OBZOR ke stažení

Bez jednoho roku půlstoletí práce na železnici, z toho 20 let jako předseda závodního výboru OSŽ železniční stanice Brno, někdejší člen vrcholových orgánů OSŽ, přesvědčený železničář a odborář - to je ve veliké zkratce profesní curiculum vitae Jiřího Bláhy, který v těchto dnech odchází na zasloužený odpočinek. Jak se dívá na práci, kterou pro své členy vykonává OSŽ, co říká na současné dění na železnici a co by přál všem železničářům v současné době v jejich práci? To jsou jen některé z otázek, na něž Jiří Bláha odpovídá v rozhovoru pro časopis Obzor.

Začátkem dubna odcházíte po bezmála padesáti letech práce u železnice a v odborovém hnutí na zasloužený odpočinek. S jakými pocity se loučíte s celoživotní prací?
Na jedné straně je to určitý pocit smutku z konce jedné životní epochy, na straně druhé však se těším na to, že si trochu odpočinu. Na mé místo byl zvolen Vladimír Kroupa, člověk, kterého dobře znám a vím o něm, že se práci v OSŽ bude věnovat s plným nasazením. Slíbil jsem mu, že mu prvních pár měsíců budu nápomocen, takže vlastně ještě ani úplně nekončím. Ale hlavní díl práce již bude vykonávat někdo jiný.

Na železnici jste nastoupil v den svých narozenin (13. března), téměř ve stejnou dobu u ní končíte, rozdíl mezi těmito daty činí přesně 49 let. Co Vás vlastně přitáhlo k práci na železnici?
Původně jsem se sice u železnice nevyučil, ale rodinná tradice nakonec zvítězila – můj otec pracoval celý život na železnici u tehdejší traťové distance. Takže jsem těsně před nástupem na vojnu požádal o práci na tehdejších ČSD jako průvodčí. Tam jsem se ale dostal až po vojně, v roce 1972, úplné začátky jsem prožil v zavazadlovém tranzitě v Brně hl. n. U jízdy byla práce velice zajímavá, setkal jsem se tam se spoustou zajímavých lidí, ale i celoživotních kamarádů. Za všechny mohu jmenovat Vláďu Vokouna, který tehdy pracoval také u vlakových čet jako vlakvedoucí, jenže v Přerově.

Máte zkušenosti z práce předsedy velké ZO OSŽ, působil jste i v Podnikovém výboru OSŽ ČD, v Ústředí OSŽ a v dalších funkcích. Jaké ale byly Vaše začátky v odborech?
Do odborů (tehdejšího ROH) jsem vstoupil, stejně jako všichni ostatní v té době, hned při nástupu do zaměstnání a po návratu z vojny jsem byl navržen jako kandidát do dílenského výboru v železniční stanici Brno hl. n. Tam jsem v odborech prožil prakticky celý svůj dosavadní život. Do funkce předsedy brněnského ZV OSŽ jsem byl zvolen před dvaceti lety, poté, co tehdejší předseda Otto Ponížil začal pracovat jako funkcionář Ústředí OSŽ. Začátky v této práci byly pro mě poměrně složité – velká organizace, spousta povinností a poznávání pro mě tehdy dost složité struktury odborářské práce. Navíc k tomu přispěla zpočátku určitá nedůvěra mých odborářských kolegů, kteří si mě pletli s mým jmenovcem, který byl značně neoblíben. Vše se ale nakonec vysvětlilo a já jsem začal pracovat i jako člen tehdejšího OROSu (Oblastní rady odvětvových sekcí), dnes již neexistující. Tam jsem také získával četné zkušenosti.

Co Vás na práci v OSŽ nejvíc přitahovalo?
Bez přehánění to byl dobrý pocit, že mohu někomu pomoci, když se ocitne v nesnázích. Za pomoci odborných oddělení na Ú OSŽ jsme řešili nejrůznější právní věci, bytové otázky, účastnil jsem se i jednání krajské tripartity, kde byla možnost vyjádřit své názory před zástupci zaměstnavatelů a místních politiků. To byla dobrá škola. Lidé se na mně obraceli s důvěrou a tu nešlo nenaplnit. Snažil jsem se, abych nikoho nezklamal, snad se mi to podařilo. Bez pomoci mých ostatních spolupracovníků bych to ale určitě sám nezvládnul. Všem patří mé poděkování. Nutné je však dodat, že ani po těch dlouhých desetiletích v odborářské práci nemohu říci, že bych už všechno věděl. Tak tomu není, věci se stále mění a člověk se učí celý život – i na stará kolena.

Na železnici se zejména v posledních letech udála spousta změn, další změny jsou na obzoru. Jak se v těchto změnách orientujete?
Orientovat se musím, je to nezbytné, nicméně ke štěpení dráhy podle mého názoru nemělo nikdy dojít. Dráha jako celek fungovala daleko lépe než současný slepenec nejrůznějších organizačních jednotek, výkonných jednotek, pracovišť a dalších složek a útvarů, někdy organizačně jen těžko přehledných. Například jen obvod původní železniční stanice Brno dnes zahrnuje velkou část jihomoravského kraje a uřídit takový kolos je určitě dost složité. A tomu všemu se svojí organizační strukturou musí přizpůsobit i odbory, jinak to prostě nejde. Dnes jsou prostě řečeno úplně jiné podmínky v práci na železnici i v odborech – daleko složitější a vyžadující větší nasazení. I to je jeden z důvodů, proč se budu ještě věnovat práci v OSŽ při pomoci mému nástupci. Dobře vím, jaké to bylo, když jsem začínal já, a jak mi pomohli kolegové – a to tehdy byla situace daleko přehlednější než dnes.

Práce na železnici je nesmírně těžká a odpovědná. Co byste přál všem zaměstnancům na železnici v následujících letech?
Určitě bych jim přál, aby práce na železnici byla daleko více vážená než dnes, kdy v mnohých případech dochází z mnoha důvodů ke kritice železnice, kterou i dnes lidé považují nejčastěji za České dráhy, i když tomu tak není a mnohá kritika (například na uzavřené čekárny, výluky, ujíždění přípojů, nepořádek na nádražích atd. atd.) patří úplně jinam. A taky bych jim i sobě přál, aby lidé k sobě znovu našli cestu, více pochopení, kolegiality a solidarity. Zdá se mi, že někdy je jí méně než dříve.

Mají i železničáři, nehledě na to, ze kterého podniku (SŽDC, ČD, či ČD Cargo), rezervy ve své práci?
Troufám si tvrdit, že naprostá většina železničářů má svoji práci ráda a i přes potíže, které někdy nastanou, by ji neměnila. Bohužel existují i takoví, kteří dobré jméno železnici kazí. Není jich moc, ale jsou o to více vidět. Co třeba říct na takové případy, kdy dráha přijme člověka, vynaloží na něj spoustu peněz (školení, kurzy) a oni pak po pár týdnech či měsících odejdou jinam, třeba ke konkurenci? Ten neustálý spěch může být i příčinou současných častých nehod na železnici. Více loajality a hrdosti na železničářskou práci by mnohdy určitě neškodilo. Ale taková je dnes zřejmě doba, někdy tomu přestávám rozumět.

Předpokládám, že i po odchodu zůstanete nadále členem OSŽ.
Určitě zůstanu, přejdu však pod ZO OSŽ v Břeclavi, slíbil jsem to svému dlouholetému kamarádovi a někdejšímu dlouholetému předsedovi ZV OSŽ v Břeclavi, Standovi Misařovi. Prožili jsme spolu kus života a takhle se můžeme setkávat dále.

Na závěr otázka, týkající se brněnského nádraží, na němž jste strávil prakticky celý svůj profesní život. Jak vidíte další budoucnost tohoto nádraží?
Je to nekonečný příběh, nevěřím, že bude v blízké budoucnosti vyřešen. Podle mého názoru by brněnské hlavní nádraží mělo zůstat tam, kde je, snad trochu posunuté k jihu, ale blízko středu města. Vždyť jen kolik peněz se do tohoto „odepsaného“ nádraží stále vkládá, aby vůbec zůstalo funkční – viz dnešní výluky. A to všechno by mělo přijít nazmar?

Děkuji za rozhovor a do dalších let přeji hodně zdraví!
Miroslav Čáslavský

 

 

Právě přítomno: 213 hostů a žádný gestor