spolupracoval v kavárně Astra s panem Kinclem (AMPERO); na akcích pořádaných Závodními kluby apod. Hodně jsem spolupracoval i s profesionály. Dokonce jsem břeclavskému páru Doležalových dělal choreografii, a režii k programu včetně hudby. S ním jsme jeli i na festival do Lipska. Také jsem spolupracoval i s jinými kluby. Na příklad s Magiko klub Slaný, a dokonce od roku 1980, až do jara1982 jsem byl jeho předsedou. Všeho, co jsem se naučil, jsem využil na táborech dětí, nebo léčebně ozdravných pobytech v zahraničí ke zpestření jejich pobytu, nebo při drobných výročích známých, a přátel
Určitě jsem zapomněl uvést řadu věcí, které tě baví a zajímají, kterými žiješ, můžeš to doplnit?
S mým odchodem do důchodu jsem měl víc času, a tak jsem po odmlce přišel na několik schůzek nejstaršího magického spolku ve střední Evropě. Zapojil jsem se do příprav oslav devadesátého výročí od založení klubu. Zpracoval jsem informace pro oslavy do brožurky, plakáty, prostě jsem se zapojil. Začal jsem vystupovat, na veřejných produkcích, která se konala vždy první pondělí v měsíci. Dělal jsem i místopředsedu po několik období a letos jsem dal funkci k dispozici mladším. Vytvořil jsem si prostor na studium historie devadesáti let klubu, hledal jsem v dobovém tisku, článcích. Protože se blíží 100 let Magického klubu Praha, tak pracuji na historii tohoto nejstaršího spolku, která začíná ovšem na přelomu devatenáctého a dvacátého století, publikuji. Něco je dáno k dispozici v digitální podobě, do které jsem zpracoval informace, doplnil, opravil a upřesnil. V té digitální podobě jsou na příklad: „Kouzelníkovi zápisky“, což je přes tři sta stran Dominika Třísky, zakladatele rodu provazochodců, ale také kouzelníka a člena MKP. Další je „Kouzla v humoru“, což je upravený text námětů pro vtipné vystoupení od Hynka Nápravníka a několik dalších titulů. Pochopitelně, že se jedná o dlouhodobou činnost, která se v současnosti kompletuje na základě získaných informací. Zpracovaná je brožura k výročí „20 let PRAGUE ACADEMY OF MAGIC“; kde jsem členem. Dalším titulem je „Jaroslav a Jindřich Balzar“, o slavném kouzelníkovi Jindřichu a jeho mladším bratrovi Jaroslavovi, majiteli prestižního fotoateliéru na Jungmannově náměstí. Tuto brožuru jsem dal dohromady s kolegou Langerem. „Kouzelnický žebřík“, “Karetní umění 1“ zpracované, upravené a doplněné z originálů pana Leopolda Beránka z třicátých let. Podklady byly ve špatném a nečitelném stavu. Mám z dřívější doby rozpracováno několik titulů, ale nevím, zda se k nim vrátím. A otázka, jak je to dnes s mým kouzlením? Čas od času vystupuji na základě spolupráce v domovech důchodců, účastním se některých akcí. Trošku kouzlení u stolu a mentální magie. Pomalu a jistě se dostávám do pozice teoretika a historika.
Tak mám pocit, že na splnění toho všeho, o čem jsi mluvil a co ještě chceš dělat, bys potřeboval nějaký život navíc, nebo alespoň vydržet ve formě do sto dvaceti let. Tak ti přeju, aby ti sloužilo zdraví a v tomto horkém létě ti děkuji i za tvé vzpomínky a milé povídání!
Miroslav Gloss