OBZOR ke stažení

Tak naštvaný místopředseda OSŽ a předseda Podnikového výboru OSŽ ČD Cargo Radek Nekola na jednání Ústředí OSŽ ještě patrně nebyl. Šest dnů po uzavření podnikové kolektivní smlouvy by se spíše dala čekat spokojenost s odvedenou prací. Radek Nekola se ale namísto toho na jednání Ústředí OSŽ 19. 12. 2018 negativně vyjadřoval k průběhu kolektivního vyjednávání.

Na jednání Ústředí OSŽ (19. 12. 2018) jste se negativně vyjadřoval k průběhu kolektivního vyjednávání a vůbec k celé té atmosféře během kolektivního vyjednávání. Zejména jste dával najevo jistou naštvanost vůči ostatním odborovým svazům…
Ano, protože cítím, že z hlediska koncepce, prosazování a dlouhodobého směřování textu podnikové kolektivní smlouvy se kolektivní vyjednávání dostává úplně někam jinam! Návrhy ostatních odborových centrál se de facto koncipují až v rámci protinávrhu kolektivní smlouvy a malé odborové centrály dávají připomínky úplně ke všemu a do všeho. A nejen to: své připomínky často hned pověsí na web a teprve až v průběhu kolektivního vyjednávání se dozvídáme, že to je jen jakási hra pro jejich členskou základnu. Tento způsob vůči OSŽ vyznívá poměrně dost negativně, navíc odboráři z OSŽ jsou označováni za ty, kdo jim „hází klacky“ pod nohy.
Vlastní průběh kolektivního vyjednávání je pak v úplně jiné pozici. Rozhodnost prosadit svoje návrhy a požadavky se rozplynou hned na samém začátku. Dochází tak k rozbíjení základní koncepce směřování kolektivní smlouvy, protože zaměstnavatel toho pochopitelně využívá a argumentuje stylem: „nejdříve se dohodněte vy a až se shodnete, tak se o tom budeme bavit“, což je samozřejmě ke škodě věci, protože ve finále na to, co bychom rádi v kolektivní smlouvě měli, není čas a věci důležité a zásadní překrývají pitomosti.

To zní jako kritika do vlastních řad…
Ano, je to kritika i do vlastních řad, a bohužel se to týká i nás, členů OSŽ ve vedoucích funkcích. Kolektivní vyjednávači za Podnikový výbor OSŽ ČD Cargo při zpracování návrhů a námětů do nové kolektivní smlouvy musí zpracovávat některé zcela nerealistické požadavky. Pokud je to návrh řadového člena, dá se to ještě pochopit, ale některé absurdity jsou i ve formě usnesení Výborů na jednotlivých stupních naší struktury. Mnohdy nejsme ani my sami schopni vydefinovat dva nebo tři konkrétní body, dvě nebo tři priority, kterých bychom chtěli v daném roce dosáhnout. A samozřejmě zaměstnavatel tuto nejednotnost na straně odborů využívá, když na Dozorčí radě ČD Cargo prezentuje protinávrh odborářů slovy: odboráři si tam napsali 17% mzdový nárůst – jako exces druhé strany, jako že se odboráři zbláznili. Když jsme končili kolektivní vyjednávání, tak v tom byl neskutečný chaos. Nebylo jasné, co ještě máme rozdělané, které body jsou ukončené, a do toho jsme ještě prodloužili platnost kolektivní smlouvy, aniž si někdo uvědomil, že jsou v kolektivní smlouvě body, které mají vazbu na platnost kolektivní smlouvy!

Musím přiznat, že to překotné uzavření kolektivní smlouvy i mě překvapilo: jeden den vyprávíte o nepřekonatelných rozporech, a druhý den je podepsáno, navíc s prodlouženou platností…
Myslím, že jste to vystihl přesně. I já jsem najednou zjistil, že měsíc a půl jsme intenzivně jednali, namluvili jsme hodiny a hodiny argumentů, a najednou bylo vše jinak. Mám to tady všechno připravené (zápisy z jednání posledního dne kolektivního vyjednávání dne 13. 12. 2018), chci to vzít s sebou na školení ke kolektivní smlouvě. Ještě dopoledne odboráři návrhy zaměstnavatele odmítali a najednou během oběda se to změní! Jeden po druhém otáčí a najednou s návrhem zaměstnavatele souhlasí i ti ortodoxní, kteří to ještě před chvílí zásadně odmítali! Běží takzvané kolečko, během něhož se vyjadřují odborové centrály k návrhu a vzniká falešný dojem, že většina je pro. Je tak vytvářen tlak na OSŽ, aby také podepsalo, když je „většina pro“. Přitom OSŽ drží členskou základnu, kterou tvoří 60 procent zaměstnanců, a to polovina odborových svazů nemá ani 100 členů, vlastně ani 50 členů. Takže o jaké většině je tedy řeč?

Není to marný boj? Zákon o kolektivním vyjednávání přece toto umožňuje…
Vím, že je tady pluralita odborů, že takový je zákon, ale minimálně v rámci tohoto rozhovoru na to já, jako Radek Nekola, chci znovu upozornit, že se na to tak trochu zapomnělo a vadí mi to v tom celém kontextu kolektivního vyjednávání a v jeho průběhu…
Druhá věc je přístup zaměstnavatele, který mne zklamal a jednou ten zápis nechám zveřejnit. V době, kdy se blížíme do finále, zaměstnavatel řekne, že s tím nesouhlasí, rozdává nám opatření pro případ, kdy nebude kolektivní smlouva podepsána. Po obědě tentýž zaměstnavatel předloží úplně nový návrh a najednou vlastně začínáme znova. Koncept, který jsme do té doby drželi, se najednou celý zboří a my během půl hodiny de facto vytváříme novou kolektivní smlouvu s tím, že za sebou s touto změnou zanecháváme spoustu nedostatků a nedodělků, které potom musíme napravovat úplně mimo kolektivní vyjednávání. V tom byla ta moje nazlobenost a rozhněvanost! Sliby zaměstnavatele, které nám dával na začátku, že předloží materiály, které budou motivačním prvkem pro zaměstnance ve společnosti ČD Cargo? Vůbec ničeho jsme se nedočkali! To, co jsme si říkali na začátku, že je třeba výrazně posílit tarify, že se musíme zaměřit na opravárenství, je vlastně pryč a celé to vyšumělo….

Takže s uzavřenou kolektivní smlouvou u ČD Cargo panuje ve vašem případě nespokojenost?
Není to zklamání nad kolektivní smlouvou jako celkem, ale nad tím, že jsme některé věci, byť dobře zpracované, tou rychlou snahou dokončit kolektivní vyjednávání vlastně pohřbili. Až čas ukáže, zda nová kolektivní smlouva přiláká nové zaměstnance a nakolik odlákat ty stávající.

Jak moc je podstatná změna, že kolektivní smlouva platí až do 31. 3. 2020?
Jde o to si jen na to zvyknout, není to nic výjimečného a spousta podniků u nás i v zahraničí má platnost kolektivní smlouvy posunutou na první čtvrtletí následujícího roku. Také my máme na stole před koncem roku tři důležité dokumenty, které společnost potřebuje uzavřít. Je to obchodní plán s nasmlouvanými zákazníky, podnikatelský plán a kolektivní smlouva. Najednou dost dobře nevíme, co má být dřív, jestli podnikatelský plán nebo kolektivní smlouva. Trochu to připomíná hádanku, jestli byla dřív slepice nebo vejce, prostě náhle se motáme v kruhu, kdy jeden dokument jako by čeká na druhý.

Příští kolektivní vyjednávání nebude tedy probíhat na konci letošního roku, ale až na začátku toho příštího?
Naopak dříve, jak bylo přislíbeno! V průběhu kolektivního vyjednávání pan výkonný ředitel podal návrh, některé body z kolektivní smlouvy zasadit do většího časového rámce, abychom každý rok nevyjednávali některé body, které se vlastně opakují. Směřujeme k něčemu, co má SŽDC, a já s tím nemám problém. Vždycky se jedná jenom o to, zda se nezměnila legislativa, nebo některý bod by bylo potřeba změnit, protože se „vyžil“, nebo přestal mít svoji platnost.

Michael Mareš

Rozhovor vyšel v pondělí 21. ledna 2019 v Obzoru číslo 2.
 

Právě přítomno: 400 hostů a žádný gestor