OBZOR ke stažení

Václav Šramko je zaměstnancem Českých drah, a. s., v Jeseníku, předsedou ZO OSŽ Jeseník a kandidátem za KSČM v nadcházejících parlamentních volbách v Olomouckém kraji. „Bez podpory OSŽ bych do toho nešel. Takhle vím, že OSŽ za mnou někdo stojí – konkrétně Jaroslav Pejša, Vladislav Vokoun či Martin Malý,“ říká v rozhovoru.

Jste na šestém místě kandidátky KSČM v Olomouckém kraji, s čím, respektive s jakými představami do toho jdete? Připomenu, že na jednání Ústředí OSŽ (18. 9.), kde jste se byl představit, jste prostřednictvím členů Ústředí OSŽ oslovil i odboráře-členy OSŽ a požádal je o pomoc. Například tím, aby vás voliči KSČM v Olomouckém kraji zakroužkovali a posunuli tak do Parlamentu, proč?
Protože volitelní jsou dva, maximálně první tři. Abych se dostal do parlamentu, potřebuji preferenční hlasy. Ale není to nic nekalého, komunisté v kraji vědí, že kandiduji jak za odbory, tak i za železničáře. Angažuji se, kde se dá – díky spolupráci s odbory a OSŽ jsem se stal členem dopravní komise v Jeseníku a také Komise pro dopravu Rady Olomouckého kraje, kde se rovněž snažím hájit zájmy železnice.

Co nabízíte, když se do parlamentu dostanete? Co od vás mohou voliči v Olomouckém kraji očekávat?
Hlavně úzkou spolupráci s odbory, zejména s OSŽ. Jsem zvyklý klást nepříjemné otázky a získávat důležité informace a předávat je dál, jak po stranické, tak i po odborářské linii. Prostě budu dělat to, co dělám dosud v dopravních komisích v Jeseníku a v Olomouckém kraji. Zjednodušeně řečeno: otravuji, kladu připomínky, dávám návrhy… Musím ale přiznat, že nebýt podpory odborů, nebyl bych tam, kde jsem. Členem krajského zastupitelstva jsem se sice nestal, ale postoupil jsem jako neznámý kandidát ze čtyřicátého místa o dvacet míst, určitě i díky preferenčním hlasům železničních odborářů.

Na tento úspěch chcete tedy navázat i v parlamentních volbách?
Určitě, ale na druhou stranu to neberu jako svůj osobní úspěch, ale jako úspěch OSŽ a železničářů. Bez podpory OSŽ bych do toho nešel. Takhle vím, že OSŽ za mnou stojí – konkrétně Jaroslav Pejša, Vladislav Vokoun i Martin Malý, tak do toho jdu.
Pokud se do parlamentu dostanu, tak budu asi jediný, kdo bude mít zkušenosti z provozu, a možná i z odborové činnosti. Kdo bude umět naslouchat problémům řadových zaměstnanců a důchodců a kdo bude ochoten řešit jejich životní situaci. V Jeseníku znám pomalu každého osobně, vidíme si do talíře a ty vztahy jsou víceméně dost osobní. Takže vím, jak život funguje. Nejsem papaláš odtržený od reality, sedící někde v křesle, který před volbami vyjde mezi lidi a dělá ze sebe lidového člověka. Já lidový člověk jsem.
Díky školením pořádaným OSŽ, jmenovitě bych poděkoval pánům Večeřovi a Kožmínovi, jsem mohl pomoci vyřešit mnohé pracovní spory jak našich členů, tak i jejich rodinných příslušníků ve firmách, jako jsou například Priessnitzovy lázně. Dokonce jedna místní autoopravna skončila v insolvenci pro neplacení mezd a dělníci dostali aspoň část peněz díky spolupráci s úřadem práce a inspektorátem práce, které jsem vyzval k činnosti. Když už jsme u těch negativ, mám i jedno pozitivum – v Polsku lze sehnat máslo v akci za 38 Kč (smích), tak to je asi jedna z mála výhod života v pohraničí.

Profesí jste vedoucí posunu Českých drah, s výkonem práce na pracovišti v Jeseníku. Jak dlouho pracujete na dráze?
Od roku 1994, na dráhu jsem nastoupil hned po škole. Neměl jsem na výběr, táta dělal v Jeseníku přednostu (úsměv); byl nejmladším a skoro nejdéle sloužícím přednostou na dráze. Členem OSŽ jsem od začátku, hned poté (1996) si mě stáhli do závodního výboru jako kulturního referenta. Dva roky nato už jsem byl předsedou odborů, takže cca 19 let dělám předsedu ZO OSŽ v Jeseníku.

Kolik má vaše ZO OSŽ členů?
Zhruba 30 aktivních a 30 důchodců, takže jsme a zůstáváme spíše menší ZO, i když byl tlak na sloučení. Ale u nás v horách je to těžké, máme spoustu dojíždějících členů, takže udělat například Den železničářů, je doslova nadlidský výkon. V horách je obtížné se odkudkoliv kamkoliv dostat. Jádro členské základny tvoří především zaměstnanci ČD a SŽDC z Jeseníku a Písečné

Kdybyste měl, jako předseda ZO, zmínit největší problémy lidí na Jesenicku, které byste uvedl?
To je klasika, jako všude jinde: nízké mzdy. „Ajznboňák“ tady mnohdy živí celou rodinu, protože pro lidi tady slušná práce za odpovídající mzdu není. Problémem je i dopravní obslužnost a návaznost spojů, o to bojuji v dopravní komisi, i u krajského koordinátora integrovaného systému. Navíc kraj plánuje soutěž o 2 miliony vlakokilometrů, tedy zhruba jednu třetinu krajské objednávky. Takže jsem se do toho vložil a požádal jsem, aby součástí výběrového řízení byly i mzdy zaměstnanců, abychom se nedostali do situace, jaká nastala například u řidičů autobusů v Ústeckém kraji. Prostě, ať zaměstnanci mají slušné zázemí a stejné podmínky (životní, mzdové), i když přejdou pod jiného dopravce.

ZO OSŽ Jeseník má dobré kontakty se sousedními polskými odboráři, kteří mají zájem na udržení železniční dopravy v této oblasti, mimo jiné i na zlepšení situace na peážní trati z Mikulovic přes polské Glucholazy do Jindřichova ve Slezsku. Podařilo se díky této spolupráci již něco zlepšit?
Opolské vojvodství požádalo o příspěvek z fondů EU na obnovení původní zastávky, která leží takřka v centru Glucholaz. Nová zastávka by měla být v provozu od letošního roku, ale patrně nebude. Je to další z mnoha slibů, jakých na adresu peážní trati zazněly snad desítky, nicméně i v Polsku žijí lidé, kteří usilují o kvalitní spojení české a polské železnice. Jejich motivací je rychlá a levná dostupnost českých hor pro 40 milionů Poláků, kteří obývají polskou rovinu od pohraničního pohoří až po baltské pláže.

Michael Mareš

Právě přítomno: 455 hostů a žádný gestor