Obzor č. 13 – 6. 4. 1992
„Odborové sdružení železničářů ve stávkové pohotovosti!“– oznamuje výrazný titulek na první stránce Obzoru číslo 13. Představenstvo OSŽ totiž na svém mimořádném zasedání dne 31. 3. 1992 rozhodlo vyhlásit dnem 1. 4. od 18.00 hodin stávkovou pohotovost z důvodu neuzavření kolektivní smlouvy na rok 1992, jak se zde dočítáme. Představenstvo OSŽ své rozhodnutí odůvodnilo tím, že zaměstnavatel přistoupil na kolektivní vyjednávání až 2. 3. a nepředložil potřebné podklady, přičemž nejvýrazněji se tato nepřipravenost projevila v návrhu nové mzdové soustavy.
Na první straně pokračuje anketa, sledující názory železničářů na stávku. Redaktoři a spolupracovníci Obzoru tentokrát sbírali názory v Olomouci, Přerově a v Bratislavě. Z ankety vyplynulo, že názory na stávku v té době zdaleka nebyly jednotné. „Stávka je nutná zejména proto, aby se už začaly řešit základní věci. Zatím se stále jen slibuje, všechno se odkládá a ´řeší´ jen na papíře. Tento stav může vyřešit pouze stávka – měla být vyhlášena již v roce 1990. Lidé pochopí hospodářské těžkosti, ale již mají dost slibů,“ odpověděl například dozorce výhybek z Olomouce. Naopak samostatný referent z OŘ Olomouc uvedl: „Stávkou se stav nezlepší, není co vystávkovat, je nutné dělat. Odbory jsou slabé a nejednotné – stávku nezvládnou.“ Podobně odpověděl i vozmistr z Přerova: „Odbory jsou k ničemu, v ničem nám nepomohou a nikoho se nezastanou. Současný stav v odborech je horší jak za minulého režimu – odbory nemají vůbec žádné slovo. Stávka je tedy nanic.“ Nejistota a nerozhodnost se projevila i v několika dalších názorech.
V rubrice vyhrazené názorům čtenářů najdeme mimo jiné kritiku nové mzdové soustavy: „Zase neuváženě a plošně zavádíme naprosto nefunkční systém odměňování, na kterém parazitují ti, kdo jsou zodpovědni za devastaci železniční dopravy. Je třeba zveřejnit smluvní platy hospodářského vedení s. o. ČSD a jejich poměr k platům provozních pracovníků, kteří zajišťují vlastní realizaci a bezpečnost provozu. Tento poměr je v současném stavu železnice nespravedlivý a nemorální,“ píše autorka.
Obzor č. 14 – 13. 4. 1992
Rubrika „Co se děje v ústředí“ informuje o dalším postupu ve sporu mezi odbory a hospodářským vedením ČSD. „Dne 3. 4. proběhlo jednání odborových ústředen na železnici na ministerstvu práce a sociálních věcí ČR ve věci určení zprostředkovatele,“ uvádí se v článku, kde jsou rovněž vyjmenovány přetrvávající rozpory: jde o doplatek mzdy při ztrátě zdravotní způsobilosti, zkrácení pracovní doby pro některé vybrané profese, mzdový systém, moratorium na zavádění jednočlenné obsluhy lokomotiv a některé další.
Stávka a stávková pohotovost patří v tomto čísle z pochopitelných důvodů k nejčastěji užívaným slovům. Obzor přináší podrobné vysvětlení rozporů v kolektivním vyjednávání a také podrobný výklad právníka OSŽ k otázce stávky a stávkové pohotovosti.
Pokračuje i anketa Obzoru ke stávce. Redaktoři a spolupracovníci Obzoru sbírali tentokrát názory v Benešově, Táboře, na několika pracovištích na Slovensku a na severní Moravě. „Zastáváme názor, že železničáři couvají už dostatečně dlouho, aby se už mohli konečně zastavit a prosadit své spravedlivé požadavky. Ano, jsme pro dobře organizovanou, spravedlivou akci. Určitě se připojíme,“ odpověděl například výpravčí ze žst. Vojany, podobně jako vlakvedoucí ze Suchdola nad Odrou: „Na ČSD se nic nemění, vše zůstává při starém. Pravdu mají ti, kteří chtějí stávkovat. Pokud bude vyhlášena stávka, zúčastním se.“
Obzor poukazuje i na „nezávislost“ veřejných sdělovacích prostředků, které často problematiku na železnici popisují zkresleně. „Stále více se ukazuje zájem některých redaktorů a novinářů uzpůsobit vývoj situace na železnici k obrazu svému. Pak nezbývá než s úžasem sledovat, jak informace dostávají z pera novinářů či díky sestřihům a komentářům redaktorů zcela jiný smysl,“ píše se v rubrice „Co se děje v ústředí“.
Zdeňka Sládková