Ob­zor č. 3 – 27. 1. 1992

Dva člán­ky na 1. a 2. stra­ně Ob­zo­ru č. 3 in­for­mu­jí o si­tu­a­ci v pře­klád­ko­vé že­lez­nič­ní sta­ni­ci Čierna nad Ti­sou, kde ZV OSŽ k pro­sa­ze­ní svých po­ža­dav­ků vy­hlá­sil stáv­ko­vou po­ho­to­vost. Sta­ni­ce to­tiž po­ža­do­va­la eko­no­mic­kou sa­mo­stat­nost a mož­nost vy­uži­tí zís­ka­ných zdro­jů na re­ge­ne­ra­ci vel­mi zchá­tra­lé­ho stro­jo­vé­ho par­ku a k ře­še­ní so­ci­ál­ních a pra­cov­ních pod­mí­nek. Ve sta­ni­ci Čierna nad Ti­sou se pro­to dne 8. 1. usku­teč­nil vý­jezd­ní po­rad­ní sbor ře­di­te­le Ob­last­ní­ho ře­di­tel­ství (OŘ) Bra­ti­sla­va a dne 14..1. za­se­dá­ní zá­stup­ců Ústřed­ní­ho ře­di­tel­ství OŘ Bra­ti­sla­va a dal­ších hos­po­dář­ských před­sta­vi­te­lů za účas­ti zá­stup­ců Ústře­dí OSŽ.

Z jed­ná­ní vy­ply­nu­lo, že ve­de­ní ČSD je ochot­no o pro­blé­mech sta­ni­ce jed­nat, ale v sou­čas­nos­ti se do­pra­co­vá­vá vlast­ní struk­tu­ra ČSD s mož­nos­tí práv­ní sub­jek­ti­vi­ty Ob­last­ních ře­di­tel­ství ČSD. By­lo při­slí­be­no, že do kon­ce led­na zpra­cu­je OŘ Bra­ti­sla­va ná­vrh sta­tu­tu po­dle ná­vr­hu hos­po­dář­ské­ho ve­de­ní sta­ni­ce Čierna nad Ti­sou a bu­de se o něm jed­nat. I když o klad­ném vy­ří­ze­ní své­ho po­ža­dav­ku mě­li od­bo­rá­ři ze ZV OSŽ z Čier­né nad Ti­sou ur­či­té po­chy­by, na zá­kla­dě to­ho­to pří­sli­bu stáv­ko­vou po­ho­to­vost pře­ru­ši­li.
Člá­nek„Ne­ní ji­né než kraj­ní ře­še­ní“ je re­por­tá­ží z tra­ti Dubí – Mol­da­va v Kruš­ných ho­rách, kte­rá by­la na se­zna­mu 20 tra­tí, na nichž měl být od jízd­ní­ho řá­du 1992/93 za­sta­ven pro­voz. Re­por­táž při­ná­ší ná­zo­ry za­měst­nan­ců pra­cu­jí­cích na té­to tra­ti včet­ně hos­po­dář­ských pra­cov­ní­ků, kte­ří vy­svět­lu­jí, jak je ta­to trať po­třeb­ná pro do­prav­ní ob­služ­nost, a vy­tý­ka­jí ve­de­ní ČSD na­pros­tý ne­do­sta­tek snah po­ku­sit se o zvý­še­ní ren­ta­bi­li­ty té­to tra­tě dří­ve, než by se moh­lo uva­žo­vat o je­jím zru­še­ní.

Ob­zor č. 4 – 3. 2. 1992

Ob­zor č. 4 in­for­mu­je o jed­ná­ní Ústře­dí OSŽ ze dne 22. 1. 1992, kte­ré se mi­mo ji­né za­bý­va­lo ko­lek­tiv­ní smlou­vou na ČSD. Vzhle­dem k na­vr­že­né­mu ru­še­ní ně­kte­rých tra­tí a dal­ším ús­por­ným opat­ře­ním hod­la­lo OSŽ pro­sa­dit do při­pra­vo­va­né ko­lek­tiv­ní smlou­vy ta­ko­vá opa­tře­ní, kte­rá by dů­sled­ky těch­to změn zmír­ni­la. Pro­sa­ze­ní ta­ko­vé­to ko­lek­tiv­ní smlou­vy by se mě­lo vy­ža­do­vat „vše­mi pro­střed­ky“, jak uvá­dí ti­tu­lek člán­ku.
„Ano, že­lez­ni­ce je zra­lá pro ně­ja­kou ak­ci,“ je ti­tu­lek roz­ho­vo­ru s vi­cepre­zi­den­tem Čes­ko­slo­ven­ské kon­fe­de­ra­ce od­bo­ro­vých sva­zů (ČS KOS) Vác­la­vem Vaň­kem (prv­ním před­se­dou OSŽ). Roz­ho­vor se tý­ká do­pi­su ZO OSŽ OŘ Bra­ti­sla­va, v němž od­bo­rá­ři vy­tý­ka­jí kon­fe­de­ra­ci, že je pa­siv­ní vů­či vlá­dě a ne­do­ká­že do­sta­teč­ně pro­sa­dit po­ža­dav­ky od­bo­rá­řů. Vác­lav Va­něk vy­svět­lu­je, že ČS KOS sdru­žu­je 64 od­bo­ro­vých sva­zů a je te­dy vel­mi slo­ži­té sklou­bit je­jich zá­jmy a po­ža­dav­ky. „Asi by stá­lo za to změ­nit tu­to or­ga­ni­za­ci na fe­de­ra­ci a pře­nést na ni část pra­vo­mo­cí,“ ří­ká Vác­lav Va­něk.
Václav Vaněk dá­le v roz­ho­vo­ru ob­ha­ju­je smy­sl účas­ti od­bo­rů v tri­par­ti­tě a kri­ti­zu­je, že před­lo­že­né ma­te­ri­á­ly ne­jsou pře­dem pro­jed­ná­vá­ny v pra­cov­ních ko­mi­sích, že účast ně­kte­rých mi­nis­trů ne­ní ta­ko­vá, ja­ká by mě­la být, a ta­ké to, že jed­ná­ní tri­par­ti­ty jsou zdlou­ha­vá a rozvláčná. „A je tu ješ­tě jed­na věc – vaz­ba me­zi vlá­dou a par­la­men­tem. Byl jsem v par­la­ment­ních vý­bo­rech a po­cho­pil jsem, že ten­to par­la­ment vlá­dě ne­ublí­ží a že se ti dva ně­ja­kým způ­so­bem do­mlu­vi­li,“ ří­ká dá­le Vác­lav Va­něk.
K ak­tu­ál­ní si­tu­a­ci na že­le­zni­ci do­dá­vá: „Si­tua­ce na že­lez­ni­ci je sku­teč­ně zra­lá pro ně­ja­kou ak­ci. Ovšem mě­lo by být hod­ně ak­cí před tím, že bu­de stáv­ka. Na těch ak­cích si to­tiž vyzkou­ší­te, jak li­dé rea­gu­jí. Ví­te, co je nej­hor­ší? Jít do stáv­ky, kte­rou prohra­je­te. Mů­že­te jít jen do té stáv­ky, o kte­ré bu­de­te vě­dět, že je cí­le­ná a že má­te za se­bou li­di.“

Zdeň­ka Slád­ko­vá