OBZOR ke stažení

Ing. Věra Kovářová je bývalou místostarostkou a starostkou (2006-2010), respektive zastupitelkou středočeské obce Chýně (2006-2015); zastupitelkou Středočeského kraje je už třetí volební období (od roku 2008); od roku 2016 je předsedkyní Výboru pro dopravu. Zároveň je členkou předsednictva Sdružení místních samospráv ČR a místopředsedkyní hnutí „Starostové a nezávislí“ (STAN). Mezi její úspěchy patří mimo jiné organizace Petice proti výstavbě logistického centra v Chýni, ve Středočeském kraji například zorganizovala Petici proti zrušení Masarykova nádraží. V současnosti je poslankyní STAN (poslanecký klub TOP 09), v nadcházejících parlamentních volbách kandiduje ve Středočeském kraji na druhém místě za STAN. „Stát musí podniknout všechno pro to, aby se nákladní doprava co nejdříve přesunula na koleje,“ říká mimo jiné v rozhovoru.

Ve středočeském Výboru pro dopravu se především zaměřujete na zlepšení veřejné dopravy a dopravní obslužnosti. Od loňských krajských voleb jste předsedkyní toho Výboru. Jaké máte v této oblasti cíle?
Už od začátku svého veřejného působení se snažím o propojení malých obcí železniční dopravou, ale je to běh na dlouhou trať - nicméně se to částečně daří. Například boj za vybudování vlakové zastávky v Chýni trval téměř deset let, ale nakonec se to podařilo. Společně s dalšími novými zastávkami v Hostivici, Rudné u Prahy a v Jinočanech došlo k dopravnímu propojení těchto obcí. Nejen kraj, ale i stát by měl tento trend podporovat.
A pokud jde o nové výzvy? Ve svém volebním letáku jsem je shrnula do tří bodů: Na jednu jízdenku po celé republice, Kamiony na železnici! Nižší daň na jízdné.
Patříme totiž mezi státy s nejvyšší DPH u jízdného ve veřejné dopravě - jsme zhruba na osmém místě odzadu. Na DPH odvádíme 21 %, což je v Evropě jedna z nejvyšších částek. Chceme-li lidi dostat do vlaků a autobusů, tak musíme veřejnou dopravu zatraktivnit, aby si uvědomili, jak výhodné je cestovat veřejnou dopravou. Takže spíš než pivo bych do snížené sazby přesunula jízdné ve veřejné dopravě. Nadšeného potlesku od pivařů se teď asi nedočkám, ale pokud tenhle nápad povede k většímu využití veřejné dopravy, na jejímž rozvoji je – myslím si – shoda, budu opravdu spokojená.

V rozhovoru pro Obzor v roce 2008 jste zmínila, že vaše obec Chýně má zájem zřídit nové vlakové zastávky, že chcete naučit lidi jezdit do Prahy vlakem a nikoliv autem. A to se vám podařilo!
Zastávky máme a dokonce dvě, ba co víc, podařilo se je vybudovat tam, kde jsme je potřebovali. I když jsme obec malá, tak počet obyvatel raketově roste. Nyní má Chýně 2500 obyvatel, ale po mohutné výstavbě bude mít v blízké budoucnosti osm tisíc obyvatel. Zájem o naši obec díky dopravní obslužnosti vlakem stoupl, někteří to mají na vlak i minutu. Počet cestujících dál roste a bude se navyšovat s rostoucí ucpaností příjezdových komunikací.
Víte, všichni nebudou mít peníze na to, aby si koupili byt v Praze, a proto půjdou bydlet na venkov. A ono je to pak na těch nádražích v okolí Prahy vidět; každý parkuje, kde se dá, ani kola už není kam dát. Mimochodem i v Lysé se bude stavět věž na kola! Jinými slovy: my dnes můžeme odhadnout, kolik bude v okolí Prahy za třicet let bydlet obyvatel, ale infrastruktura na to stále není připravená. I České dráhy mají obavy, kdo s nimi bude v budoucnu jezdit, ale já vám garantuji, že lidé vlakem do Prahy jezdit budou, ostatně nic jiného jim nezbyde.
Myslím si, že kraje by se měly více zaměřit na regionální rozvoj dopravy, protože jedině odbory regionálního rozvoje jsou schopny zjistit, kde se lidi pohybují, kam se stěhují a jít tomu naproti.

Když už jsme nakousli nové zastávky, můžete nějakou chystanou zmínit?
Uvažuje se například o nové zastávce v Říčanech. Ano, je tam sice nádraží, ale lidé z okolí dojíždějící na toto nádraží svými auty v podstatě okolí nádraží ucpou. Takže se uvažuje o zcela nové zastávce někde jinde, třeba na okraji Říčan, aby lidé neprojížděli městem a aby jejich auta neblokovala dopravu. Nebo například v Mnichovicích se – vzhledem k složitým geografickým poměrům (vlaková zastávka je v kopci) uvažuje o nové zastávce dokonce mimo Mnichovice. Pro cestující je jednodušší zaparkovat na náměstí v Mnichovicích, pak nasednout do autobusu a jet na vlak do Strančic. Uvažuje se tedy o vybudování nové zastávky na zelené louce. Obojí jsou zatím úvahy, ale v případě Říčan už se o tom začíná jednat. Vzhledem k dramatické situaci v Praze, v souvislosti se zaváděním modrých zón, se svým způsobem urychlují projekty na vybudování nových zastávek a nových parkovišť P+R.

Vaším dlouhodobým cílem či záměrem je společná integrace dopravy pro Středočeský kraj a Prahu, aby prostě mohli Středočeši, Pražané i návštěvníci obou krajů jezdit na jednu jízdenku do práce, do školy, na výlety, zkrátka křížem krážem krajem i Prahou…
Ano, pilotním projektem je (od roku 2015) integrace Mělnicka a Neratovicka. Do konce roku 2018 má být podle harmonogramu dopravně propojen celý Středočeský kraj a Praha do jednoho systému dle zásady: „1 jízdenka, 1 tarif, 1 jízdní řád, 1 síť“. Říkám, že cílem musí být cestování po celé republice na jednu jízdenku a motivovat k tomu musí hlavně stát.
Pravda, něco to bude stát, ale výsledek za to stojí – lidé cestují na jeden jízdní doklad a ty linky na sebe navazují. V tom je to pro lidi výhodnější. Ostatně od roku 2019 se budou muset soutěžit noví dopravci a my musíme vědět, co budeme soutěžit.

A co hodláte podniknout, pokud jde o využití železnice pro nákladní dopravu?
Kamionů je na silnicích více než dost a odklonění tranzitní dopravy na koleje je příslibem pro zklidnění dopravy zejména v malých obcích a městech, Středočeský kraj nevyjímaje. Na silnice nižších tříd a kategorií totiž kamiony až na výjimky nepatří, o tom víme ve středních Čechách své. Stát zkrátka musí podniknout vše pro to, aby se nákladní doprava co nejdříve přesunula na koleje.

Když vás tak poslouchám, tak to vypadá, že železnici fandíte…
Každé ráno v autě poslouchám rádio a slyším, jak jsou v okolí Prahy zacpané dálnice a silnice, jak kamiony blokují dopravu a přitom mi někdo, kdo byl v Japonsku, říkal, že tam nevidíte na dálnici kamion, všechno jede po železnici. Přitom máme v ČR stále vlečky napojené na železniční síť, takže by se to realizovat určitě dalo a podařilo by se dostat kamiony na železnici. Jenže musíme tomu uzpůsobit infrastrukturu. Kdybychom to dokázali hned teď, tak zablokujeme příměstskou dopravu - chybí nám vysokorychlostní tratě. Teď jsem slyšela premiéra s ministrem dopravy, jak o tom mluví a jak na to myslí, ale jde to pomalu. Pražského okruhu kolem Prahy se už možná nedožiji, ale ty tratě by se vybudovat určitě daly. Dokonce mi jeden z odborníků říkal, že v devadesátých letech se při výstavbě nové fabriky nebo průmyslové zóny uvažovalo, že tam povinně bude vybudována vlečka. A to si myslím, že by se zařídit dalo. To je ostatně i můj dlouhodobý cíl. Někdo s tím musí začít, někdo na to musí tlačit.

Mají podle vás České dráhy i po skončení platnosti Memoranda z roku 2009 ve Středočeském kraji šanci?
Určitě mají, ale je to strategický dopravce, nikomu neuškodí, když má konkurenci. To se ukázalo u těch nových zastávek, když Veolia udělala propagační jízdu, hned se toho České dráhy a SŽDC chytily a hned se to rozjelo. Konkurence jim svědčí.

Připomenu, že v roce 2012 jste organizovala petici proti rušení autobusových spojů, tzv. Rathův Škrtobus…
Ano. Když tehdejší hejtman David Rath škrtl asi 180 milionů na autobusovou dopravu a následně se rušily autobusové spoje, dopravu to strašně poškodilo. Musím říct, že tehdy jsem se o dopravu začala více zajímat – jako starostka jsem se musela zabývat tím, jak budeme lidi přepravovat a vlastně jsem se s tím tématem blíže seznámila. Byla to tehdy velká škoda. A pak to nešťastné žákovské jízdné! Nic bych nenamítala, kdyby se to dávalo sociálně slabým a kdyby to platilo plošně a nebylo to diskriminační – žákovské jízdné ale mohli využít jen ti, kteří dojížděli do škol v rámci kraje. Ti, kteří jezdili do školy v Praze nebo do jiného kraje, na žákovské jízdné nedosáhli, což bylo špatně, prostě diskriminační.

A tehdy jste začala pracovat na koncepci vlakových zastávek…
Ano, ale trvalo deset let, než se je podařilo vybudovat.

Jste bývalá vrcholová sportovkyně v basketbalu, dorostenecká mistryně republiky, takže bojovnost máte v krvi?
Basketbal jsem hrála odmalička, od sedmi let. Myslím si, že sport, zvlášť ten kolektivní, je určitě dobrou průpravou pro práci politika - musíte používat hlavu, spolupracovat v týmu, ale zároveň se musíte individuálně prosadit.

Michael Mareš, snímek Lenka Hatašová
 

Právě přítomno: 201 hostů a žádný gestor