S nákladovým nádražím Praha-Žižkov jsem se služebně prvně setkal v roce 1980, kdy jsme před nástupem v druhém ročníku SPŠD museli absolvovat známý „Kabinet bezpečnosti práce.“ Kabinet zde vedl v té době legendární železničář - školař pan Švancar. Dodnes ho vidím a slyším, jak hrdě oznámil posluchačům: „Já jsem Švancar!“ a jal se přednášet látku nejen o železnici, ale i ze života obyčejného železničáře, třeba jak rád chodil v uniformě do prvomájových průvodů, a že se ani po průvodu nenapil, že prý by si občané pomysleli, že pije ve službě.

Pak jsem na Žižkově vyfasoval první železničářskou uniformu, ano to se ještě osobně zkoušela, a paní co ve skladu několik desetiletí dělala, mi vždy ochotně poradila, naposledy jsem tam byl někdy kolem roku 1999, pak už ve všem začal duch nové neosobní doby. Od 1. ledna 2016 odešli ze Žižkova poslední železničáři a bylo uzavřeno kontejnerové překladiště ČSKD Intrans. Překladiště mělo být nově postaveno v Malešicích, k tomu dosud nedošlo a patrně nikdy nedojde. Místo toho se kontejnery překládají ve vzdáleném Mělníku-přístavu. Takto nad Intransem vyzrál developer, ostatně developer vyzraje nad každým vždy. Kdyby ČD, a. s., pozemky po roce 2000 neprodalo, žádný developer by nebyl.
A tak jsem se potloukal ve „vyhaslém“ kolejišti kolem důmyslné překladištní techniky nákladového nádraží z roku 1936 a tu vidím dva truhláře, kteří na boční rampě repasují nábytek. Dávám se s nimi do řeči: „Vidíte támhle vzadu ten jiný plech - tam v roce 2011 přetlačili vozy při posunu. Jo Intrans ten si to tady ještě krátce před koncem zvelebil, upravil plochu překladiště - to muselo stát - a nakoupil nové překladištní pojízdné jeřáby. A pak byl konec. Vystavovali tady taky Legiovlak a jezdili sem s historickými vláčky, pak tam někdo snad naschvál vytrhal koleje, teď se sem nedostane nic.“
Ano opravdu by mě zajímalo, proč došlo k přerušení spojovací koleje na žst. Praha-Malešice, to byl snad záměr. V bývalém dopravním pavilonu, kdy bylo naposledy stanoviště dozorce výměn, bydlí nyní lidé alternativního způsobu života. Jinak budovy nádraží jsou většinou pronajaty a slouží jako velkoobchodní sklady vietnamské komunity, ale i českých podnikatelů. Je zde i léta vyhlášená prodejna vajec, která je nyní přemístěna na samý konec nádraží. Nádraží tedy dosud žije a mohlo žít. V roce 2015, těsně před zrušením překladiště, navrhovala jedna studie, aby zde bylo logistické centrum na dopravu zboží do obchodů ve městě – po železnici do nádraží a dále nákladní tramvají. To bychom však museli být například v Drážďanech, kde jezdí nákladní tramvaj po VW. V Čechách se teprve na nositele enviromentalismu čeká. Možná bude pak pozdě.
A když si již projdeme nádraží, o kus dál je Olšanský hřbitov, kde můžeme obdivovat na hlavní cestě i náhrobek od architekta Jana Kotěry, který stavěl mimo jiné i železniční ubytovací domy nebo navrhl v roce 1900 tvar Ringhofferovy salonní tramvaje, která je od roku 1998 kulturní památkou. Stejně tak před zbořením zachránilo prohlášení nákladového nádraží Žižkov kulturní památkou v roce 2013.
A ještě jedna vzpomínka. Na Žižkově byla i agilní ZO OSŽ, která zde měla zařízenou společenskou místnost, konaly se zde Dni železničářů, ale i schůze vedení odborů. Ostatně při vstupu do budovy dosud visí informační tabule ČD, kde co je, spíš bylo. Jde z toho smutek.
Martin Kubík
 

Právě přítomno: 207 hostů a žádný gestor