20. ledna jsem se vypravil na další reportážní cestu; má cesta začala již na Masarykově nádraží mírným zpožděním R 690 zaviněným prý technickou závadou na vlaku. Hned při kontrole jízdních dokladů jsem žádal průvodčího, aby napsal SMS dispečerovi (prý mají zákaz dispečerům telefonovat!), aby zdržel přípoj v Roudnici nad Labem ve směru Straškov - Bříza obec. Po chvíli mi sdělil, že přípoj počká, neboť o to žádali i další čtyři cestující, navíc někteří se vraceli z nočních služeb.

Jako studená sprcha na mě zapůsobila další zpráva průvodčího těsně před Roudnicí, že dispečer změnil (!) svůj příkaz a vlak nechal ujet! Přitom by došlo ke zpoždění asi 10 minut (v konečné zastávce Bříza obec má na obrat 14 minut, tak by zpoždění zpět vyrovnal), navíc byl mráz hluboce pod nulou. Možná by dispečer měl více žít „v poli“ než v kanceláři. V dnešní době by železnice měla bojovat o každého cestujícího a to zvláště na Roudnicku, kde je konkurence autobusů PIDu. No nic, tak jsem zatím navštívil hostinec Libuše v Roudnici-Hracholuskách a prohlédl si nádraží, kde v roce 1976 natáčel Jiří Menzel film „Marečku, podejte mi pero“.
Bývalá stanice je neobydlena, všechny odbočné koleje jsou vytrhány včetně vlečky do Roudnických strojíren. Dnes by zde Menzel již nic nenatočil, leda tak „výlet na měsíční krajinu“. Nádražní budova se doslova ztrácí v hromadách nějakých zemních depónií. Možná je to tip pro SŽDC na opravu budovy, doufám, že ne na demolici, jak je v tomto kraji již zvykem - viz zbořené Mšené Lázně či Černuc.
Přijíždím do konečné zastávky Bříza obec (do změny GVD se jmenovala Račiněves), dál již musím po svých, neboť od roku 2006 dál nejede ani kolo - pouze v létě pár turistických vláčků KŽC. Pokračuji tedy za mrazu šest kilometrů do obce Radešín, kde mě čeká lákadlo - odstavený vrak staré tramvaje, tzv. „ponorka“ (3049, rok výroby 1942) s vlekem (1346, „krasin“, r.v.1931). Pokračuji dál dalších sedm kilometrů na vlak přes obec Poštovice do Tmáně. V Poštovicích je zázrakem ještě zachován místní obchod i hospoda, ta otevírá jen o víkendech a v pátek. Prodavačka mi říká: „Také jsem to už chtěla zavřít, v Kmetiněvsi už krám skončil!“ Přicházím do Tmáně, kde se nachází kamenný most z roku 1856 se sochou sv. Jana Nepomuckého, obchod s hospodou již nenacházím. Prostě EET. Mířím na místní železniční zastávku, která byla původně i stanicí, pak ještě řepným nákladištěm, nyní pouze zastávkou, naštěstí je jedna její část obydlena rodinou s dětmi. Přes tuto zastávku jezdí pouhé dva páry osobních vlaků a to pouze v pracovní dny v relaci Vraňany/Roudnice – Straškov - Zlonice. Pamětníci si možná ještě vzpomenou, že zde jezdily smíšené parní vlaky tažené kralupským „čtyřkolákem“ 434.2145, ten ještě v osmdesátých letech topil jako kotel v Kralupech. Tímto výletem se projdete nejméně 13 kilometrů, z Hracholusk pak asi 16 kilometrů. Kdo toho nemá dost, může si ještě prohlédnout Zlonice, rané působiště skladatele Antonína Dvořáka. Hostinec u pošty funguje a mají zde krušovické pivo.
Martin Kubík