V nové kráse se zaskvěla někdejší vodárenská věž, stojící jen pár kroků od železniční stanice Opava-východ. Sloužila od roku 1892 až do roku 1974 k napájení parních lokomotiv vodou a později i jako výtopna – parní stroj z této věže je dnes v železničním muzeu v Jaroměři, kde usilují o jeho záchranu. Samotnou věž (dnes technickou kulturní památku) prodaly České dráhy ve značně zchátralém stavu v roce 2011 opavské stavební společnosti Unicont, jejíž tehdejší majitel Vladimír Peringer si dal za úkol tuto věž opravit a zřídit v ní galerii rodáka z nedalekého Hradce nad Moravicí – sochaře Kurta Gebauera.

„Sochy Kurta Gebauera by měly být hlavním lákadlem této galerie, kromě nich zde ale plánujeme i další výstavy a pořádání kulturních akcí,“ říká Vladimír Peringer, který firmu Unicont předal synovi a založil společnost VOVO, o. p. s., (Vodárenská věž Opava), která přestavbu věže převzala „pod svá křídla“. „Dotace se nám podařilo sehnat jen v minimální míře, vše financujeme z peněz, našetřených v rámci firmy Unicont,“ dodává Peringer, který věří, že v budoucnosti se najdou donátoři, kteří přispějí na další zvelebení této památky. „Miliony, mnohdy nevyužité, dnes lidé – především podnikatelé - mají, ale bohužel se z našeho národa nějak vytratila mecenášská činnost.“
Jak tedy vodárenská věž vypadá dnes, rok poté, co bylo započato s její opravou? Venkovní i vnitřní prostory se skví novotou, v hlavní hale je v současné době výstava fotografií s popisem zrušených a k novému životu přivedených továren, výrobních hal a dalších podobných prostor. Jedním z těchto objektů je i někdejší železniční skladiště na zastávce Nižbor (trať174 Beroun – Rakovník), přeměněné na výletní restauraci. Většina těchto staveb je komerčně využívána, vodárenská věž v Opavě však činí čestnou výjimku. „Společnost VOVO je obecně prospěšná společnost, bez snahy o zisk, sloužící kulturnímu rozvoji města Opavy i zdejšího kraje,“ vysvětluje Peringer. Jak dále dodává, zbývá dodělat výtah (věž je dvoupatrová) a kinoprojektor, aby celý objekt mohl naplno sloužit svému novému účelu.
Součástí opravené vodárenské věže je i terasa s místem pro posezení a občerstvení. Celá věž byla „polootevřena“ v sobotu 10. září 2016 v rámci dnů Evropského kulturního dědictví, přičemž emotivní úvodní vystoupení zdejšího pěveckého souboru vehnalo mnoha lidem slzy do očí. V současné době je věž přístupná od středy do soboty v době od 13 do 17 hodin, od 26. října by měla být otevřena již trvale. „Počítáme s tím, že zde nabídneme kulturní prostor pro veřejnost, školy a další instituce, vystupovat by zde měly hudební a pěvecké soubory, vystavovat by se zde měla díla významných osobností tohoto regionu a celá věž by se tak měla zařadit do nabídky současného bohatého kulturního zázemí města Opavy,“ plánuje budoucnost věže Vladimír Peringer. A co ho trochu mrzí? Především nedostatečná spolupráce bývalého majitele (Českých drah), jakož i SŽDC, která vlastní přilehlé pozemky. „Setkal jsem se s nezájmem, až přezíráním, a co mě asi nejvíc mrzí, také s tím, že ze strany železnice chybí jakási vstřícnost. Vždyť nově opravená vodárenská věž je i vizitkou železnice,“ uzavírá Vladimír Peringer.
Miroslav Čáslavský