Obzor č. 17 – 4. 5. 1992
„V letošním roce má ČSD zeštíhlet o 25 tisíc lidí“, konstatuje se v titulku zprávy z jednání Ústředí OSŽ ze dne 28. 4. Hosté jednání, zástupci Ústředního ředitelství ČSD, na něm informovali mimo jiné o chystaném propouštění, přičemž počet propouštěných zaměstnanců byl podle jejich slov podložen údaji z výkonných jednotek. U členů Ústředí vzbudily uvedené počty nedůvěru.
Značný prostor byl v Obzoru č. 17 vyhrazen mítinku před Ústředním ředitelstvím, konaném 22. 4. Mimo jiné zde bylo otištěno prohlášení účastníků mítinku a také výňatky z některých diskusních vystoupení. Například: „Jediným cílem tohoto mítinku železničářů je vyjádřit svůj názor na nízkou úroveň řídící práce vedení s. o. ČSD a na dosud přetrvávající neschopnost vyvést tento podnik z kritické situace.“ (předseda OSŽ Zdeněk Škop). „Špičky na Ústředním ředitelství si přesedali na židlích, prohodili se v kancelářích, vymysleli další odbory a pak sladce usnuli s pocitem dobře vykonané práce za odpovídající mzdu.“ (Hary Špiroch, žst. Děčín). „Jezdíme s mašinami, které pamatují Vítězný únor, a jsme nuceni na nich jezdit pořád, přestože jejich hlučnost nám ohrožuje zdraví. Bohužel, bylo nám řečeno, že peníze na opravy v žoskách a depech stačí zhruba na měsíc.“ (Karel Anděl, LD Praha–Libeň). „Nelze mluvit o řízení, ale o úřadování administrativně byrokratického aparátu, tak jak to uvádí studie A. D, Little.“ (Radim Moučka, prezident Federace provozních pracovníků). „Nová mzdová soustava je značně nepovedený paskvil. Nedává možnost odlišit kvalitu pracovníků – chybí jakákoli stimulace.“ (P. Pajer, SZD Praha).
„Cítím se podveden“,tak začíná otevřený dopis mistra odborné výchovy Středního odborného učiliště z Českých Velenic, který uvádí rozhodnutí odčlenit učiliště od ČSD (došlo k němu 30. 6. 1991). Než k odčlenění došlo, bylo totiž pracovníkům slibováno, že jim zůstanou sociální výhody. Po odčlenění zjistili, že přijdou o režijní výhody.
Obzor č. 18 – 11. 5. 1992
„Zázrak se nestal – zákon o ČSD v Parlamentu neprošel. Touto jednou lakonickou větou bychom mohli odbýt výsledek posledního zasedání parlamentu z 30. 4.“, píše se v článku s titulkem „Vláda i parlament hodily železnici přes palubu“ na první straně tohoto čísla. Zákon měl řešit vztah státu k ČSD, zprůhlednit tyto vztahy a také zprůhlednit ekonomiku uvnitř ČSD a umožnit jejich celkovou restrukturalizaci. Jak se dále v článku uvádí, s konkrétními nesouhlasnými připomínkami k návrhu nevystoupil ani jeden poslanec. Přesto zástupci slovenských stran HZDS a SKHD jej navrhli stáhnout z programu, a to údajně proto, že by se jím otevřel rozpor mezi českými a slovenskými zájmy.
V pravidelné rubrice „Co se děje v Ústředí“ se konstatuje, že ani při jednání před zprostředkovatelem nedošlo k dohodě a kolektivní smlouva na rok 1992 dosud nebyla uzavřena. Zprostředkovatel měl předložit do 15. 5. své stanovisko k řešení vzniklé situace.
Krátký článek na první straně informuje o tom, že v Žilině došlo 1. května k první rozsáhlejší nátlakové akci železničářů od začátku kolektivního vyjednávání. Rozhodl se pro ni kolektiv posunovačů. Již v průběhu stávky začalo vyjednávání se stávkujícími. Stávka měla za cíl vyjádřit nesouhlas s kritickou situací na železnici a se sociálními nejistotami. Stávka probíhala bez souhlasu ZV OSŽ, který se však od ní úplně nedistancoval. V době uzávěrky čísla 18 stávka stále trvala.
Zdeňka Sládková