Při celkem již čtvrté letošní stávce zaměstnanců státní železniční společnosti SNCF (první se uskutečnila ve dnech 21. – 23. března, druhá hned po Velikonocích, další o týden později a třetí - dubnová - v polovině měsíce), přerušili železničáři provoz vlaků na mnoha místech Francie již od čtvrtka 12. dubna večer do neděle 15. dubna, kdy dráha hlásila obnovení dopravy takřka v běžném chodu. „Jen spoje Transiliens a TER se ještě v neděli ráno potýkaly s menšími výpadky, vlaky TGV již fungovaly dle jízdního řádu,“ informoval 15. dubna list Le Figaro.

Na středu 18. a čtvrtek 19. dubna odborové ústředny, sdružující zaměstnance SNCF, připravily „důkladně propracovaný scénář stávek", uvedl Le Figaro. Jejich akce jsou načasovány na hlasování Národního shromáždění o železniční reformě, s jejímiž návrhy, zhoršujícími sociální jistoty, odboráři zásadně nesouhlasí. Centrály CGT, UNSA-SUD a CFDT vydaly v pátek 13. dubna prohlášení požadující „zastavení současného legislativního procesu“, který má za cíl reformovat SNCF a centrály naopak prosazují „otevření zásadního vyjednávání“. Podle odhadu vedení SNCF z 13. dubna se do stávky zapojilo 22,5 procenta zaměstnanců, zatímco při předchozí stávce 9. dubna byla jejich účast 24,9 procenta. Nicméně i tento počet železničářů, nezbytných pro provoz dráhy, i tak narušil dopravu, připustil Le Figaro.

„Je to první velká zkouška sil pro prezidenta Emmanuela Macrona a pro cestující, především pendléry, nervy drásající nápor,“ poznamenal list FAZ 11. dubna. Je novela, připravená jeho vládou hrozbou tradici železniční veřejné služby ve Francii? Tuto obavu vyslovili levicoví poslanci Národního shromáždění, které začalo 9. dubna projednávat kontroverzní reformu dráhy ohrožující sociální jistoty, mzdy i pracovní místa 145 000 zaměstnanců SNCF. „Tato reforma znamená reaktualizaci privatizace britské dráhy za premiérky Thatcherové,“ upozornil 10. dubna deník Le Monde. „Všechny veřejné podniky s výjimkou pošty, které byly přetvořeny na anonymní společnosti, se poté staly předmětem privatizace,“ dodal list. Jak zdůraznil Le Monde, vláda chce přeměnit SNCF do tří národních společností, což bude znamenat jejich otevření soukromým investorům. Ministryně dopravy Elisabeth Borne odmítla tyto obavy s tím, že „případ Velké Británie není naším vzorem, žádná železniční společnost v Evropě nebyla privatizována“. Šéf SNCF Guillaume Pépy 9. dubna přiznal, že dosavadní stávky, uskutečněné letos železničáři do tohoto data, „stály státní společnost asi 100 miliónů eur,“ citoval jeho slova švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung.

„SNCF si nesmí plést století,“ varoval Dominique Busserau, bývalý ministr dopravy, tuto státní železniční společnost před dalšími konflikty s odboráři, odmítajícími vládou navržené změny v Zákoníku práce a s tím i související reformu kolejové dopravy. Železniční reforma nepochybně povede k velkým sociálním rizikům, ale je odvážná a potřebná, upozornil Busserau v deníku Le Monde z 11. dubna. Připomněl „tři velké úkoly, jež jsou již delší dobu na stole: otevření železniční dopravy konkurenci, reorganizaci SNCF a nový statut zaměstnanců“.

Jan Hála
 

Právě přítomno: 440 hostů a žádný gestor