Česká republika má nejhustší síť železničních tratí v Evropské unii. To v zahraničí vzbuzuje obdiv a v dobrém slova smyslu i závist, zatímco v tuzemsku opakovaně nastolované úvahy o redukci sítě. Dříve než někdy v budoucnu proběhnou analýzy využitelnosti lokálek pro osobní a nákladní železniční dopravu (a přejme si rozhodování na základě faktů a veřejného zájmu), nahlédněme do sousedního Rakouska. Spolková republika Rakousko je pro státní dráhy v Evropě nepochybně vzorem úspěšného integrovaného státního železničního koncernu ÖBB. Ale i ÖBB prošla zeštíhlením sítě iniciovaným doslova opovrhováním nad lokální dopravou. Regiony se však „svých“ lokálek odmítly vzdát!

Vhodným příkladem může být úzkorozchodná lokálka „Pinzgauer Lokalbahn“. Na úzkorozchodce, kterou kdysi ÖBB po dlouhodobém podudržování velkopansky odepsaly, dnes v režii regionu jezdí moderní nízkopodlažní vozidla rychlostí až 80 km/h a drážka představuje nedílnou součást tamního integrovaného systému veřejné osobní dopravy pro cesty do práce, do školy, na výlet nebo na lyžování a za kulturou. Vlaky jezdí v základním celotýdenním hodinovém intervalu mezi spoji a dosahují rychlost až 80 km/h. Hodně našich železničářů v rámci podnikové rekreace ČD travel mezi Zell am See, lyžařskou oblastí Kaprun a Krimmelskými vodopády jistě obrozenou a zachráněnou moderní úzkorozchodku již obdivovalo.

Úzkorozchodka „Pinzgauer Lokalbahn“ byla zprovozněna 2. ledna 1898. Již v roce 1889 spatřily světlo světa první plány na vybudování tratě ze Zell am See do oblasti Oberpinzgau. Přípravy vedoucí k získání koncese trvaly do roku 1896. 19. května 1896 podepsal císař Franz Josef I. dekret ke stavbě a provozu úzkorozchodné lokální dráhy ze Zell am See přes Mittersill do Krimmlu.

Zpočátku jezdily dva osobní vlaky, přičemž jeden byl smíšený pro svoz zátěže (především dřeva a zemědělských produktů) nákladní dopravy. V roce 1926 byly do provozu uvedeny podvalníky pro normálně rozchodné vagony na úzkorozchodce, čímž odpadla překládka nákladu v Zell am See.
Úzkorozchodka vede podél Salzachu, měří 53 km a má 40 zastávek. Při povodních v roce 2005 byla trať v délce 25 km mezi Mittersill a Krimml přerušena. V létě 2009 začala obnova tratě a od září 2010 je v provozu opět celá trať.

K 1. červenci 2008 převzala spolková země Solhohradsko provoz „Pinzgauer Lokalbahn“ od státních ÖBB. Země Solnohradsko ustanovila za provozovatele dráhy a drážní dopravy firmu „Salzburger Lokalbahn“. Klíčovým konceptem bylo zprovoznění celé tratě do stavu před povodní v roce 2005. Nákladní doprava byla na úzkorozchodce obnovena nestátním dopravcem v listopadu 2008 po desetileté pauze.
Kompletně nově postaveno bylo 10 km tratě a 15 km zmodernizováno. V součtu dosáhly investice do obnovy a modernizace úzkorozchodky částky 32,3 mil. EUR (téměř 850 mil. Kč).

Příběh „Pinzgauer Lokalbahn“ není v západní Evropě rozhodně ojedinělý. Má společný příběh, který vždy začal opovrhováním a zanedbáváním lokálek ze strany velké státní dráhy. A to už je jen krůček k segmentaci železnice. Chceme to?

Roman Štěrba

Na snímku moderní vratné soupravy úzkorozchodky „Pinzgauer Lokalbahn“ se křižují v zastávce Niedernsill, kde nabízí ubytovací kapacity ČD travel.