Naše nejdelší lokální trať Rakovník - Blatno u Jesenice - Bečov nad Teplou (88 km, trať 161) protíná několik krajů, což je něco podobného jako když se handrkují majitelé bytů v kultovním filmu Vlastníci. Trať je pozoruhodná i zabezpečením jízdy vlaků. V úseku Rakovník-Jesenice je řízena dirigujícím dispečerem se sídlem v žst. Jesenice jako D3, úsek Jesenice - Blatno je řízen dle předpisu D 1 (výpravčí Jesenice a Blatno u Jesenice), úsek Blatno - Bečov nad Teplou je řízen dle D3 se sídlem dirigenta v sídle uzlové DOZ Blatno u Jesenice.

O dirigované trati Ejpovice - Radnice jsem psal v „Cestujeme s Obzorem“ 12. 8. 2019. Nyní jsem se na trať vrátil. Dirigovaná trať DOZ žst. Ejpovice - Radnice, začíná v úrovni vjezdového návěstidla žst. Ejpovice v km 8,065 a končí v zarážedle kusé koleje 2a v dopravně D3 Radnice v km 6,809: staničení je totiž rozděleno na dva úseky, druhý úsek začíná v úvraťové dopravně Stupno, která leží v prvním úseku v km 19,614 a v km 0,000 úseku Stupno-Radnice.

Pln optimismu jsem psal v „Cestujeme s Obzorem“ (4. 10. 2020) jak kralovický železniční spolek bojuje o obnovu 24 let neprovozního úseku tratě Kralovice - Mladotice a že léta tyto snahy blokoval Plzeňský kraj. Když konečně Plzeňský kraj vzal nejen mladotickou dráhu na milost a byl nakloněn obnově tratě, tak zvítězila v krajských volbách 2020 v Středočeském kraji antiželezniční klika pod vedením PirStan. A tak od GVD 2022 bude veškerá pravidelná osobní doprava na trati Rakovník - Kralovice zastavena a to v Středočeském i Plzeňském úseku.

Další zastavení na trati Čelákovice - Neratovice (viz předchozí Cestujeme) je v bývalé žst., nyní degradované na nz Lázně Toušeň (km 3,727). Nz v názvu tarifního bodu Lázně Toušeň je pouze iluzorní - obě vlečky odbočující z koleje č. 1 výhybkou č. 4 v km 3,860 jsou dle zarostlosti kolejí mimo provoz, navíc vlečka Prefa je na první pohled nesjízdná, neboť PZZ přes hlavní silnici do závodu má koleje, ale žlábky jsou zalité asfaltem! I přesto je vlečka ve všech pomůckách i Seznamu provozovaných (!) vleček k 13. 9. Drážního úřadu vedena jako provozní vlečka. Viz https://www.ducr.cz/cs/potrebuji-si-vyridit/sekce-provozne-technicka/provozovani-drahy-drazni-dopravy

Trať Čelákovice - Neratovice byla zprovozněna ve dvou časových obdobích. Kuriozitou je i dvojí staničení. Úsek Čelákovice - Brandýs nad Labem byl otevřen již 11. ledna 1883, úsek Brandýs - Neratovice až 15. července 1899, trať vede z Neratovic úvratí, neboť již v roce 1880 vedla v původní stopě vlečka do cukrovaru Kostelec nad Labem, v odbočení vlečky pak vznikla v roce 1899 žst. Jiřice (zrušena byla po 98 letech, v roce 1997).

V roce 1947 bylo rozhodnuto, že bude zvýšena hlubinná těžba hnědého uhlí u obce Malé Straciny, proto byla vybudována odbočka z maďarské tratě Ipolytarnóc - Balassagyarmat ze stanice Nógrádszakál. Přesně před sedmdesáti lety 12. září 1951 byla trať zprovozněna peážně přes maďarské území do Lučence přes Kalondu. V roce Pražského jara 1968 bylo ujednáno, že i v rámci nově vzniklé federace ČSSR, bude zřízen okres Veľký Krtíš. Proto byla trať z Malých Stracin prodloužena 28. února 1978 do Veľkého Krtíše.

Každý železničář, pamětník časů Československý státních drah (ČSD), by si mohl pamatovat zlatou éru železničního přechodu Fiľakovo - Somosköújfalu. Například v jízdním řádu ČSD 1987/1988 jezdil přes tento přechod vedle několika párů osobních vlaků i mezinárodní rychlík Beograd - Warzsawa (!), v roce 2003 jezdily ještě dva rychlíky relace Budapest – Čadca (alternativně vycházely a končily v Žilině či Zvolenu).

Do města UNESCO Levoča se dá dojet i netradičně přes Štrbské Pleso. Spíš se do Levoče po kolejích dojet nedá. Cestu lze zahájit po výstupu z vlaku v žst. Štrba. Ze Štrby na Štrbské Pleso byla prvně vystavěna ozubnicová dráha již v červenci 1896 pod maďarským názvem Csorbatoi Fogaskerekü, Slovensko jak známo, bylo asi tisíc let do roku 1918 součást Uherského království.

Trať Česká Lípa střelnice - Kamenický Šenov byla zrušena dle Závěrů XIV. sjezdu KSČ se změnou GVD k 29. září 1979. Trať byla zrušena i přesto, že v nákladištích se v té době nakládalo, na trati pracovali závoráři, komerční pracovníci a dokonce i náčelníci stanic, byla řízena dle předpisu D3 a provoz zde byl čilý. Závoráři byli v dopravně Novém Oldřichově a Kamenickém Šenově horní nádraží. Na trati v posledním roce provozu jezdil již M 152.0.

Dolování stříbra počalo v Příbrami a okolí již v 13. století https://www.muzeum-pribram.cz/cz/novinky/  V roce 1579 byla Příbram povýšena na královské horní město. V roce 1849 byla v Příbrami založena Vysoká škola báňská, která však byla dekretem prezidenta Beneše v září 1945 přestěhována do Ostravy. V roce 1892 došlo v Příbrami k největšímu důlnímu neštěstí v Evropě, zahynulo zde přes tři sta horníků. V roce 1896 povýšil císař František Josef I. Březové Hory na město. V Březových horách (nyní součást Příbrami) byly totiž hlavní těžní jámy.

Až do 22. září probíhá výluka mezi žst. Libochovice (DOZ Lovosice) a žst. Louny. Z důvodu výměny železničního mostu přes Ohři u bývalé žst. Koštice nad Ohří je na nedávno zcela rekonstruované trati opět zavedena náhradní autobusová doprava. Někteří lidé jsou nespokojeni a říkají - proč to nemohli dělat při předchozí dlouhodobé výluce?

Dominantou Plzeňska je druhdy obranný hrad Radyně. Hrad chránil asi dvě stě let říšskou formanskou stezku Nürnberg (Norimberk) - Regensburg (Řezno) - Praha. Dvouvěžový hrad s palácem nechal postavit věhlasný římský císař a český král Karel IV. v roce 1361 a pojmenoval ho po sobě Karslkrone, název však zanikl již za Václava IV. a od té doby se jmenuje Radyně, stojí v nadmořské výšce 567 metrů.

Právě přítomno: 270 hostů a žádný gestor