Ob­zor č. 33 – 23. 8. 1993

„Drá­ha prý ne­bu­de špi­na­vá,“uvá­dí ti­tu­lek zprá­vy z tis­ko­vé kon­fe­ren­ce zmoc­něn­ce vlá­dy ČR a sta­tu­tár­ní­ho před­sta­vi­te­le Českých drah Ing. E­ma­nue­la Ší­pa, kte­rá se usku­teč­ni­la dne 11. 8. 1993. Ing. Šíp na ní zdů­raz­nil, že chce zprů­hled­nit účet­nic­tví ČD, uvol­nit ta­ri­fy pro ná­klad­ní pře­pra­vu a na­vrh­nout zvý­še­ní cen osob­ní pře­pra­vy od 1. 1. 1994 o 50 %. Ing. Šíp měl v plá­nu ta­ké vý­raz­né pro­pouš­tě­ní v pro­vo­zu, v ro­ce 1994 to mě­lo být o 15 – 20 % li­dí („hor­ších spo­lu­pra­cov­ní­ků“, jak uve­dl). Od 1. 1. 1994 mě­lo do­jít k „oži­ve­ní do­prav­ní ces­ty“, to zna­me­ná, že pra­cov­ní­ci ří­ze­ní pro­vo­zu mě­li pře­jít do di­vi­ze in­fra­struk­tu­ry.

Ing. Šíp po­čí­tal i s kon­ku­renč­ním pro­stře­dím (umož­ně­ním pro­vo­zu ci­zích do­prav­ců), s pro­náj­my a spo­lupod­niká­ním na po­zem­cích a ma­jet­ku Českých drah i s pro­de­jem ne­bo po­dí­lem na ved­lej­ších tra­tích. Zdů­raz­ňo­val, že je tře­ba vrá­tit do ná­draž­ních pro­stor i do ve vla­ků čis­to­tu. „Ne­bu­du vá­hat bě­hem vel­mi krát­ké do­by se­sa­dit kaž­dé­ho ří­dí­cí­ho pra­cov­ní­ka, kte­rý to­mu ne­vy­ho­ví. Drá­ha mů­že být zchátra­lá, ale ne­bu­de špi­na­vá,“ ře­kl Ing. Šíp. Že­lez­nič­ní po­li­cie mě­la být pře­ve­de­na pod mi­nis­ter­stvo vnit­ra, od če­hož se po­dle je­ho slov oče­ká­vá tro­chu ví­ce pro­fe­sio­na­li­ty, ja­ko u ji­ných po­li­cis­tů.

Ob­zor dá­le uve­ře­jnil roz­ho­vor s před­se­dou ZV OSŽ E­lekt­ri­za­ce že­lez­ni­ce Pra­ha, a. s., kte­rá pro­šla pri­va­ti­za­cí. Ho­vo­ří se v něm jak o eko­no­mic­kých otáz­kách, tak o jízd­ních vý­ho­dách, kte­ré teh­dy za­měst­nan­ci dostávali for­mou ku­po­nu za 600 Kč. „By­li jsme ubez­pe­če­ni no­vým ge­ne­rál­ním ře­di­te­lem, že vzhle­dem k zis­ko­vos­ti na­ší ak­cio­vé spo­leč­nos­ti jízd­ní vý­ho­dy za­tím po­ne­cha­jí. Po­kud ovšem tlak vlá­dy ne­bo par­la­men­tu ne­bu­de chtít ji­nak,“ uve­dl pro Ob­zor před­se­da ZV.

Ob­zor č. 34 – 30. 8. 1993

Po­sled­ní prázdninové čís­lo Ob­zo­ru vy­šlo ve dvojná­sobném roz­sa­hu a při­nes­lo řa­du za­jí­ma­vých člán­ků ur­če­ných pře­de­vším že­lez­nič­ním fan­dům a ces­to­va­te­lům. Kro­mě to­ho ob­sa­ho­va­lo roz­sáh­lý práv­ní vý­klad tý­ka­jí­cí se ná­ro­ku na do­vo­le­nou či roz­ho­vor s psy­cho­lo­gem Čes­kých drah.

V rub­ri­ce vě­no­va­né ná­zo­rům čte­ná­řům je na­pří­klad uve­řej­ně­na kri­ti­ka tehdejších změn na drá­ze. „Ani v jed­nom z člán­ků se že­lez­ni­čář ne­do­zví o so­ci­ál­ní po­li­ce Čes­kých drah, kte­rá by s onou re­struk­tu­ra­li­za­cí mě­la pro­bí­hat sou­čas­ně. Zde mám na mys­li kro­mě zlep­še­ní mzdo­vých pod­mí­nek pře­de­vším zlep­še­ní pra­cov­ních pod­mí­nek za­měst­nan­ců, je­jich so­ci­ál­ní­ho zá­ze­mí a po­sta­ve­ní,“ uvá­dí se v člán­ku.
Zdeňka Sládková