V zimě, jako je zatím ta letošní, je možno dělat menší pěší výlety, které doporučují lékaři pro udržení dobré kondice nejen železničářům. K tomu možno využít další z mé nabídky procházek. Nejprve nastoupíme na vlak tratě Praha - Paříž - Dobříš (jak se také Modřance trampsky říkalo) a vystoupíme v cílové a také konečné stanici tratě 210, v žst. Dobříš.

Dobříš je stanice žen, dříve zde sloužili i muži, ale ty již odvál čas do důchodu či do jiných pozic. Jako poslední sídelní dozorčí zde sloužil Ing. Jakub Goliáš (nynější obchodní ředitel ČD, a. s.), v letech 2002-2004, před ním zde dlouhá léta dělal náměstka či dozorčího Karel Brašnička a několik desetiletí(!) zde byl náčelníkem žst. Jan Houska.

Do počátku devadesátých let byla na Dobříši velmi silná nákladní doprava, některé manipulační vlaky měly i třicet(!) ložených vozů, samozřejmě s postrkem až do Mníšku p. Brdy. Podniky u nádraží na Dobříši dosud prosperují a například Bobcat si postavil nad nádražím i další pobočný závod, ale na železniční přepravu zcela „zapomněly“. Na Dobříš je nyní veden manipulační vlak v nočních hodinách a to pouze podle potřeby - jedná se vlastně pouze o ucelené vlaky s dřevem Lesů ČR, v menší míře lesů Jerome Colloredo-Mansfelda či Krystýny Colloredo-Mansfeld. Uhelné sklady či teplárna nevozí již léta po dráze nic. Na Dobříši je také poslední osobní pokladna na trati 210, kde prodává jízdní doklady výpravčí SŽDC. Podle posledních informací chce SŽDC, s. o., prodej jízdenek přes své zaměstnance ve všech takových stanicích zcela zrušit!

Z nádraží se vydáme kolem bývalého pivovaru, který byl změněn na luxusní domy, na náměstí, po prohlídce a návštěvě obchodů či kavárny Velbloud dojdeme k baroknímu zámku, který patří knížecí rodině Mansfeld od roku 1670 (od 1771 Colloredo-Mansfeld), pouze s peripetiemi - v roce 1942 byl zámek rodině zabaven Velkoněmeckou říší ve prospěch protektora. Po roce 1948 sloužil jako sídlo spisovatelů a v roce 1998 byl navrácen Colloredům-Mansfeldům. Od roku 2002 zámek vlastní Dipl. Ing. Jerome kníže Colloredo-Mansfeld. V zámku se nachází mimo jiné dobrá zámecká restaurace. Po prohlídce zámku, který je otevřen celoročně mimo pondělky, projdeme anglickým parkem (nikoli francouzským, ten je v zimě uzavřen) přes mostek do protisvahu, kde uzříme krásný černý most, který byl vystavěn ze strusky z knížecí železárny ve Staré Huti, kam posléze dojdeme podjezdem pod dálnicí Praha - Dubenec - (Strakonice). Ve Staré Huti pracují dokonce dva historické podniky - umělecká slévárna Svojitka a původní železárna - ta sice již od 20. let 20. století nevyrábí železo, ale strojírenskou výrobou se zabývá. Ve Staré Huti si prohlédneme zbytky kolejí bývalé železářské vlečky. Vlečka byla v provozu ještě počátkem 90. let 20. století pro potřeby odstavování osobních vozů při přeplnění kolejiště v žst. Dobříš, ale po vyšinutí z důvodu špatného rozchodu nebyla vlečka opravena (jak je v našich končinách zvykem), ale zrušena a odbočná výměna vytržena. Do Staré Hutě jezdily za parního provozu, ale pak, i „Zamračené“ s pegasem (parní topení - tehdy T 478.1) zbrojit. Torzo vodárny dosud stojí poblíž původní zastávky Stará Huť. V roce 2015 byla zastávka posunuta za přejezd a tam naše dnešní putování také končí.

Martin Kubík
 

Právě přítomno: 319 hostů a žádný gestor