Město Boskovice leží na okraji Drahanské vrchoviny v boskovické brázdě v nadmořské výšce kolem 380 metrů. V roce 1463 se prvně připomíná jako městečko, povýšeno na město bylo císařem Josefem II. v roce 1787. Dlouhá léta patřilo boskovické panství Ditrichštejnům, od roku 1856 připadly sňatkem Terezie Mitrovské z Nemyšle původně francouzskému hraběcímu rodu Mensdorff-Pouilly, rod našel útočiště po Francouzské revoluci v Rakousku, v Království českém v západočeských Nečtinách a v Markrabství moravském v Boskovicích. V Boskovicích je rod usazen dosud. 11. prosince jsem navštívil Boskovice při pohřbu Hugo hraběte Mensdorffa-Pouilly (1929-2023), který se významně podílel na československé a české diplomacii jako rada vyslanectví v Paříži a do roku 2004 rada vyslanectví Suverenního řádu maltézských rytířů v Praze.

V létě jsme s rodinou navštívili Mallorku, abychom zde vedle odpočinku a koupání absolvovali rovněž výlet tramvají a historickým vláčkem, který velice doporučuji.
Tramvaj spojuje pobřežní městečko Port de Sóller a městečko Sóller. Jedná se o jednokolejnou trať o rozchodu 914 mm s výhybnami o délce 4,9 km. Trakční soustava je stejnosměrná o napětí 600 V a prostým vedením. Trať byla uvedena do provozu v roce 1913. Dnes jsou na ní provozovány historické vozy, které vozí hlavně skupiny turistů. V sezóně, kdy jsme zde byli, jezdila tramvaj po 30 minutách. Tramvaj jede rychlostí kolem 20 km/h a celý úsek projede asi za 15 až 20 minut, v závislosti na délce pobytu ve výhybně při křižování. My jsme nakonec čekali na projetí dvou souprav v protisměru.
Zdroj: https://trendesoller.com/eng/routes/tram

Zastávka Borek (při otevření tratě v roce 1898 Neuhof-Worka) leží na trati Rakovník - Bečov nad Teplou mezi dopravnami Žlutice a Štědrá. Právě v prosinci 2023 uplyne deset let, kdy Žlutice opustil poslední dirigující dispečer a Žlutice byly z žst. degradovány na neobsazenou dopravnu. Naštěstí ve Žluticích zůstal traťový okrsek, který využívá i bývalou výtopnu, budova výpravní budovy je prázdná a prý se uvažuje o prodeji, přitom čety zatím nocují v soukromém penzionu, strojvedoucí nocují v drážní budově u přejezdu. Restaurace u nádraží, kde bylo celý den teplé levné jídlo, bude od ledna 2024 zrušena a přestavována na penzion.
V železniční zastávce Borek se cestovatel může vydat po modré turistické značce do obce Štědrá, z důvodu řádění bobra je místy cesta neschůdná a je nutno improvizovat, bobr zatopil i cestu pod viaduktem k zřícenině Štědrý hrádek.


Člen rady vydavatele Nové železniční techniky David Židlický, který rád cestuje vlakem a fotografuje, se s námi podělil o zajímavosti z poslední cesty po Itálii, kde má část rodiny, a tedy sem často jezdí.

Zastávka Rejkovice leží na trati Zdice - Protivín, která byla postavena hned jako státní - Císařsko-královské státní dráhy - kkStB - a zprovozněna 20. prosince 1875. Rejkovice byly až do zavedení DOZ Březnice - Zdice (v roce 2009) jako hláska a závorářské stanoviště. Strážní domek s bývalou služební místností a bytem je bohužel nyní prázdný, budova zastávky je vzorně udržována. Z Rejkovic možno dojít do městyse Jince polní cestou s krásnými výhledy na centrální Brdy, v části u Jinců je dosud nepřístupný vojenský prostor, další část bývalého VVP Brdy je veřejnosti přístupná, právě tam se natáčely některé scény z kriminálky České televize Octopus.

Ve dnech 17. a 18. října letošního roku proběhlo tradiční setkání dopisovatelů v hotelu Lesní chata v Kořenově. Účastníci měli na výběr dvě varianty dopravy na místo. Buďto mohli přijet po vlastní ose anebo pro ně bylo zajištěno svozové auto od pardubického hlavního nádraží až k hotelu. Ubytování je zde velmi pěkné, vše je příjemně zařízeno, interiér dýchá útulností, obsluha je velmi vstřícná a ochotná, hotel je vhodně situován u lesa a přidanou hodnotou je hotelové wellness. Zkrátka, ideální místo pro ubytování – a nejen pro členy OSŽ za opravdu výhodnou cenu. Chvíli po příjezdu a předání klíčů od pokojů nás čekal oběd, který byl předskokanem exkurze do kořenovského muzea ozubnicové železnice a místní výtopny. Exkurze byla velmi bohatá na informace, jež se vztahují na naši jedinou ozubnicovou železnici. Ve druhé fázi prohlídky proběhlo obhlédnutí lokomotiv, motorových vozů a přívěsných vagonů s bohatým výkladem ve zdejší výtopně, která je nedlouho rekonstruovaná a postavena téměř odznova. Typické chladné sychravé počasí v okolí kořenovské stanice dodávalo pravou atmosféru nastupujícímu podzimu.

Tak dnes, kdy už mám fůru času, cestuji – bohužel – už víceméně jen vzpomínkami… Ale pamatuji si na jednu ze svých prvních soukromých cest do Itálie, kam se vdala moje kamarádka. Oni sem jezdili, já k nim nemohla. A když politický režim u nás konečně povolil, rozjela jsem se začátkem září 1990 sama vlakem já k nim do Mestre, které je poslední zastávkou před konečnou stanicí Venezia Santa Lucia. Cesta se zdála být ‚jednoduchá‘, čekal mě pouze jeden přestup ve Wien Hbf, kde jsem měla jedinou zato víc jak dvouhodinovou přestávku. Projít městem se nedalo, maminka kamarádky poslala svému zeti slivovici a já jim vezla mj. i dárkové balení piva Pilsen.

Tramvaje v Jablonci nad Nisou více připomínaly úzkokolejnou železnici, než klasickou tramvajovou dopravu. První tramvaje vyjely v Jablonci 7. února 1900 a poslední 31. března 1965, zbyla pouze meziměstská trať Jablonec - Liberec, která je v roce 2023 přestavována na normální rozchod, tím přijde tramvajová doprava v České republice o poslední úzkokolejnou tramvajovou dopravu 1000 mm, i když ne docela, pro provoz historických vozů bude určitý úzkokolejný úsek zachován i nadále. V Německu je úzký rozchod docela běžný a pro města s úzkými ulicemi výhodnější.

Josefův Důl (dříve Josefsthal) je od října 1894 spojen s železničním světem tratí ze Smržovky (dříve také Morchenstern). Smržovka leží na hlavní trati původně soukromých jabloneckých drah Liberec - Tanvald, které byly zestátněny až v roce 1930. Osadu Josefův Důl a okolní osady založil hraběcí rod Desfours-Walderode v 17. století hlavně pro rozvoj sklářství.

O městě Volyni se praví, jako o bráně Šumavy. Dříve byla Volyně soudní okres. Ve Volyni měl můj předek Václav Ledrer kupectví (velkoobchod koloniálním zbožím). Na jeho domě byla dokonce umístěna kolem roku 1902 pamětní busta jednoho z nejvýznamnějších volyňských rodáků - ministra financí Rakouska-Uherska Dr. Kaizla (ministra financí ve vládě Františka hraběte Thuna-Hohensteina). Můj předek dům koupil koncem 70. let 19. století (rodina ho vlastnila do roku 1916), v roce 1905 v domě předčasně zemřel a je pohřben na věhlasném hřbitově nad městem Malsička.

Přesně na den, v pátek 15. září 2023, vypravila společnost Die Länderbahn zvláštní vlak ke 140. výročí trati Krupá – Kolešovice. Trať postavila prosperující Buštěhradská dráha v roce 1883 jako odbočku ze své hlavní tratě Praha-Bubny – Chomutov/Vejprty/Reitzenhain - Cheb. Trať do Kolešovic ležela na bývalé jazykové hranici, Kněževes byla česká a Kolešovice (Kolleschowitz) již s výhradně německým obyvatelstvem. V letech 1938 - 1945 probíhala zastávkou Přílepy hranice Velkoněmecké říše. Kolleschowitz podléhaly říšskému ředitelství v Drážďanech. Na trati směr Chomutov byla říšská hranice již v Milostíně (nyní je redukcí provozu degradován Milostín na neobsazenou zastávku).

O hudebním skladateli Antonínu Dvořákovi (8. 9. 1841, Nelahozeves - 1. 5. 1904, Praha) je známo, že byl veliký obdivovatel železnice a parních lokomotiv. Švagr Antonína Dvořáka byl JUDr. Václav hrabě Kaunic (28. 9. 1848,Drážďany - 14. 10. 1913 Uherský Brod), český liberální politik, poslanec Českého sněmu v Praze a poslanec Říšské rady ve Vídni zakoupil po roce 1870 statek Vysoká u Příbramě, kde si v roce 1878 nechal postavit lesní zámeček architektem Čeňkem Gregorem , který byl v letech 1893 - 96 starostou Prahy, podporovatelem výstavby tramvajových tratí, elektrizace Prahy a zřízení centrální pražské kanalizační stoky, která funguje dodnes. Jak vidno v době bélle epoque vše souviselo se vším pro modernizaci Království českého potažmo Rakouska-Uherska.

Právě přítomno: 524 hostů a žádný gestor