Není žádných pochyb o tom, že okolí Prahy nabízí nepřeberně krásných míst a nemusí se jezdit nikam daleko. Vypravme se proto na jedno z nich, které se nachází doslova „za humny“ našeho hlavního města. A protože jsme v nádražáckých novinách, pojedeme vlakem. Nasedněme tudíž na pražském hlavním nádraží do motoráčku a vydejme se přes Vršovice a Braník do Vraného nad Vltavou.

Na sváteční den upálení Mistra Jana Husa jsem se vypravil na projížďku po Doupovské dráze, kterou stejně jako Švestkovou provozuje na objednávku Ústeckého kraje „Šatavova“ společnost Railway Capital. Zvolil jsem cestu přes Rakovník a nestačil jsem se divit, jak jsou rozvázány přípoje mezi vlaky tratěmi Beroun - Rakovník a Rakovník - Bečov nad Teplou.

Podle Jiráskových Starých pověstí českých stával za onoho času na levém pražském vltavském břehu hrad, na který přicházely ze všech koutů země ženy a dívky, aby odsud vedly svůj odboj proti mužům. Na vrchu Děvína (310 m) stával kdysi skutečně středověký hrad, ale až od 1. poloviny 14. stol. V roce 1437 jej údajně nechal zbořit císař Zikmund Lucemburský (1368 - 1437). Zbytky tohoto hradu se v těchto místech zachovaly až do 19. století.

Bez nadsázky můžeme říci, že naše země je nejen zemí hradů a zámků, ale jsme i malou rozhlednovou velmocí. Vždyť jich u nás máme kolem 400 a drtivá většina z nich je přístupná veřejnosti. Vypravme se proto nyní vlakem na malý výlet a navštivme tři z nich, které jsou položeny nejseverněji na našem území.

Valeč, kde jsem přenocoval v příjemném penzionku na barokním náměstí, je pozoruhodná impozantním barokním zámkem, který patřil do roku 1937 langobardskému hraběcímu rodu Thurn-Valsassina, předci rodu byli stoupenci v roce 1618 „zimního krále“, přičemž Jindřich Thurn byl iniciátorem pražské defenestrace. Rod po roce 1620 opustil České království až do roku 1890, kdy zakupuje panství Valeč.

Právě přítomno: 277 hostů a žádný gestor