Obzor č. 47 – 26. 11. 1991
V rubrice „Co se děje v ústředí“ se můžeme dočíst o tom, že Představenstvo OSŽ dne 11. 11. jmenovalo pracovní tým, který musel během tří dnů zpracovat stanovisko OSŽ k návrhu restrukturalizace ČSD (ten schválila porada ministrů 8. 11. 1991). Vedení OSŽ ve stanovisku konstatuje, že má-li být restrukturalizace ČSD účinná a funkční, musí ji podpořit nejen vedoucí pracovníci, ale všichni pracovníci ČSD i odborové orgány. „Bude-li však stále docházet ke snižování již tak narušených sociálních jistot pracovníků, dojde spíš k odporu proti ní a také nikdo nemůže očekávat, že za tohoto stavu odborové orgány tuto restrukturalizaci podpoří,“ uvádí se v článku.
V téže rubrice se můžeme dočíst o těžkostech při přípravě zákona o zaměstnancích ČSD, který by podle požadavků OSŽ měl legislativně ošetřit prvky sociálních jistot pro železničáře, a také informaci o přípravě nové mzdové soustavy, která by podle informace tiskového tajemníka ČSD mohla být, zjednodušeně řečeno, zavedena k 1. 1. 1992, ovšem bez záruky kvality, nebo k datu 1. 4. 1992 s garancí kvality. Ústředí OSŽ k tomu ve svém stanovisku konstatovalo, že považuje tuto informaci za alibistickou a v každém případě trvá na garancích potřebných mzdových prostředků od 1. 1. 1992.
Článek s titulkem „Šoky v železničním opravárenství pokračují“ informuje o jednání sekce železničního opravárenství OSŽ ze dne 12. 11. 1991, na nějž byli přizváni i zástupci Federálního ministerstva dopravy a Ústředního ředitelství ČSD. Na programu bylo dodatečné projednání návrhu deetatizace a privatizace železničního opravárenství, který byl předložen na poradu ústředního ředitele bez projednání s odborovou sekcí. Odboráři se dozvěděli, že u ČSD bude ponechán takový počet ŽOS (železniční opravny a strojírny), který obsáhne 40.% kapacit oprav železničních kolejových vozidel. Nedozvěděli se však, jaká kritéria ponechání či neponechání konkrétních ŽOS u ČSD budou. Sekce OSŽ se proto usnesla svolat k této záležitosti další mimořádné jednání, a to těsně po dalším zasedání koordinační komise Ústředního ředitelství ČSD pro privatizaci. „Lze věřit, že v té době budou konečně předložena zhodnocená kritéria ve vztahu k zatím plně neobjasněnému seznamu,“ uvádí se v článku.
Obzor č. 48 – 3. 12. 1991
„Výuka mládeže už není ČSD zapotřebí?“Pod tímto titulkem najdeme otevřený dopis ministru dopravy ČSFR, podepsaný 36 pracovníky středních odborných učilišť železničních (SOUŽ). V dopise se konstatuje, že učiliště byla vyčleněna z působnosti ČSD a převedena pod federální ministerstvo dopravy (FMD), nová úprava však přinesla podle signatářů dopisu minimální spolupráci s FMD a také ztrátu výhod, které pracovníci SOUŽ dosud jako dlouholetí zaměstnanci ČSD měli. Mistrům a vrchním mistrům byla snížena základní mzda, hrozí ztráta režijních výhod i nároku na jízdenky FIP, uvádí se v textu. „Nikdo z nás nechtěl od ČSD odejít, nikdo se nás na nic neptal, značná část pracovníků přišla přímo z provozu ČSD. Kdyby nám bylo srozumitelně řečeno, co pro nás přechod pod FMD bude znamenat, mnozí pracovníci by se tomu bránili i za cenu odchodu ze SOUŽ,“ uvádí se v dopise. „To vše považujeme za necitlivé jednání vůči nám, pracovníkům SOUŽ, kteří jsme snad za ta léta u ČSD pro dráhu něco udělali. Doufáme proto, že se budete tímto problémem zabývat a že se nás někdo zastane,“ uvádí se v závěru.
V rubrice „Co se děje v ústředí“ najdeme informaci o jednání zástupců OSŽ u místopředsedy vlády ČSFR za účasti ministra dopravy a náměstka ministra práce a sociálních věcí. Místopředseda vlády na tomto jednání informoval mj. o velkých problémech při sestavování rozpočtu federace na rok 1992 a uvedl, že buď budou prostředky na rozvoj železnice, nebo na mzdy. Odbory argumentovaly tím, že nelze dělat novou mzdovou soustavu na úkor rozvoje železnice, ani modernizovat železnici bez ohledu na finanční podmínky těch, kteří na ní pracují. Bylo přijato opatření dopracovat materiál o zavedení nové mzdové soustavy tak, aby jej bylo možno předložit vládě dříve, než bude projednáván rozpočet federace na rok 1992.
Jako problematická se ukázala i snaha prosadit vznik zákona, který by stanovil podmínky pro dřívější odchod železničářů do důchodu. OSŽ požadovalo přijmout takový zákon co nejdříve. Druhá strana oponovala tím, že vznik zákona je brzděn nevyjasněnými kompetencemi mezi národními vládami a vládou ČSFR.
Zdeňka Sládková