Bydlení se u nás v některých případech stává téměř nedostupným, bytová politika státu je nedostatečná, celé skupiny obyvatel, zejména mladí lidé a také nemalá část seniorů, se potýká s vysokými náklady na bydlení a jeho nedostupností. Jak jsme na tom v bytové situaci ve srovnání s vyspělými státy západní Evropy? A kdy se dá očekávat zlepšení současného stavu v této oblasti? Můžeme pro to udělat něco sami? A jak může těm, kteří se ocitli v bytové krizi, pomoci Sdružení nájemníků České republiky (SON)? Na tyto a další otázky, týkající se bydlení odpovídá v rozhovoru pro Obzor předseda SON Milan Taraba.

V brožuře „Bydlení v České republice i v mezinárodním srovnání“, jejímž jste autorem, konstatujete, že kvalita a vybavenost bytovým fondem je v ČR na horší úrovni než ve vyspělých západních zemí Evropy. Co v tomto směru hodlá ke zlepšení popsaného stavu učinit „Sdružení nájemníků ČR“ (SON), jehož jste předsedou?
Hlavní problém tkví v tom, že po roce 1989 se změnila bytová politika státu. Za posledních 20 let došlo k výraznému snížení počtu nájemních bytů, především bytů vlastněným veřejným sektorem. Část bytů, patřících původně státu, či městům, byla prodána, postupně se rozpadají bytová družstva a bydlení se postupně stává nedostupným nejen pro sociální případy, ale také již i pro střední vrstvy společnosti. V České republice je v současné době, pokud se týká nákladů na bydlení, jedno z nejdražších bydlení v Evropě, nájemní byty a hypotéky jsou pro velkou část občanů nedostupné. Současně se paradoxně zvyšuje i počet neobydlených bytů.

Můžete pro srovnání uvést rozdíly mezi Českou republikou a jinými státy EU?
Pro ilustraci mohu uvést srovnání s Rakouskem, k němuž máme historicky velice blízko. Takže například zatímco ve Vídni mají její obyvatelé k dispozici 62 procent nájemních obecních bytů s výhodným nájmem, v Praze je to jen 6 procent a v Teplicích dokonce nejsou k dispozici obecní byty žádné. To je alarmující stav.

Jak tedy mohou občané ČR přispět k nápravě tohoto stavu?
SON se připojila k iniciativě celoevropského spolku „Za dostupné bydlení v Evropě“, který vybízí EU, aby usnadnila přístup k bydlení pro všechny obyvatele Evropy. Toho se dá dosáhnout změnou maastrichtských kritérií na veřejné investice, které v současné době do značné míry blokují přístup k investicím na bydlení. V současné době činí částka, kterou může EU podle maastrichtských kritérií poskytnout na výstavbu nájemního bytového domu, 300 tisíc euro (cca 7,5 milionu Kč), což je při porovnání nákladů na výstavbu takového domu skutečné minimum.

Jak může iniciativa „Za dostupné bydlení“ přimět orgány EU ke změně maastrichtských kritérií?
Aby se EU tímto problémem zabývala, je nutná podpora nejméně milionu podpisů občanů EU. Když tento milion podpisů získáme, přimějeme Evropskou komisi k akci. Pokud se týká České republiky, potřebujeme pro zlepšení podmínek na podporu bydlení získat podpisy 15 až 16 000 občanů. Podotýkám, že stát potřebné peníze na narovnání podmínek má, ale z důvodu maastrichtských kritérií je nemůže uvolnit.

SON spolupracuje mimo jiné také s OSŽ, jehož členové se mohou k iniciativě „Za dostupné bydlení“ (Housing for all) rovněž připojit. Co je pro to nutné?
Každý, kdo se chce připojit k této iniciativě a tím zlepšit podmínky pro bydlení, může tuto petici podepsat. Bližší informace je možné získat na www.housingforall.eu, případně přímo u své mateřské organizace OSŽ. Potřebný počet podpisů je nutné získat do konce tohoto roku. Jsem optimista a věřím, že se jich u nás podaří v brzké době získat daleko více. Bydlení je opravdu velice důležitým faktorem v životě každého člověka a je proto nutné se k tomuto problému aktivně postavit.

Jakými dalšími způsoby může SON pomoci lidem, kteří mají problémy s bydlením?
SON poskytuje všem členům OSŽ bezplatné bytové poradenství. Každý, kdo radu potřebuje, může se na SON obrátit ať již v případě, kdy si neví rady se zvyšováním nájemného a služeb s bydlením souvisejícím, nejasnostech při obdržení výpovědi z bytu, nároku na státní příspěvek na bydlení a dalších otázek a nejasností s bydlením souvisejících. Každému poradíme, jak má ve svém konkrétním případě postupovat.

Nemálo lidí podepisuje různé listiny, související s jeho bydlením. Máte pro tyto lidi nějakou radu jak v těchto případech postupovat?
V každém případě platí: než něco podepíšete, poraďte se s našimi advokáty. Každý podpis má cenu zlata, a pokud něco podepíšete bez této porady, byť v dobré víře, můžete se dostat do potíží. Pokud tedy v dokumentu, který máte podepsat, čemukoliv nerozumíte, či máte pochybnosti, vyžádejte si čas na rozmyšlenou a obraťte se na SON. Vyhnete se tak mnoha, někdy i fatálním problémům.

Děkuji za rozhovor.
Miroslav Čáslavský