Další nejen železniční zajímavostí je oblast Králického Sněžníku. K výstupu na Králický Sněžník je nejlepší zvolit cestu vlakem od Zábřehu na Moravě do Hanušovic, neboť jak známo, již po roce 2011 vlivem krajských hranic a tahanic došlo k likvidaci celotýdenní osobní dopravy na trati Dolní Lipka -Hanušovice (vlaky jezdí sporadicky pouze o víkendu). Tímto opatřením je zlikvidováno letité spojení s Prahou přes Hradec Králové a Lichkov do Hanušovic, potažmo do lázní Jeseník. To však krajské politiky netrápí, oni patrně jezdí auty.
Vystoupíme tedy v železniční stanici Hanušovice, kde záhy zjistíme, že nádražní restaurace byla také zrušena, drážní nocležna v svého času moderní budově ze sedmdesátých let 20. století byla „úspěšně“ zlikvidována a ponechána svému osudu, výtopna, v které mělo být železniční muzeum, byla srovnána se zemí. Tak nám nezbývá, než navštívit hostinec naproti nádraží, v jehož levé části je potravinový obchod, po vstupu do hostince a žádosti o jedno točené pivo Holba Hanušovice jsem byl vyzván: „Předložte k oskenování občanský průkaz, jinak vám nemohu podle zákona nic prodat, my jsme hlavně herna.“ Tak vyndávám neochotně průkaz, protože v nehostinném počasí nechci strávit hodinu venku nebo v čekárně, ta naštěstí je útulná, ale rád bych zažil atmosféru jako z filmu „Díra u Hanušovic.“ Ano v hostinci-herně to žije, různí lidé objednávají kolečka panáků pořád dokola, je zde i atmosféra animovaného filmu o železničáři Aloisu Nebelovi.
Hostinec jsem navštívil také z toho důvodu, že kolega, s kterým jsem se měl v Hanušovicích setkat, skončil na hodinu v železniční stanici Zábřeh na Moravě, kde mu ujel přípoj, protože dispečer tak rozhodl. Dalším vlakem konečně dorazil a tak jedeme lokálkou do Starého Města pod Sněžníkem. Lokálka byla postavena 4. října 1905 a na stavbu nejvíce přispěl majorátní majitel mnoha moravských i českých statků Johann II. panující kníže Liechtenstein (1840 Lednice – 1929 Valtice). Na trati je zaveden samoobslužný způsob odbavování, za mé návštěvy strojvedoucí zastavil v zastávce v lesích - Hanušovice zastávka - a zde provedl revizi jízdních dokladů, ten den byla navíc uzavřena i pokladna v Hanušovicích.
Po příjezdu do Starého Města pod Sněžníkem jsem si prohlédl nově zrekonstruovanou budovu dopravny D3, myslím, že se oprava povedla, bohužel bylo zbořeno klasické skladiště. V budově je otevřena v některé dny v týdnu osobní pokladna. Na VNVK se nakládá dřevo, je zde velký sklad dřeva, k odsunu byly 15. 11. přistaveny dva vozy Eas. Nocleh (cca 300,- Kč bez snídaně, soc. zařízení na chodbě) jsme sehnali v hotelu Národní dům na náměstí proti starobylé radnici špalíčkového typu. V radnici je také infocentrum s menším vlastivědným muzeem, na náměstí je panelová výstava o zaniklých vesnicích po odsunu německého obyvatelstva v roce 1945 ze Starého Města (Mährische Altstadt) a okolí, včetně hrůzných zážitků českých pamětníků na ten čas.
Ráno v 6.46 h odjíždíme regionálním autobusem do osady Stříbrnice (dříve Stubenseifen). Ze Stříbrnic se vydáváme táhlým stoupáním až na vrchol Králického Sněžníku kolem pramenu Moravy. Před vrcholem Sněžníku dříve stála „Liechtensteinova bouda “, ta byla uzavřena v roce 1968 a v roce 1971 zbořena, vydržel pouze sklep a vedle stojící socha slona, postavená ve 30. letech 20. století německým šumperským spolkem Jescher. Vrchol Sněžníku je na území Polska (1424 metrů nad mořem), do roku 1973 byl ozdoben rozhlednou německého císaře a pruského krále Viléma I., ta byla v roce 1973 vyhozena do povětří polským vojskem.
Pokračujeme tedy do Polska (do roku 1945 Pruska), kde se občerstvíme v polské boudě, postavené již v roce 1871 pruským turistickým spolkem. V chatě nocoval v roce 1955 farář Karol Wojtyla, budoucí papež Jan Pavel II., který byl znám svým sportovním založením. Od boudy jdeme dolů do údolí do vzdušných lázní Miedzygórze (dříve Wölfelsgrund), kde můžeme obdivovat přírodní třicetimetrový vodopád, prý byl svého času nejdelší v Prusku. Vyhledáme si autobusové spojení a zamíříme do lázní Dlugopole Zdrój, kde ochutnáme výbornou uhličitou minerální kyselku a nastoupíme na vlak tratě Kladsko (Klodzko/dříve Glatz/) - Lichkov.
Martin Kubík
