Trať Komárno (maďarsky Komárom) - Kolárovo (Gúta, 10 558 obyvatel) na Žitném ostrově poslalo do železniční stagnace, stejně tak jako plno dalších tratí ŽSR, v noci z 2. /3. února 2003 ministerstvo dopravy pod vedení ministra Prokopoviče. Trať sice nebyla zrušena a v GVD ŽSR je dosud zveřejněna s nulovým grafikonem, ale je nesjízdná a zarostlá 15tiletým náletem. Do 22. prosince 2006 byl na trati ještě veden jeden pár manipulačních vlaků. Již předtím se na trati ztrácely kolejnice, takže jízda vlaku se stala nebezpečnou.

O tom, že naše země nabízí nepřeberně krásných míst, o tom není, arci, žádných pochyb. Dnešní pozvánka na výlet s Obzorem zve na další pěkná místa a hezké zážitky. Město Klášterec nad Ohří jsme již jednou letos navštívili, když jsme se odtud vydali na výlet ke zřícenině hradu Egerberg. Dnes popojedeme vláčkem o dvě stanice dále, do Perštejna. V osm hodin vystupujeme z rychlíku Krušnohor v Klášterci. Protože do odjezdu osobáku máme zhruba tři čtvrtě hodiny času, stačí to vychutnat si před další cestou šálek kávy. V 8:48 hodin přijíždí k nádražní budově „Žralok“ 844 024-0, s nímž budeme pokračovat do Perštejna.

Jedna z dalších lesních železnic ležíc v oblasti mezi Dunajem i Iplom v lesích pohoří Börzsöny s nejvyšším vcholem Csóványos (937 metru nad mořem) je železnice o rozchodu 600 mm z obce Kemence do Feketevölgy. Provozní trať je dlouhá čtyři kilometry a má se časem prodlužovat ještě o další tři kilometry. Původně měla plno odboček v celkové délce asi padesát kilometrů.

Dnes se vydáme s Obzorem na výlet na safari, ovšem ne na ledajaké safari. Z terénního vozu nebudeme moci sledovat například žirafy či slony, ani kolem nás nebudou pobíhat hladoví lvové. Vyrazíme totiž na „Uhelné Safari“ do severočeského Mostu. Společnost Severní energetická, a. s., pořádá pro zájemce exkurze do těžebních lokalit v okolí Mostu, do dolů Československé armády a Vršany.

Na jihovýchodním Slovensku v oblasti turisticky navštěvovaného Slovenského krasu je od roku 2003, kdy tehdejší premiér Dzurinda bezprecedentně poškodil slovenskou železnici zastavením provozu na desítkách tratích, nejvíce poškozena právě zmíněná oblast. Tento trend se nezastavil ani nyní. Proto jsem neváhal a 3. 9. jsem využil poslední možnost v rámci „letních vlaků“ projet trať Plešivec - Slavošovce, kde jinak osobní vlak neuvidíte (viz i „Cestujeme“ září 2019).

V polovině srpna se uskutečnily oslavy 150 let trati Chomutov – Křimov - Vejprty. Jedna věc je oslava a druhá věc je skutečnost, že trať Chomutov - Vejprty poškodilo vedení Ústeckého kraje za hejtmana Šulce (ODS) v roce 2006, kdy došlo k výrazné redukci provozu na trati na tři páry vlaků, což mělo za důsledek následné zrušení postu dirigujícího dispečera-výpravčího v kdysi důležité uzlové stanici Křimov (km 22,800/km 0,000 - kilometráž do Vejprt je jako odbočná trať od nuly), redukce vyprázdnila zbylé vlaky, protože byly vedeny v nepoužitelných časech pro dojíždění do práce a škol.

V „Cestujeme s Obzorem“ z 27. 8. 2019 jsem se zmiňoval o historii a současnosti zámku Nebílovy u Šťáhlav. Po třech letech jsem se vrátil na půvabné místo opět. Zámek se postupně rekonstruuje, a jelikož je nyní dovoleno v prostorách zámků v majetku státní památkové péče bezplatně fotografovat zasílám čtenářům pár nových poznatků.

Letní prázdniny se již pomalu chýlí ke svému konci, ale i dnes se můžeme vydat na pěkný výlet do přírody a za poznáním kousku té naší historie. Nebo jej můžeme zařadit na některý hezký den babího léta v měsíci září či v říjnu. Na dnešní výlet se vydáme opět (jak jinak) než vlakem. Cílem cesty je stanice Krupka-Bohosudov (trať č. 130). Z Prahy se dostaneme pohodlně rychlíkem do Ústí nad Labem a zde přesedneme do osobáku linky U 1 (směr Chomutov, Kadaň Prunéřov). Stanice Bohosudov je hned následující za ústeckým západním nádražím. Staniční budova prodělala v poslední době „očistnou kůru“ a její šedivá fasáda se znakem Správy železnic ještě pomalu „voní“ novotou.

Na informačních tabulích kolem tratě Pňovany - Bezdružice se píše asi v tomto smyslu: „To co je pro Pražáky Posázavský pacifik, je pro Plzeňáky trať Pňovany - Bezdružice.“ Trať do Bezdružic ležící v tehdejší německé jazykové oblasti, byla zprovozněna 3. června 1901, tehdy se Pňovany jmenovaly po blízkém poplužním dvoře (funkční dvůr je tam dosud, slouží k ustájení koní atd.) Nový Dvůr (Neuhof) a Bezdružice (Weseritz). Statek a zámek Bezdružice byl do roku 1945 majetkem knížecí rodiny Löwenstein-Wertheim. Rod žije nyní na svých statcích v Německu. Nynější hlava rodu je Ludwig 8. kníže Löwenstein-Wertheim (narozen 1951) a je předsedou německého autoklubu (klub AVD založen v roce 1899).

Historie někdejší železniční trati z České Kamenice do České Lípy je opravdu bohatá. Již dne 10. 2. 1886 byl otevřen traťový úsek z České Kamenice do Kamenického Šenova. Trať sloužila primárně pro potřeby místních skláren a provoz zde byl čistě nákladní. Od 29. 9. roku 1903 se začalo jezdit z Kamenického Šenova do České Lípy a postupně se na celé trati začal prosazovat i osobní provoz. Bohužel po dlouhých letech došlo dne 29. 9. 1979 k zastavení osobní dopravy a v úseku mezi Kamenickým Šenovem a Českou Lípou byly postupně sneseny koleje. Do roku 1992 vládl pouze sporadický provoz z České Kamenice na vlečku závodu Lustry v Kamenickém Šenově. V témže roce byla také trať uzavřena.

Od 2. dubna až do 30. října jsou opět v provozu Turistické linky Dopravy Ústeckého kraje. Linkou T 3 – „Zubrnický motoráček“, je možno se v tomto termínu svézt o sobotách, nedělích a svátcích z Ústí nad Labem-Střekova do Zubrnic (Týniště). V tyto dny se z ústeckého střekovského nádraží vydává motoráček třikrát na cestu do Zubrnic a zpět. O letních prázdninách (1. 7. - 31. 8.) navazuje navíc v Zubrnicích na motoráček linky T 3 nostalgická autobusová linka T 32, jejíž trasa kopíruje až do Úštěka víceméně bývalé koleje místní dráhy. Na této lince jezdí historický autobus Škoda RTO 706 Lux z roku 1961. Kde jsou ty doby, kdy tyto stroje patřily k luxusním autobusovým linkám v ČSSR (např. známá linka Praha – Karlovy Vary).


Vyšší Brod leží na trati Rybník (dříve Certlov/Zartlestdorf) - Lipno na Vltavou. Trať byla postavena již jako elektrifikovaná a po trati do Bechyně se stala druhou elektrifikovanou na území Království českém. Stalo se tak 17. prosince 1911. Trať leží v nadmořské výšce 675 - 710 metrů, největší stoupání/spád 33 promile, od roku 2005 je na trati změna napětí na 25 kV/50 Hz. Je to již třetí změna napětí od roku 1911. Trať měla vlastní vodní elektrárnu, ta vyhořela v roce 1946. První elektrické-motorové vozy vyrobila smíchovská firma Ringhoffer, elektrické zařízení dodala firma Siemens-Schuckert, poslední původní vůz byl vyřazen v roce 1963.

Právě přítomno: 368 hostů a žádný gestor