V období, kdy význam Višegrádské čtyřky dostává nový středoevropský rozměr, jsem se rozjel EC 273 z Prahy hl. n. do zastávky Nagymaros-Visegrad (ano, EC zastavuje i v zastávce), abych se přeplavil přívozem přes Dunaj do obce Visegrád a dále pokračoval do prudkého kopce k legendárnímu hradu Visegrád, který byl založen již v 10. století uherskými králi z rodu Arpádovců. Hrad měl jako své sídlo i římský císař, král uherský a král český Zikmund Lucemburský. Na hradě byly uchovávány uherské korunovační klenoty, jejich replika je vystavena v bývalé klenotnici.

Z hradu jsem pokračoval patnáct kilometrů po modré hřebenové značce listnatými lesy (krásné výhledy na pohoří Pilis a údolí Dunaje) až do vesnice Pilisszentlászló, odkud jsem jel autobusem do letoviska Szentendré. Szentendré je zajímavé hlavně muzeem příměstské a městské dopravy, umístěném na konečné stanici příměstské linky Szentendré - Budapest. Těm, kdo chtějí navštívit Budapešť trochu jinak, doporučuji vystoupit na zastávce této tratě Széntelék tér, kde se nacházejí pozůstatky římských staveb či fragmenty akvaduktu, který nechal postavit římský císař Hadrián. Na blízkém náměstíčku Fö tér se můžeme potěšit secesním kavárenským kioskem se čtyřmi plynovými lampami, je to i centrum čtvrtě Óbuda. Szentendré se v minulosti stalo i útočištěm srbských uprchlíků před tureckou invazí, dodnes jsou vidět některé nápisy v srbštině, včetně kostelů východního obřadu.

Martin Kubík