Svaz si plně uvědomuje základní příčiny krizového stavu středního odborného školství a výuky řemesel, mezi které patří zejména:

 

-          nepříznivý demografický vývoj, snížení počtu žáků, kteří přicházejí do systému středního školství

-          chybějící koncepce a účinná systémová podpora veřejné správy směřující k rozvoji odborného technického školství

-          všeobecný pokles zájmu o technické obory a výuku řemesel u žáků i jejich rodičů

-          nežádoucí poměr nabídky mezi humanitními a technickými obory neodpovídající potřebám trhu

-          nízký počet soukromých středních škol technického zaměření

-          významné narušení proporcí mezi počty žáků v oborech zakončených výučním listem a v oborech zakončených maturitou

-          klesající kvalita znalostí absolventů těchto škol

-          nízká společenská prestiž učebních řemeslných oborů -  pohrdání manuální prací

-          neustále se snižující manuální zručnost žáků končících povinnou školní docházku

-          chybí systém vzdělávání učitelů

-          absence potřebnosti řemeslných oborů po uplynutí učebních cyklů

-          téměř neexistující spolupráce mezi jednotlivými ministerstvy, které oblast učňovského školství ovlivňují

-          nízké povědomí žáků základních škol o řemeslných oborech

-          nežádoucí rozložení odborných technických škol, rozdílná kvalita výuky, materiálové vybavení ve školách neodpovídá úrovni současných technologií

-          kvalitativní odměňování pedagogů

-          rozvíjení vlastní iniciativy v krajích vzhledem k absenci centrální

-          nedostatečná komunikace mezi zřizovateli škol, školami a podnikatelskou sférou v jednotlivých krajích.

-          nedostatečná schopnost škol reagovat na potřeby trhu práce

-          nedostatečná motivace žáků a  toho plynoucí formální navštěvování školy.

-          rozdílný pohled na učitele odborného výcviku a ostatní učitele, uplatňovaný v dnes platných zákonných normách pro oblast školství, odrazuje odborníky, kteří by mohli úspěšně pracovat jako učitelé odborného výcviku

-          nízký zájem podnikatelské sféry o podporu odborného technického školství především z důvodu absence motivačních stimulů pro podniky

-          snaha stavebních firem držet minimum svých kmenových zaměstnanců a většinu prací řešit prostřednictvím živnostníků a agentur práce, nezájem o vyučence

-          nízký počet firem, které opravdu spolupracují s odbornými školami, o podpoře formou zaměstnávání učňů.

 

 

1/       Formulace cílů vzdělávání v oblasti středního odborného technického vzdělávání a výuky řemesel ve spolupráci s odborníky z praxe, přiblížení vzdělávacích programů potřebám trhu práce

­

V naplňování strategických záměrů vzdělávací politiky ČR realizací konkrétních opatření je nezbytné, abystátní a veřejné orgány úzce spolupracovaly se zaměstnavatelskými svazy, komorami, profesními spolky (cechy) a významnými firmami.

 

Formulovat cíle učňovského školství s ohledem na požadavky praxe průmyslu a stavebnictví.

 

Základním společenským zadáním pro výuku řemesel je získání manuálně zručného jedince se základní technickou a komunikační vybaveností, finanční gramotností, majícího zažité standardní pracovní návyky a snahu dále se rozvíjet ve svém oboru.

 

 

 2/        Skladba základní sítě vzdělávacích zařízení jednotlivých oborů v kraji

 

Zřizovatelskou funkci pro střední odborná učiliště a střední školy je žádoucí vykonávat na krajské úrovni za přímé spolupráce významných firem v regionu. Trvat na  spoluzodpovědnosti podnikatelské obce za úroveň a obsah vzdělávacího procesu.

 

Optimalizovat síť vzdělávacích zařízení jednotlivých oborů tak, aby odpovídala potřebám trhu práce a specifice oborů v kraji.

 

Omezit slučování středních škol ve větší různorodé celky, kde výuka řemesel je okrajovou záležitostí. Vytvářet centra s jednotným zaměřením (stavebnictví, strojírenství, zemědělství, dřevozpracující, a atd.).

 

 

  3/       Předškolní a školní technická a manuální příprava mládeže

 

Prosadit systémovou přípravu dětí předškolního věku a žáků základních škol na budoucí povolání technického charakteru.

Jako součást předškolní výchovy dětí je nutno ve větší míře zavést používání stavebnic. Současně doporučujeme opětovné zavedení pracovní výchovy na základních školách. 

 

 Pro propagaci řemeslných oborů na základních školách využít studentů středních škol, kteří mohou bezprostředně sdělit žákům základních škol své poznatky ze studia.

 

 

4/       Systém toku informací o řemeslech směrem k žákům a rodičům při volbě povolání, zlepšení mediálního obrazu řemesla

 

Vytvořit informační systém na podporu rozhodování žáků rodičů o budoucím povolání. Jako součást informačního systému. Pro zvýšení informovanosti a přehledu doporučujeme intenzívnější kontakty poradců s firmami(dny otevřených dveří na stavbách, výraznější prezentace  na školách stavebnictví).

 

Zajistit prostřednictvím školských odborů krajských úřadů přímé informační propojení mezi zaměstnavatelskými svazy, komorami a profesními spolky (cechy) a firmami v regionu. Maximálně využívat stávajících projektů přímo v kontaktu s žáky a rodiči.

 

5/         Přijímání žáků na střední školy a učební obory

 

Doporučujeme zamezit přijímání žáků na střední školy bez přijímacích zkoušek a zavést jednotné přijímací zkoušky na střední školy s maturitou. Ty by měly být prováděny na všech školách bez ohledu na zřizovatele -  na veřejných, církevních i soukromých školách.

Jednotná přijímací zkouška bude znamenat tzv. nepodkročitelnou hranici znalostí a vědomostí. Test bude přenositelný, uchazeč tedy bude moci výsledky testu využít i na jiné škole.

Obsah části zkoušky bude povinná pro všechny školy, ředitelé středních škol zároveň dostanou možnost povinnou část rozšířit o zkoušky z dalších předmětů.

Pro přijetí žáka na střední školu s maturitou doporučujeme stanovit minimální požadavky znalostí. Na školách s učebními obory provádět přijímání žáků formou dialogu nad zvoleným učebním oborem s analýzou vztahu ke konkrétnímu řemeslu.

 

 

6/         Rozložení podílu teoretické a praktické výchovy ve školách

 

V učebních oborech ukončených výučním listem zajistit rozvržení teoretické a praktické výuky s důrazem na manuální zručnost a praktické poznání práce nejen ve výukových dílnách, ale především v provozu.

Při organizaci odborného výcviku ve stavebních řemeslných oborech respektovat sezónnost prací.

 

Odborný výcvik u stavebních řemeslných oborů - základní formy:

 

1. ročník - na dílnách - získání manuální zručnosti - neprovádí se na zakázkách ani u firem

2. a 3. ročník - upřednostňovat práci na stavbách, v níže uvedených formách výuky odborného výcviku

-     žáci pod vedením učitelů odborného výcviku realizují drobné zakázky, jejich dodavatelem je škola

-     žáci pod vedením učitelů odborného výcviku plní dílčí zakázky na stavbách vedených stavební firmou

-     škola má smlouvu s firmou, která zajišťuje odborný výcvik pro žáka, pod vedením instruktora odborného výcvikuve firmě. 

-     žáci prostřednictvím svého zákonného zástupce mají smlouvu s firmou, která má svůj program pro podporu školství

 

Základní poměrové schéma výuky stavebních učebních oborů nenařizovat dogmaticky.

v intervalu:

 

Varianta A /minimální varianta pro odborný výcvik, maximální pro teoretické vyučování/

 

1. ročník - 25 % odborný výcvik + 75% teoretické vyučování

2. ročník - 50 % odborný výcvik + 50 % teoretické vyučování

3. ročník - 75 % odborný výcvik + 25 % teoretické vyučování

 

Varianta B / maximální varianta pro odborný výcvik, minimální pro teoretické vyučování/

 

1. ročník - 25% odborný výcvik + 75% teoretické vyučování

2. ročník - 75% odborný výcvik + 25 % teoretické vyučování

3. ročník - 80% odborný výcvik + 20% teoretické vyučování /pouze odborné předměty/

 

S ohledem na ustanovení živnostenského a autorizačního zákona musí na školách s výukou stavebních řemeslných oborů, pokud budou samostatnými dodavateli stavebních prací, fungovat odpovědný zástupce pro provádění staveb, jejich změn a odstraňování. Toto provázat s kariérním řádem rezortu školství.

 

Zajistit propojení odborného vzdělání končícího výučním listem se vzděláním středním, které by nekončilo maturitou, ale novým institutem mistrovské zkoušky, spojené rovněž s výučním listem. Mistrovskou zkoušku by absolvent středního vzdělání ukončeného výučním listem skládal po tříleté praxi. Po absolvování této zkoušky by mohl mít absolvent kvalifikaci pokračovat ve studiu bakalářském.

 

7/         Stanovení maximálního počtu žáků na učitele odborného výcviku podle profesí

 

Maximální počet žáků na učitele odborného výcviku u řemeslných oborů, vč. oboru klempíř, truhlář, s přihlédnutím na  úroveň žáků ze ZŠ, bezpečnost práce na rotačních strojích, práce ve výškách, přepravu učňů,o odborný výcvik stanovit takto:

 

-          první ročníky - ruční práce na dílnách, s vyloučením práce na strojích maximálně 12 žáků

-          vyšší ročníky s ohledem na výše uvedené skutečnosti maximálně 7 žáků

-          při práci na zakázkách u oborů tesař, klempíř, truhlář a instalatér maximálně 4 žáci.

 

Počty žáků ve třídách ponechat na rozhodnutí vedení školy.

V daných souvislostech zajistit rovné postavení učitele odborného výcviku ve srovnání

s učiteli teoretických předmětů.

 

V rámci výuky učebních oborů (obory H) je nutné, aby učitel odborného výcviku mohl učit i odborné předměty. Minimální požadavky na učitele odborných předmětů -středoškolské vzdělání ukončené maturitní zkouškou, výuční list v odpovídajícím oboru, minimálně pět let prokazatelné praxe v oboru a absolvování základního pedagogického studia.

 

Učitel odborného výcviku, který má středoškolské vzdělání ukončené maturitní zkouškou, je vyučen v řemeslném oboru, má pět let praxe ve výrobě a absolvoval pedagogické studium v požadovaném rozsahu, nebo je autorizovaným technikem podle zákona 360/1992Sb. a absolvoval předepsané pedagogické minimum, může učit odborné předměty.

 

 

8/         Systém financování a řízení středního odborného školství

 

Stávající systém financování na žáka motivuje školy k přijímání maximálního možného množství žáků bez ohledu na jejich schopnosti a následně kvalitu jejich výuky. Je žádoucí vytvořit systém financování odborného technického školství založený na akcentování kvality vzdělání žáků a jejich upotřebitelnosti na trhu práce ve vazbě na specifika oborů a koncepcí rozvoje průmyslu a stavebnictví v regionu. Finančně podpořit méně početné a víceoborové třídy. Do systému financování odborných technických škol včlenit princip spoluúčasti firem na vzdělávacím procesu opřený o motivujícídaňové úlevy.

 

Je nutno změnit systém financování středního školství tak, aby přidělované finanční prostředky odpovídaly reálným nákladům na výuku, kryly zákonem dané náklady a aby bylo zamezeno možnosti svévolných úprav přidělovaných částek zřizovateli škol (např. na obor v jednom kraji 25 000 Kč na žáka, na tentýž obor v jiném kraji 40 000Kč na žáka).

 

Systémově na celostátní úrovni řešit spolupráci škol a partnerů z řad firem ve spolupráci se zaměstnavatelskými svazy a komorami. Zpracovat model spolupráce škol a firem".

 

Každá škola, která má více oborů se potýká více méně s upřednostňováním některých z oborů (maturitní obory x učební obory, stavební obory x službové obory x pečovatelské obory x technické obory, všeobecné předměty x odborné předměty).

 

Ve vedení školy kde je více oborů, by v užším vedení školy mělo být respektováno poměrné zastoupení jednotlivých oborů. Ve školách, kde se učí více učebních oborů, by měl být odpovědný zástupce (ve smyslu živnostenského zákona a prováděcích předpisů autorizačního zákona) pro obory členem užšího vedení školy podřízený přímo řediteli

 

Zamezit slučování středních škol, ve větší různorodé celky, kterému jsme dnes svědky.  Sloučení gymnázia, obchodní akademie a učiliště s technickými a službovými obory je nelogické, neekonomické a snižuje úroveň středního školství.

 

 

9/         Daňové úlevy pro firmy spolupracujícími se školamí

 

Vdaňových úlevách pro firmy umožnit odečtení uznatelných nákladů, které poplatník

 vynaložil v daném zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání,

 při realizaci projektů nebo na základě smluv o spolupráci se školami dle školského zákona.

 

Umožnit vytvoření školních stipendijních fondů přesunem části finančních prostředků

získaných z produktivní činnosti žáka v rámci odborných praxí.

Pro lepší uplatnitelnost na trhu práce by měli být absolventi řemeslných oborů vybaveni dalšími kompetencemi, se kterými musí počítat metodika přímých nákladů ve školství:

-          řidičský průkaz

-          jeřábnický průkaz

-          svářečský průkaz

-          oprávnění pro obsluhu motorové pily

-          lešenářský průkaz

-          zkouška dle vyhlášky č. 50 pro elektroobory

 

Systém daňových úlev zaměřit zejména na motivační příspěvky poskytované na základě smluvního vztahu jako:

-           stipendia

-           příspěvky na stravování

-           ubytování

-           vzdělávání ve specializovaných zřízeních dané profese

-           jízdné MHD

-           nářadí a pořízení osobních ochranných prostředků

-           náklady materiálního charakteru pro školská zařízení, spojená s podporou odborného vzdělávání

-           náklady, plynoucí ze smluv mezi žákem a firmou a smluv mezi školou a firmou

-           náklady na strojní park, materiální vybavení ve školách

-           náklady, vynaložené na žáka účastnícího se praktického vyučování nebo odborné praxe při realizaci zakázky firmou (nižší produktivita práce žáků na stavbách, zvýšená spotřeba stavebních materiálů, náklady na zvýšenou bezpečnost, školení)

-           náklady na stáže učitelů odborného výcviku a učitelů odborných předmětů

-           na společné akce, které organizují školy společně s firmami, (např. olympiáda řemesel)

-           na akce propagující odborné vzdělávání na evropské či světové úrovni (euroskills, worldskills)

 

V souvislosti s výkonem odborné praxe žáků při realizaci zakázek pro firmy optimalizovat výši příjmu žáka za vykonanou práci a následně zahrnou do daňových úlev firmy jako nezbytnou hodnotu předaných zkušeností. Snížit administrativní náročnost při sjednávání spolupráce škol a firem.

 

10/       Vytvoření systému smluv mezi partnery /škola, firma, žák/

 

Vytvořit vzorové smlouvy uzavírané mezi žákem, resp. jeho zákonnými zástupci a firmou s konkrétně definovanými závazky obou stran. Zde řešit práva a povinnosti obou smluvních stran, zejména podmínky čerpání hmotného zabezpečení žáka ve vztahu k jeho prospěchu a účasti na výuce či praxi, ustanovení týkající se vypověditelnosti smlouvy při neplnění podmínek a ustanovení týkající se podmínek pracovně právního vztahu (termín nástupu, typ kontraktu apod.) a návratnosti poskytnutých příspěvků. Pozornost věnovat oprávněnosti žáka k právnickým úkonům a roli zákonného zástupce, vymahatelnosti práva a plnění požadovaných lhůt.

Vytvořit systém smluv mezi školami a firmami o vzdělávání a realizaci praxe na stavbách žáků  při výhodách plynoucích pro školu a firmu. Kromě daňových odpočtů respektovat specifika spojená s vyššími požadavky na bezpečnost žáků, jejich nižší produktivitu při práci na stavbách a vyšší spotřebou materiálu.

 

11/       Stanovení podmínek, jejichž neplnění má vliv na výši podpor

Legislativně upravit stanovení počtu neomluvených hodin žáka jako limit pro snižování, resp. odebrání výplaty sociálních dávek, jejichž příjemcem jsou zákonní zástupci žáka. Při prvním opakování ročníku z důvodu prokazatelného lajdáctví a neomluvené absence stanovit povinnost jisté finanční spoluúčastí rodičů na nákladech za výuku žáka, při dalším opakovaném případě procento úhrady nákladů zvýšit.

 

12/       Využití spolufinancování z prostředků EU

 

Pro vyšší podporu učňovského školství a při dodržení předpisů o veřejné podpoře v letech 2014 – 2020 využít finanční prostředky EU- zejména ESF či Erasmus+ (dříve Leonardo da Vinci). Podporu směřovat nejen do zlepšení technického stavu objektů, ve kterých probíhá výuka, ale i do technologických částí (stroje, zařízení, ruční a elektrické nářadí, informační technologie, počítače, multimédia, atd.). Umožnit podporu pilotních projektů, na kterých budou partnerství firem a škol ověřována (náklady na právní služby, spotřebovaný materiál, používané technologie, zvýšené nároky na bezpečnost, propagaci).

 

Zahrnout do podporovaných činností projekty zlepšující informovanost veřejnosti o řemeslech, jejich historii, současnosti a významu pro společnost.

 

 

13/       Podpora učňovského školství prostřednictvím veřejné zakázky

 

Prostřednictvím výběrových řízení v režimu veřejné zakázky podpořit subjekty, které se podílejí na odborném vzdělávání a posílit spolupráci škol s firmami, živnostníky, orgány místní samosprávy a státem zřízenými institucemi. A to ve dvou rovinách:

 

a)      Podnikateli, který na svých zakázkách umožní žákům školy provádění odborné praxe, poskytnout ve výběrových řízeních v režimu veřejné zakázky jistou výhodu. Například umožnit zadavateli stanovit kvalifikační předpoklady popř. jiné podmínky zadání tak, aby spolupráce školy a firmy byla zvýhodněna (hodnocení organizace, kvalifikace a zkušeností pracovníků podílejících se na plnění veřejné zakázky).

b)     V §18 Zákona o veřejných zakázkách odst.4b, stanovit pro střední odborná učiliště, v souvislosti s podlimitními veřejnými zakázkami, shodnou obecnou výjimku z působnosti zákona, jako je tomu u Vězeňské služby ČR.

Pro potřeby běžné praxe u zakázek malého rozsahu, které budou realizovány školou zaměřenou na výuku řemesel respektovat skutečnost, že zásada transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace je dodržena bez dalších průkazů.  

 

14/       Jednotné zkoušky pro obory vzdělání s výučním listem

 

Požadujeme řešení podporující věcné cíle vzdělávání. Chceme, aby závěrečná zkouška naplňovala ukazatele dokládající zvládnutí oboru jako celku:

a)      širší zadání výrobku, případně řemeslné práce provedené jako dílčí část  s několika základními prvky, které je nutné dodržet.

b)     příprava zpracování zakázky (marketing, materiály, výkresy, rozpočet, časový harmonogram)

c)      realizace (efektivní využití materiálu, technologie výroby, správná konstrukční řešení, BOZP)

d)     uplatnitelnost zakázky (celkové naplnění požadavku, estetika, funkčnost, časová a ekonomická kritéria splňující požadavky aktuálního tržního prostředí a praxe)

Zadání závěrečné zkoušky vyhlásit první den posledního školního roku a směrovat je na zaměstnavatele (pokud bude znám), u kterého bude po škole jedinec zaměstnán. Zadání musí odrážet aktuální vývoj v oboru. Hodnocení takové práce by mělo odpovídat parametrům stanoveným a trvale aktualizovaným stálou oborovou komisí. Členové zkušební komise vypracují závěrečnou zprávu se zpětnou vazbou pro další fungování školy.

 

15/       Obsahy maturitních a mistrovských zkoušek

 

Požadujeme, aby maturitní zkouška na odborných technických školách kromě všeobecné části (dnes prosazované a řešené), měla část pro praktické uplatnění znalostí a dovedností zaměřených na požadavky z praxe. Tato část bude řešena na modelových případech. Dnešní naha středních průmyslových škol je v mnohých případech zaměřena na výchovu „projektantů“. Je třeba připravit studenty na praxi rozpočtářů, přípravářů, mistrů s řemeslnou vybaveností.

 Ke zkoušce by každý žák měl předložit portfolio o své odbornosti (praxe, brigády, exkurze, realizované zakázky, ročníkové práce). U zkoušky musí být odpovědní a aktivní členové cechů, komor a svazů.  Technický pokrok se vyvíjí stále rychleji a školství musí pružně reagovat na tento proces změn.  Žáci musí být přesvědčeni o tom, že co se ve škole učí, jim pomůže v jejich budoucím životě. Do obsahu vzdělávacích programů zahrnout výuku tvorby  výkazů výměr, cenových kalkulací, rozpočtů, úrokových počtů.  

 

Maturita - shrnutí:

-          Rozdělena na tři části: všeobecná, odborná a praktická

-          Každý žák v průběhu studia zpracovává průběžně své portfolio odborností – podmínka připuštění k maturitě

-          Praktická část zkoušky zaměřena na to co předpokládá, že bude absolvent dělat po maturitě, nejlépe ve spolupráci s budoucím zaměstnavatelem. Širší volba výběru (příklady: obhajoba ročníkového projektu stavby spojená s vypracováním výkazu výměr na zadaný projekt, provedení rozpočtu stavby na zadaný projekt 

-          Vedení seznamu lidí, kteří mají zájem být členy maturitních komisí a kteří by byli garanty maturitní zkoušky.

-          Členové maturitní komise vypracovávají závěrečnou zprávu se zpětnou vazbou pro další fungování školy.

Zavedení mistrovské zkoušky považujeme za aktuální téma k odborné diskuzi mezi zástupci firem, jejich zastřešujících organizací a cechů, odborných ministerstev s MŠMT. Její forma, obsah, časová náročnost, personální obsazení, profinancování, cíle jejího zavedení vyžadují nalezení širší shody a poněkud delší čas. Mistrovskou zkoušku umožnit i dříve narozeným.

 

16/       Zvýšení požadavků na odbornost pro výkon stavebního řemesla

 

Jaké nároky a požadavky má společnost na OSVČ je uvedeno v Živnostenském zákoně. Dnešní praxe rychlých rekvalifikací, které vyškolí řemeslníka za dva měsíce, je špatná. Rozvoj ekonomiky by měl podporovat jen kvalitní OSVČ a zamezit zneužívání tohoto typu podnikání v šedé zóně.

 

Cílem navrhovaných změn je vychovat jedince s klasickým řemeslným základem, který by se po vyučení samostatně orientoval a profesionálně pracoval ve výrobě, dokázal pracovat samostatně, spolupracoval v kolektivu. Má všeobecnou představu o jejich režimu, bude se snadněji a lépe dále vzdělávat a rozšiřovat si odbornost v  řemesle.

V případě, že o učně má zájem podnikatelský subjekt je možné jeho specializaci formovat již na škole po vzájemné spolupráci školy a firmy. Všeobecným řemeslným základem by měl projít každý

 

Návrh na zvýšení požadavků na odbornost OSVČ pro výkon řemesel:

 

-          Intenzivnější zapojení řemeslných cechů, svazů, komor.

-          Výuční list a minimální praxe v oboru jako základní předpoklad pro vydání živnostenského listu na řemeslnou živnost (živnostenský list by měli dostat jen absolventi H oborů).

-          Zavedení institutu mistrovské zkoušky do Živnostenského zákona jako předpoklad pro vykonávání vázané živnosti, zejména ve vztahu k veřejným zakázkám.

-          Zavedení institutu celoživotního vzdělávání v určitých časových cyklech.

-          Celoživotní vzdělání jen akreditované programy u prověřených institucí: vzdělávací akce, školení u výrobců materiálů a technologií, odběr odborné literatury, seznam provedených zakázek s jednoduchým ekonomickým vyhodnocením.

-          U cechů vedení seznamů řemeslníků s portfoliem, které bude obsahovat i údaje o dosaženém vzdělání a odborné způsobilosti

-          Zavedení kmenových oborů jako základní prvek výuky učňovského školství. Příklad kmenovým oborem je zedník, u kterého bude stanoven základní rozsah znalostí a dovedností, které má umět uplatňovat v praxi, z nich bude zařazen výběr témat do závěrečné zkoušky v rozsahu cca jejich 60% a zbytek doplní škola v dohodě s firmami jako specializaci.

-          Využívat tuto specializací školami pro reakci na potřeby trhu práce, další specializace by byla rozšířením řemeslnického portfolia jedince. Učební obor by byl jeden, nedělat zbytečně z každé specializace učební obor.

Zaměstnanci státní a veřejné správy, kteří jsou v pracovním nebo služebním poměru, by neměli aktivně vykonávat živnostenskou činnost.

Právě přítomno: 177 hostů a žádný gestor