Dobročinnost s prověrkou vlastních sil spojil v uplynulých třech týdnech padesátiletý výpravčí Lubomír Kučera z Třebušic na Mostecku. Rozhodl se objet republiku na kole, aby čtyřem handicapovaným lidem usnadnil život. Inspirovat se nechal Cestou proti bolesti, kterou vloni absolvoval Milan Dzuriak ze severočeského Jirkova. „Stejně jako on jsem chtěl uskutečnit něco, čím prospěji někomu jinému – pomoci lidem, kteří jsou zdravotně handicapovaní, mi přišlo jako velmi naplňující,“ tak před jízdou vysvětloval, proč se na kole, které je jeho (druhou) životní láskou, vydal napříč republikou. Cestou navíc jako hokejový fanoušek navštívil všech třináct zbývajících stadionů, na kterých se hraje hokejová extraliga.
Městu Chomutov se nápad Lubomíra Kučery zalíbil a tak zřídilo transparentní účet 9090217/0100 a nechalo vyrobit kasičky, do kterých budou moci obyvatelé Chomutova a jeho návštěvníci až do konce září přispívat. Příjemcem darů ve formě konkrétních pomůcek budou čtyři handicapovaní, jeden nevidomý muž a tři těžce zdravotně postižené děti z Chomutova. Když v pátek 26. srpna Lubomír Kučera projížděl Prahou, požádali jsme ho u O2 Areny o krátký rozhovor. Do cíle mu tehdy zbývalo cca 250 kilometrů.
Luboši, jaký je váš nejhezčí zážitek z cesty?
Největším zážitkem pro mě asi bylo přivítání v Liberci, kde mě čekali zástupci extraligových Bílých Tygrů (Bílí Tygři Liberec je český hokejový klub z Liberce hrající českou nejvyšší hokejovou soutěž, poznámka autora). Tak vřelé přijetí jsem ani ve snu nečekal, dokonce jsem měl možnost podat si ruku s hokejistou Adamem Jánošíkem, který ještě vloni hrál za Chomutov a letos přestoupil do Liberce. Atmosféra tam byla velmi vřelá. Celkem jsem navštívil třináct extraligových stadionů, ale tady to bylo skutečně nej!
Takže objet na kole všech zbylých třináct extraligových stadionů, to byl váš sen?
Ano. Chtěl jsem upozornit na charitativní rozměr mé jízdy republikou. Přestože to jsou všechno soupeři Chomutova v extralize, měli bychom se k sobě chovat lidsky. Chtěl jsem, aby všichni viděli, že i v Chomutově jsou slušní a příjemní lidé. Proto jsem se rozhodl navštívit všechny extraligové stadiony, Liberec byl výjimečný v tom, že mně tak vřele přivítali.
Postihla vás během cesty nějaká krize?
Krize jako taková ani ne, vlastně jsem to všechno v pohodě dával. Jediná, možná trochu nepříjemnost byla, když mě do helmy, když jsem sjížděl do Želetavy, něco vlétlo, pravděpodobně to byl sršeň, který mně docela poznamenal a který mě, jak napsali na chomutovském webu, pokazil selfie (směje se). To bodnutí mě nakonec trápilo tři dny až do Znojma.
Neměl jste chuť to po tom sršním bodnutí vzdát?
Neměl, a ani mě to nenapadlo, přestože mě někdo na facebooku posílal k doktorovi. Ale já jsem nešel. Představa, že půjdu k doktorovi, to by mě omývali, já mám u doktora v kartě napsané, že nemarodím…
Kde se vám cestou nejvíce líbilo?
Všude jsem byl spokojený, nejvíce asi ve Valašském Meziříčí, kde byla výborná paní recepční, která, když jsem jí řekl o mé charitativní jízdě a webových stránkách Chomutova, tak se na mě podívala a hned mi hlásila, že mě viděla i na té fotce s tím sršněm, tedy sršeň na ní pochopitelně není (úsměv). Ale příjemní a milí byli lidé v podstatě všude, neměl jsem nikde problém. Lidé mi hodně pomáhali, když jsem se třeba ptal na cestu a někoho oslovil. Nebyl nikdo, kdo by mě odseknul, všichni se snažili mi pomoci. V podstatě jsem byl všude, kde jsem představil svoji charitativní jízdu, vítán.
Jaký bude váš dojezd? Snad to teď nezakřikneme…
Je to koncipováno tak, že v době, kdy do Chomutova přijedu, bude (v neděli 28. 8. 2016 od 14 hodin) ve městě probíhat Country festival, kam bych měl cca kolem 16 hodiny dorazit. Program bude pravděpodobně na chvíli přerušen a já na podiu asi něco málo řeknu.
Na to, že dnes jedete devatenáctý den a máte za sebou zhruba 1800 km, vypadáte docela svěže…
Vezu si s sebou asi kilo chia semínek (šalvěj hispánská je bylina z čeledi hluchavkovitých, pocházející z horských oblastí Střední Ameriky. Je pěstována pro jedlá semínka zvaná chia). Dlabou to indiáni a dlabu to i já. Opravdu to asi funguje, je to v podstatě jakási živá strava…
…A vy jste zase živým důkazem, že to funguje. Ale asi jenom ze semínek živ nejste.
Celou cestu jím v podstatě jen lehká jídla, snažím se jíst těstoviny a saláty, a ovoce…
A soudě podle vašeho facebooku také pivo, obzvlášť v horkých dnech, které teď v Česku panovaly. Máte nějakou oblíbenou značku piva, kterou jste během jízdy preferoval?
Mám rád, a to neříkám kvůli přijetí v Liberci, svijanská piva. Vždycky jsem se ale snažil ochutnat pivo, které se u nás v Chomutově nedá koupit, tedy nějaké ty rarity, které v Chomutově nejsou běžně ke koupi.
Už víte, kolik se ve sbírce podařilo vybrat?
Nevím, přiznám se bez mučení, že to nesleduji. Nechci říct, že se bojím na to podívat, ale nesnažím se zjišťovat, kolik na účtu je. Třeba pak budu v Chomutově mile překvapen. Můj střízlivý odhad je 50 000 Kč, ale s mým dojezdem sbírka nekončí, pokračuje až do konce září. Takže ještě více než měsíc mohou lidé přispívat a třeba se i po přečtení tohoto rozhovoru najde ještě někdo, kdo přispěje. Sbírka je zaštítěná městem a lidé nemusejí mít obavu, že by ty peníze šly někam, kam by jít neměly. Peníze budou skutečně použity na nákup prostředků pro hendikepované osoby. A pokud nějaké peníze zbydou, tak by se použily na další akci, kterou bych třeba příští rok uspořádal.
Nechci to zakřiknout, ale prý jste dodnes (do pátku 26. 8.) neměl žádný defekt, je to pravda?
Ano, je, ale raději bych to více nekomentoval (klepe z pověrčivosti na zuby). Podotýkám, že kolo mám sestavené na míru od kamaráda, a zřejmě ho složil dobře (směje se).
Michael Mareš
