Spisovatelem Bohumilem Hrabalem (1914-1997), který zemřel před dvaceti lety, byly „poznamenány“ tři železniční stanice: Dobrovice, Kostomlaty nad Labem a Loděnice. V žst. Dobrovice byl v roce 1944 výpravčím-záškolákem, v Kostomlatech autorizoval a v Loděnicích se natáčel film Ostře sledované vlaky, to vše je notoricky známo. Jak se doba na železnici v posledních letech rapidně mění, mění se i obsazení stanic vlivem zavádění dálkového řízení, takže v současné době zbyl výpravčí z „Hrabalovských“ stanic pouze v žst. Kostomlaty nad Labem. Poetická stanice Dobrovice se v průběhu roku 2016 změnila k nepoznání, zmizela fotogenická mechanická dvouramenná návěstidla, zmizelo původní nástupiště, nové bylo přesunuto asi o třicet metrů ve směru na Nymburk. Nakonec zmizela i deska vedle dopravní kanceláře, která upozorňovala na slavného spisovatele.

V polovině května byl obnoven po třech letech pravidelný parní provoz v polském Wolsztyně (viz Obzor 12). Proto jsem neváhal a Wolsztyn 4. srpna navštívil. Do 15. 8. je návštěva o to víc zajímavá, že v této době z důvodu výluky na trati Leszno - Wolsztyn jezdí tři páry parních vlaků v trati Zbaszynek -Wolsztyn, kde jinak pravidelně nejsou zaváděny. Parní provoz zajišťuje společnost Koleje Wielkopolskie a výtopna Wolsztyn (Informace o jízdních řádech zde: http://koleje-wielkopolskie.com.pl/rozklad-jazdy-2/; další web, který se věnuje přímo parnímu provozu ve Wolsztyně a denně stránky aktualizuje najdete zde: http://www.parowozy.com.pl/news.htm).

V pondělí 17. července jsem se vypravil k zjištění současného stavu na trati Plzeň - Žatec (trať 160). Cílem byla dálkově řízená žst. Petrohrad a z Plzně jsem chtěl použít vlak soukromého dopravce GW Train Regio. Železniční anabáze mé cesty začala již ráno, kdy byl osobní vlak 8814 od Prahy hl. n. ukončen z důvodu zpoždění v žst. Karlštejn a pro cestující do Berouna byl zastaven budějovický rychlík 1250, který zcela nelogicky mimořádně nezastavoval v zastávce Srbsko, takže cestující v Srbsku měli prostě smůlu a pakliže chtěli právě pokračovat z Berouna směr Příbram - Č. Budějovice, zůstali doma.

Ze sítě Železnic Slovenské republiky (včetně mnoha tratí nyní již bez pravidelné osobní dopravy) mi zbýval projet úsek Čierna nad Tisou – Čop. Tak jsem si řekl, proč to rovnou nespojit s výletem na Ukrajinu! Mezi hlavní cíle mé cesty patřilo projetí Užockého průsmyku, návštěva měst Lvov a Kyjev, a několik dní koupání v Azovském moři.

Při letních cestách po Rakousku s ÖBB zvu čtenáře Obzoru do oblasti korutanského ledovcového jezera Pressegger See, které leží pod Slunečními Alpami (Sonnenalpen) u hranic s Itálií, v oblasti se slovinskou menšinou. Presseger See leží na trati (Villach) – Arnoldstein – Hermagor, zvané Gaitalbahn. Do prosince 2016 trať pokračovala z Hermagoru až do Kötschach-Mauten přes Tröpolach. Stavba toho úseku je kuriózní, stejně tak jako násilné zastavení provozu.

Po oslavách 120 tratě Protivec – Bochov jsem 3. června cestoval vlakem ze Žlutic (do prosince 2012 sídlo dirigujícího dispečera, nyní neobsazená dopravna D3 a prázdná budova) do Horního Slavkova –Kounice (dříve Ležnice) přes Bečov nad Teplou. Pro cestujícího se nyní jedná o dost tarifně strastiplnou cestu. Nejprve si zakoupí jízdenku u průvodčího vlaku ČD, a. s., ve Žluticích, jelikož ČD zrušily prodej jízdenek pro soukromé dopravce, je cestující nucen si zakoupit další jízdenku ve vlaku GW Train Regio z Bečova nad Teplou do Krásného Jezu, kde přestoupí opět na vlak ČD, a. s., a jelikož je zde zaveden samoobslužný způsob odbavování, musí si koupit již třetí jízdenku, a to v prodejním automatu ve voze. Stává se, že vhozené mince geniální automat neustále vrací zpět jako „falešné,“ pak následuje další krok, koupit si jízdenku u strojvedoucího, který je naštěstí ještě vybaven POPem.

Čas výletů je v plném proudu. Pojďme se vydat vlakem na jeden zajímavý výlet na sever Čech, kdy v jediném dni můžeme (mimo jiné) navštívit tři zříceniny hradů a jeden renesanční zámek. Malé obci Perštejn, nacházející se nedaleko Klášterce nad Ohří, se přezdívá podle známého italského města v podhůří Alp - Český Merán, neboť leží v klimaticky příznivé poloze vhodné pro pěstování ovoce.

Při cestě po síti Rakouských spolkových drah (ÖBB) doporučuji navštívit soukromou úzkokolejnou elektrickou muzejní dráhu Payerbach - Hirschwang, která odbočuje z hlavní tratě Vídeň - Bruck an der Mur (trať 510,500). Stanice Payerbach je zajímavá také tím, že za ní začíná proslulá Semmeringbahn, kterou projektoval rytíř Ghega v roce 1854. Semmering sice stále slouží hlavní zátěži na Slovinsko a Itálii, ale právě 3. července 2017 byla zahájena stavba třetího tunelu Semmmering Basistunel v úseku Spital am Semmering - Mürzzuschlag. Po zprovoznění nového Semmeringu bude železnice na jih vůči automobilům více než konkurenceschopná.

V okolí Prahy se nachází kultovní místo pravěkého hradiště z období mladší doby bronzové (asi 1000 let před n. l.) na hoře Plešivec v Brdech. K výstupu na horu se nejprve projedeme romantickou lokální tratí z roku 1901 Zadní Třebaň - Hostomice pod Brdy – Lochovice a vystoupíme v zastávce Radouš. Železniční zájemce může pokračovat o zastávku dále a vystoupí v nz. Neumětely, kde si prohlédne šrotiště, které je pravidelně obsluhováno Mn 85381 v pondělí a pátky v odpolední době.

Květnové slunné dny vybízejí k návštěvě přírodních parků. Jeden takový možno navštívit vlakem na trati 070. Nachází se poblíž železniční stanice Praha-Satalice; je to Satalická bažantnice, která byla několik staletí součástí Černínského panství Vinoř. Hraběcí rodina Czerninů z Chudenic ji založila v roce 1780. Na počátku dvacátého století ji navštěvoval následník trůnu Ferdninand d´Este či budoucí rakouský císař Karel I. Poslední majitel Vinoře a Satalické bažantnice byl Otakar hrabě Czernin, který jako rakousko-uherský ministr zahraničí byl nucen podat demisi po prozrazení tajných dopisů o jednání separátního míru s Francií v roce 1917. Po roce 1918 byl na nátlak Československa nucen Vinoř prodat. Satalická bažantnice je zajímavá i rokem 1945, kdy zde nacisté ukrývali vojenská letadla, při americkém náletu 25. března 1945 zahynulo 59 satalických občanů.

I vlakem se dá dojet až téměř do Pekla. Nevěříte? Nasedněme tudíž v Lovosicích či v České Lípě do motoráčku a svezme se do železniční stanice Zahrádky u České Lípy. Mimochodem, tato stanička vyhrála v roce 2009 soutěž „O nejkrásnější nádraží“. Železniční trať z Lovosic do České Lípy, jmenovitě úsek Litoměřice hor. n. – Česká Lípa, byl uveden do provozu 29. 12. 1898. Jedná se o jednokolejnou trať, část tzv. „Severočeské transverzálky“ společnosti Ústecko-teplické dráhy (SŽDC č. 087), spojující Teplice s Libercem. Celou původní trať dnes nalezneme pod čísly 086, 087 a 097. Osobní provoz zde zajišťují ve dvouhodinovém taktu Regionovy a to na poměrně dlouhém rameni Česká Lípa - Postoloprty – 96 km.

Žatecký uzel, jak již Obzor informoval, prochází generální přestavbou. Pracoviště výpravčího v Žatci západ bude po jejím ukončení zrušeno, v Žatci hl. n. (Buštěhradské nádraží) se nyní v prostorách zrušené nádražní restaurace zřizuje dispečerské pracoviště; při mé návštěvě 10. 4. bylo již vybaveno nábytkem a technologií. V provozu byla ještě stará dopravní kancelář, vybavená klasickým hradlovým řídicím přístrojem, na jehož vrcholu stála petrolejová lampa. Dva světy technologií, které spolu bojují o přežití. Je nad slunce jasné, kdo za krátkou dobu vyhraje. Doba hradlových přístrojů míří ke svému konci. Bezpečně a věrně sloužily železnici více než 120 let. Nový eletronický svět železnice bude moderní, rychlý a bezpečný, ale strašně zranitelný, stačí, aby zkratoval systém, jako se stalo počátkem dubna v Linci hlavním nádraží, a nic nejezdilo více než 24 hodin, všechny vlaky byly nahrazeny chaotickou náhradní autobusovou dopravou. I tato vymoženost k nám dorazí.

Právě přítomno: 268 hostů a žádný gestor