Oblast na rozhraní Slovenska a Maďarska, kterou po Trianonské smlouvě po roce 1918 rozděluje řeka Ipeľ - Ipoly jsem navštívil již vícekrát (viz rubrika Cestujeme s Obzorem). Nyní přináším zprávu z okolí pohoří Börzsöny, které z jedné strany obtéká Dunaj a z druhé zmíněná říčka Ipeľ. Při svém putování jsem navštívil obec Pastovce (Ipolypásztó). Původně totiž úzkokolejná trať pro svoz dřeva i přepravu cestujících odbočovala právě od žst. Pastovce, jejíž provoz v úseku Pastovce - Nagybörzsöny skončil právě vytyčením nových Československých hranic v roce 1920.

Do roku 1945 překračoval řeku Ipeľ u Pastovců do maďarské vesnice Vámosmikola most, který byl vyhozen do povětří ustupujícími vojsky koncem války. Od té doby se již několikrát uvažovalo o výstavbě nového mostu, ale jak mi potvrzuje místní 76letý občan: „Most nebude, nevěřte tomu. Tady již není ani hospoda a jeden obchod také zavřeli, plno domů je prázdných. V roce 1945 nás vysídlili, ale pak nám dovolil Gottwald návrat, kdo však utekl do Maďarska, již se nikdy nevrátil, tam si polepšili hlavně již za Kádára. Já jsem jezdil s náklaďákem i do Čech. Ten most ještě pamatuji jako batole, vedle byla budova finanční správy Československa. Nyní je to ruina, prodali to a vlastník to nechává být. Vlaky tady skoro nejezdí, nikoho to nezajímá.“
Pokračuji pak k místní železniční stanici, kde hovořím s „vechtrem“ a ten mi říká: „Ještě asi před šesti lety byla stanice obsazena výpravčím, pokladna byla zrušena již předtím. Obsluhuji zde vjezdová mechanická návěstidla, dávám odhlášky, je to jako hláska. Je zde také kontrola PZZ, ale stejně dávají rozkazy Op, protože je prý při nízkém ojíždění kolejnic nespolehlivé. O víkendu zde jezdí jen tři páry vlaků, ve všední dny pět párů.“
A to je zde již vlak do Šahů, do něhož nastupuji. V Šahách je úvraťová stanice obsazena výpravčím, ale v úseku Šahy - Zvolen po roce 2003, kdy za vlády nechvalně proslulého premiéra Dzurindy došlo ke zrušení osobní dopravy na plno tratích, jezdí jen náklady, přitom jsou na trati lázně Dudince, kam jezdí i železničáři na dodatkové dovolené. Bohužel vlakem jsou nedostupné! Bývalému premiérovi Dzurindovi nemůže přijít na jméno žádný slovenský železničář, s nímž jsem mluvil (bylo jich dost). Současnému také moc nefandí, neboť téměř nic na síti ŽSR/ZSSK neobnovil a když, tak jen víkendový provoz. V Šahách je na nádraží dosud fungující bufet s točeným pivem Zlatý bažant, paní majitelka jej provozuje již 28 let, to zde ještě pamatuje čilý provoz: „Kdybych neměla večerní a ranní stálé hosty, již bych s tím také skončila. To bylo po roce 1989 řečí, že se obnoví i železniční trať přes hranice do stanice Drégelypalánk s návazností na Budapešť, dělali tam i pěší demonstraci, ale tady už ničemu nevěřím.“
Tak se loučím a pokračuji od bývalého hraničního přechodu v Šahách maďarským autobusem do obce Nagybörzsöny, kde nocuji v penzionu, abych ráno v 8.10 h projel nově propojenou úzkokolejnou trať Nagybörzsöny – Márianosztra – Szob (v roce 2016 zcela nové betonové pražce, nové kolejnice, trať byla dlouhá léta v úseku Nagyirtás - Márianosztra snesena). Je vidět, že za premiéra Orbána se železnice a turistický ruch v Maďarsku opět podporuje. A to je jedině dobře. A v Szobu nasedám do EC směr Bratislava.

Martin Kubík

Právě přítomno: 244 hostů a žádný gestor