Strojvedoucí Stanislav Fanta nastoupil na železnici v roce 2009 k Českým drahám. U tohoto podniku jezdil jako strojvedoucí tři roky, do roku 2012, pak ho zlákaly vyšší mzdy, které nabízela soukromá servisní společnost v oblasti drážní dopravy, která zprostředkovává pronájem strojvedoucích k soukromým dopravcům. U ČD dal proto výpověď a začal jezdit u soukromých firem podle požadavků svého nového zaměstnavatele. Jaké má zkušenosti s prací u soukromníka a jaké podmínky mnohdy panují při práci strojvedoucích u soukromých firem? Popisuje je v níže uvedených řádcích a také na webových stránkách youtube (standa fanta).

„Během pěti let, od roku 2012 do roku 2017, jsem jezdil pro dvanáct soukromých železničních společností (z celkem asi 60 v ČR) a to jak u osobní, tak i u nákladní dopravy,“ popisuje začátky své práce u soukromé agentury. Jak vypadala tato práce v praxi? „Musel jsem se smířit s tím, že budu stále v pohotovosti a na zavolání nastoupím, kam bude potřeba,“ říká Stanislav Fanta. Znamenalo to, že z místa svého bydliště se musel během pár hodin přemístit často přes celou republiku (i na Slovensko), aby nastoupil na určený vlak. Čas strávený jízdou na určený vlak (režijní jízda) se mu však do pracovní doby nijak nezapočítával. Strávil tak dlouhé hodiny ve vlaku při jízdě na místo nástupu směny, aniž by za to dostal jakoukoliv mzdovou kompenzaci.
Dalším nepříjemným překvapením byla úroveň nocležen, dají-li se tak místnosti, kde trávil čas mezi směnami, vůbec nazvat. „Například v Petrovicích u Karviné slouží strojvedoucím k odpočinku místnost 4x3 metry, kde jsou dvě postele, stůl a židle a při odpočinku se musí člověk smířit s tím, že v místnosti je neustálý pohyb dalších strojvedoucích. Jedním slovem hrůza,“ shrnuje podmínky k odpočinku Stanislav Fanta. V jiných místech (Bohumín, Břeclav) mají sice strojvedoucí k dispozici hotelové ubytování, ale často se stává, že při dojetí do cílové stanice musí zůstat na lokomotivě, nebo dokonce v nádražní čekárně. „A po nezbytném odpočinku, často velice krátkém a nekvalitním, znovu do práce. O nějakém turnuse se nedá vůbec mluvit,“ shrnuje podmínky pro nutný odpočinek mezi směnami strojvedoucí. A zastání u odborů? „Ty byly zakázány!“ dodává. (Při prvním nástupu k ČD byl Stanislav Fanta členem OSŽ, v současné době je registrován u Federace strojvůdců).
Popsané pracovní podmínky se postupem času neustále zhoršovaly, režijní jízdy mu často „ukradly“ z volného času desítky hodin měsíčně, zázemí veškeré žádné, neustálé napětí, nedostatek odpočinku. V roce 2017 se proto Stanislav Fanta obrátil na Státní úřad inspekce práce se stížností na nezaplacený čas, strávený jízdami do práce. Inspektorát mu dal za pravdu, přičemž konstatoval, že bylo porušeno nařízení vlády z roku 2006 o odchylkách v pracovní době a odpočinku u pracovníků v dopravě. Podle zjištění inspektorátu nebyly dodrženy časy stanoveného odpočinku, byla překračována stanovená délka směny a nebyly vypláceny ani náhrady za režijní jízdy, přičemž šlo o desítky hodin měsíčně po dobu pěti let. Stanislavu Fantovi inspektorát doporučil, aby se s touto problematikou obrátil na soud. „Soud v únoru tohoto roku (2018), vydal platební rozkaz, přičemž můj bývalý zaměstnavatel byl vyzván, aby chybějící mzdu zaplatil,“ popisuje Stanislav Fanta výsledky soudního přezkumu popsaného případu.
V té době už Stanislav Fanta pracoval zpátky u Českých drah, nyní jezdí jako strojvedoucí na osobních vlacích a rychlících mezi Břeclaví, Bohumínem a Prahou, má zajištěný pravidelný odpočinek a je mu vyplácena zákonem stanovená mzda. „Nemám žádné problémy, jsem spokojen, uplynulých pět let zaměstnání u soukromníka (pracovní agentury) je pro mě již jen noční můrou,“ říká. „Teď jen čekám, jak bude bývalý zaměstnavatel reagovat na soudní příkaz," (proti platebnímu rozkazu podal bývalý zaměstnavatel odpor – odvolání - a věc směřuje k soudnímu jednání).
A jaký je pro Stanislava Fantu poučení z práce u soukromé železniční agentury? „Každého varuji, je to očistec, nikdo se vás nezastane,“ tvrdí rezolutně. Jak ale dodává, stále zůstává v těchto podmínkách spousta strojvedoucích, kteří někdy stráví v práci a na cestách až tři sta hodin měsíčně. „Již se ale proti tomu ozývají další a další, kteří žádají nápravu výše popsaného stavu,“ říká závěrem Stanislav Fanta.
Miroslav Čáslavský