Na jednu stranu potěšen, že se u všech velkých podniků podařilo včas vyjednat a uzavřít kolektivní smlouvy, které přinášejí další zlepšení odměňování zaměstnanců, na druhou stranu zklamán tím, že ministerstvo dopravy v minulém roce akcelerovalo proces postupného otevírání trhu v železniční dopravě v závazku veřejné služby, i tak by se dal shrnout rozhovor s předsedou OSŽ Mgr. Martinem Malým.

Možná, že si ještě vzpomenete na náš rozhovor přesně před rokem a na vaši odpověď na otázku, co nás čeká v roce 2018. Tehdy jste odpověděl: V roce 2018 nebude nutné se tolik věnovat různým organizačním záležitostem, o to více bude možné se věnovat našim trvalým hlavním úkolům, tj. udržení a dalšímu zlepšování mzdových a pracovních podmínek u zaměstnavatelů v působnosti OSŽ. Takže se ptám: podařilo se tato slova naplnit?
Skutečnost, že jsme se v uplynulém roce nemuseli tolik věnovat organizačním záležitostem v OSŽ jako v předchozím volebním roce (2017) nám sice do jisté míry rozvázala ruce pro jiné činnosti, nicméně musím konstatovat, že o nárůst agendy se nám velmi rychle postaralo Ministerstvo dopravy, které bezprostředně poté, co druhá vláda Andreje Babiše získala v parlamentu důvěru, rozpoutalo seriál změn v nejvyšším vedení ČD, který dodnes není ukončen, a současně s tím akcelerovalo proces postupného otevírání trhu v železniční dopravě v závazku veřejné služby. Na tyto skutečnosti bylo třeba bezodkladně a razantně reagovat, což v praxi znamenalo celou řadu jednání na různých úrovních, která myslím vedoucí funkcionáře OSŽ docela slušně vytěžovala prakticky celé léto a podzim. A aniž bychom již dosáhli nějakého rozumného konsenzu v těchto záležitostech, otevřelo navíc MD před koncem roku ještě diskusi o budoucí strategii držení vlastnických podílů v dceřiných společnostech ČD. Ještě bych zde snad připomněl, že tempo a rozsah probíhajících a připravovaných změn v organizační struktuře SŽDC také nebyly zrovna nevýznamné. Dá se tedy říci, že toho klidu na nějakou systematickou práci pro budoucnost zrovna moc nebylo, nicméně to nejdůležitější pro pravidelné meziroční zlepšování pracovních a mzdových podmínek, tj. kolektivní vyjednávání, vyjednavači všech podnikových výborů OSŽ, domnívám se, zvládli velmi dobře. Stejně tak činnost všech odborných oddělení OSŽ-Ú v průběhu roku myslím si probíhala na standardní vysoké úrovni.

Ve zmíněném rozhovoru v čísle 1/2018 jste také uvedl, že se chcete zaměřit i na trvalou a srozumitelnou prezentaci výhod členství v OSŽ a také více usilovat o další rozšiřování jejich stávající škály, i v této oblasti se dařilo?
Musím sebekriticky přiznat, že v této oblasti jsme se zatím příliš neposunuli. A to i přes dílčí úspěchy, kterými určitě jsou například nabídka produktových zvýhodnění, nebo rozšíření pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnavateli při výkonu povolání o případy tzv. čisté finanční újmy bez vzniku hmotné škody u pojišťovny Kooperativa pro členy OSŽ. Určitě je třeba vyjednat pro členy OSŽ další benefity a zlepšit také jejich trvalou a srozumitelnou prezentaci. Měl jsem rozhodně představu rychlejšího posunu v těchto záležitostech. Nechci se zde nějak vymlouvat, nicméně jak už jsem uvedl v předchozí odpovědi, MD a zaměstnavatelé nás svými aktivitami docela zaměstnávali a časové možnosti funkcionářů a zaměstnanců OSŽ nejsou neomezené. Máme však už přesto ve vedení OSŽ rozpracované určité projekty, které - doufám - dotáhneme do použitelné podoby v průběhu roku 2019.

Jak hodnotíte kolektivní vyjednávání u tří rozhodujících podniků, speciálně jak na vás zapůsobil fakt, že kolektivní vyjednávání u SŽDC, na rozdíl od loňského roku, skončilo tak brzo?
Jsem samozřejmě velice potěšen, že se u těchto podniků podařilo v rozumném čase vyjednat a uzavřít kolektivní smlouvy, které přinášejí další zlepšení odměňování zaměstnanců. Přičemž, podle mého soudu, se o zlepšení jedná tehdy, pokud dojednané změny v PKS přinášejí nárůst mezd, který je po odečtu předpokládaného indexu nárůstu spotřebitelských cen vyšší než očekávaný průměrný nárůst objemu práce, který bude od zaměstnanců požadován – samozřejmě při zohlednění očekávaného nárůstu či poklesu objemu výkonů, očekávaných změn počtu zaměstnanců a předpokládané modernizaci pracovních postupů. Jednoduše řečeno: o zlepšení odměňování se jedná, pokud mi PKS garantuje, že za stejnou vykonanou práci obdržím v příštím roce odměnu zvýšenou o větší procento, než je očekávané procento nárůstu spotřebitelských cen. Na základě dostupných prognóz ekonomického vývoje si dovolím tvrdit, že PKS u všech tří rozhodujících podniků zaměstnancům takové zlepšení odměňování v roce 2019 přinese. A dovolím si zde také připomenout, že stejně tomu bylo u PKS těchto tří společností i v roce 2018.
Dále bych si zde ještě dovolil upozornit na občas opomíjenou skutečnost, že při hodnocení přínosu dojednaných změn v PKS je třeba vnímat, že mzdu u většiny profesí netvoří jen základní tarifní mzda, ale také celá řada dalších příplatků, odměn či benefitů, které se ve svém souhrnu snaží spravedlivě zohlednit rozdíly v náročnosti výkonu práce v té které profesi či na konkrétním pracovišti. Při výpočtu předpokládaného nárůstu mzdy u každého konkrétního zaměstnance je proto vždy nutné vzít v úvahu změny ve všech mzdových složkách, nejen zvýšení příslušné tarifní stupnice. A pokud se týká skutečnosti, že u SŽDC bylo letos kolektivní vyjednávání ukončeno výrazně dříve než u PKS na rok 2018, vnímám tuto skutečnost velice pozitivně a příčinu vidím právě v tom, že vedení SŽDC po loňské nedobré zkušenosti s komplikacemi způsobenými nepodpisem PKS do konce kalendářního roku, prostě tentokrát raději vylepšilo svoji nabídku v poslední fázi vyjednávání dříve a razantněji.

Dovolím si teď ocitovat z e-mailu jedno čtenáře Obzoru, ve kterém reagoval na uzavřenou PKS u společnosti ČD Cargo: „Sluší se poděkovat kolektivním vyjednávačům za nelehký úkol uspokojit členy odborů a dostat co nejvíce ze zaměstnavatele. Přesto si myslím, že musí následovat další krok, a to svým členům podat zprávu o průběhu tohoto jednání, i o tom, co zaměstnavatel navrhoval a jak se docházelo ke kompromisům. Spousta zaměstnanců si zvykla, že se kolektivní smlouva uzavírá tak nějak automaticky a spíše každý, než aby ocenil vyjednané, remcá, jak to mohlo být ještě lepší“. Co vy na to v obecné rovině?
Možná začnu od konce. Asi se ze zkušenosti shodneme, že řada lidí bude nespokojena vždy a nikdo je nepřesvědčí, že každý zaměstnavatel má ve směru zvyšování mezd, které předbíhá růst produktivity, určité ekonomické nebo politické limity, za které se už lze dostat jen za cenu rozvratu vzájemné důvěry a seriózních vztahů sociálních partnerů, nebo za cenu ohrožení ekonomické stability zaměstnavatelských organizací. Z reakcí některých našich členů, například na stávky železničářů v jiných evropských zemích, mám někdy pocit, že jim snad nejde ani tak o výsledek, jako spíše o to, nandat to protistraně silou bez ohledu na cokoliv jiného. Částečně tuto potřebu některých lidí, potvrdit zastavením provozu a vyvoláním chaosu v dopravě svoji sílu, sice chápu, ale osobně však preferuji spíše vyjednávání. A když si porovnáme, jakého procenta nárůstu mezd dosáhli jinde železničáři až za cenu stávek či alespoň stávkových pohotovostí, nemůžeme si nevšimnout, že naše metoda seriózního vyjednávání se zaměstnavateli bez zbytečného obtěžování cestující veřejnosti a dalších zákazníků železnice stávkami, určitě není co do dosažených výsledků horší. Spíše naopak. Jsem toho názoru, že důvěra zákazníků v bezproblémový chod železnice je důležitým předpokladem dalšího nárůstu zájmu o železniční dopravu, což je zase důležité pro její další rozvoj a vytváření finančních zdrojů pro slušné a pravidelné zvyšování mezd.
A pokud se týká informací o průběhu kolektivního vyjednávání, domnívám se, že nejlepší jsou společné zprávy vydávané v průběhu kolektivního vyjednávání, protože jejich text je odsouhlasen všemi subjekty zúčastněnými na jednání. Souhlas všech zúčastněných na tvorbě textu zprávy je totiž spolehlivou zárukou, že informace je pravdivá a nezkreslená. Při prezentaci průběhu jednání pouze některým ze zúčastněných subjektů, bez možnosti okamžité reakce ostatních, totiž nelze spolehlivě vyloučit záměrné zkreslování informací za účelem zveličení významu přínosu prezentujícího subjektu pro výsledek vyjednávání, který si příjemci takovýchto informací nemohou prakticky nijak ověřit.

Co nás tedy čeká v roce 2019?
Doufám samozřejmě, že jen to nejlepší…, ale vážně. Domnívám se, že přes všechny potíže, které bude třeba průběžně řešit, je celkově situace na železnici relativně velmi dobrá, protože odvětví jako celek nestagnuje, ale naopak se rozvíjí. A ty problémy, se kterými se potýkáme, lze možná trochu eufemisticky označit jako potíže růstu. Jak jinak totiž označit situaci, kdy se prakticky všichni zaměstnavatelé na železnici, nebo ve vazbě na ni, včetně stavebních, technologických či strojírenských společností (tzv. nedrážních), potýkají s nedostatkem zaměstnanců, nebo situaci, kdy se odkládají dlouhodobě připravované výluky pro opravy či rekonstrukce tratí, protože v zemi už prostě není dost kapacit pro zajištění náhradní autobusové dopravy v tak velkém rozsahu. Nebo už ta základní skutečnost, že v některých směrech není možné uspokojit narůstající poptávku po nákladní železniční dopravě, protože železniční síť už je zde tak přetížena, že prostě chybí kapacita tratí pro realizaci těchto přeprav. Vzpomeneme-li poměry před pár lety, kdy jsme měli největší obavy z omezování výkonů nebo z modernizace a z toho plynoucího zániku pracovních míst a propouštění, tak dnes jsme již v úplně jiné situaci. Dnes se podle mého názoru musíme především všemi dostupnými prostředky snažit napomáhat tomu, aby společnosti, které zaměstnávají naše členy, měly reálnou šanci co nejlépe uspět v konkurenci při získávání zakázek, aby nám poté jejich dobré ekonomické výsledky umožňovaly vyjednávat další zlepšování pracovních a mzdových podmínek našich členů. Nebude to určitě jednoduché, ale určitě je lepší aktivní život v náročném konkurenčním prostředí rozvíjejícího se odvětví, než nějaký ústupový scénář v oboru, který pomalu zaniká.

Co byste našim čtenářům a členům OSŽ na závěr vzkázal?
Na závěr bych proto chtěl našim čtenářům popřát pevné zdraví, přirozené sebevědomí, zdravý optimismus a chuť do života, které jsou nutným předpokladem pro to, abychom při bilancování příštího roku mohli opět konstatovat minimálně udržení, ale spíše další zlepšení postavení zaměstnanců u většiny zaměstnavatelů v působnosti OSŽ.

Michael Mareš
 

Právě přítomno: 192 hostů a žádný gestor