Československá obec legionářská zahájila ve čtvrtek 10. března v pražském Království železnic, kde je největší modelové kolejiště v republice, letošní pouť Legiovlaku. Kolejiště znázorňující Plzeňský kraj od té chvíle křižuje zhruba šedesátkrát denně lokomotiva s deseti vagonky, které jsou věrným modelem skutečného Legiovlaku. Na podrobnosti jsme se zeptali Rudolfa Pospíšila z oddělení marketingu Království železnic v Praze na Smíchově.

Proč Legiovlak jezdí zrovna v Království železnic v Praze na Smíchově?
V Království železnic je to z toho důvodu, že jeden z našich spolupracovníků měl oba dědečky legionáře a tudíž k této problematice i k Československé obci legionářské má velmi blízko a s mnohými funkcionáři této obce se dobře zná. A tak ho napadlo spojit tento projekt s námi. Proto jsme i slavnostní zahájení načasovali shodně se zahájením jízdy skutečného Legiovlaku (to proběhlo 15. 3. 2016 ve Strakonicích) a dokonce jsme jej nasadili i do Plzeňského kraje, kde letos skutečný Legiovlak svoji pouť republikou začíná.

Slavnostní zahájení proběhlo za účasti zástupců Československé obce legionářské, Království železnic a partnerů – ČD a ČD Cargo, ve čtvrtek 11. března, prý se ale vyskytly nějaké technické problémy…
(úsměv) Problémy jsme měli s parní mašinkou, která Legiovlak vozí i ve skutečnosti, ale stejně tak jako v reálu i u nás nakonec za páru zaskočila motorová lokomotiva společnosti ČD Cargo. Parní mašinky jsou v našich podmínkách nespolehlivé, a to je také důvod, proč vlastně parní mašinky u nás v Království nejezdí. Důvod je jednoduchý – je na nich až příliš mnoho mechanických částí na to, aby vydržely v provozu deset hodin denně, a to i přesto, že mechanické části nemají hnací funkci a jsou jen atrapou. I přesto dochází vlivem provozu k jejich mechanickému poškození. To znamená, laicky řečeno: parní mašinky mají více mechanických částí, než je běžné u lokomotiv elektrických či motorových, a protože mašinky v našem provozu denně najezdí 6 nebo 7 km, tak tu zátěž nezvládají. A to i přesto, že jsou velmi dobře technicky provedené. Možná, že teď leckterý modelář namítne, že má doma dvacet let starou lokomotivu a ta stále jezdí, ale on si ji pouští jednou za týden, u nás jezdí denně.

Model Legiovlaku vypadá na první pohled dost podobný tomu skutečnému, jak se ten modelový vlak vlastně zrodil?
Základem je model, který před několika lety udělal modelář, jehož jméno mi ale není známo. My jsme Legiovlak už dostali hotový, přesně takový, jaký je k vidění. Ale v souvislosti s jeho uvedením do provozu jsme narazili na jeden problém: přestože je postavený na stejný rozchod kolejí (H0), má širší vagony – dřív se modely stavěly širší, což nám komplikuje provoz. My ty vagonky máme menší a na tento rozměr máme kolem tratí postavené sloupy trakčního vedení. Právě o ně nám Legiovlak na několika místech zadrhával. Odborně řečeno, Legiovlak má větší obrysový průřez. Proto jsme v rámci Plzeňského kraje hledali vhodný okruh, vhodnou trať, a nakonec jsme ji našli, byť jsme i tak museli mírně posunout jeden sloup trakčního vedení, který narušoval jízdu Legiovlaku a který – už během té slavnostní jízdy ve čtvrtek 10. března - způsoboval odpojování lokomotivy od vagonů. Působilo to možná komicky, ale nebylo to naší vinou, prostě vyskytla se nečekaná překážka, za kterou jsme se všem omluvili. Chtěl bych zdůraznit, že se to stalo pouze na naší modelové železnici, ve skutečnosti se lokomotiva ČD Cargo od vlaku neodpojuje (úsměv).

Berme tyto řádky jako pozvánku k návštěvě Království železnic a modelu Legiovlaku, třeba o nadcházejících Velikonocích. Letos poprvé jsou čtyři dny volna, budete mít o svátcích otevřeno?
Ano, Království železnic zavírá jen na čtyři dny v roce – na Štědrý den, Boží hod vánoční, Silvestr a Nový rok, jinak máme otevřeno každý den od 9 do 19 h. Návštěvníci, kteří tady dlouho nebyli, zde naleznou například funkční kokpit tramvaje, ale máme tady řadu dalších novinek, takže určitě stojí za to se sem přijít podívat. Model Legiovlaku krouží Plzeňským krajem zhruba šedesátkrát denně, když se postavíte k plzeňskému hlavnímu nádraží, tak jej nemůžete přehlédnout, maximálně si počkáte deset minut.

Michael Mareš