Do pozoruhodných míst druhdy Království českého, dostupných vlakem, zvu čtenáře Obzoru – těmi místy je České středohoří. Vystoupíme z vlaku společnosti AŽD (nebo NAD v režii ČD, a. s.) v obnovené žst. Chotiměř. V této stanici je od doby sesuvu tratě mezi Chotiměří a Radejčínem v červnu 2013 zavedena trvalá výluka dopravní služby. Chotiměř leží v km 29,967 tratě Řetenice – Úpořiny - Lovosice. Trať je řízena dle předpisu D1.
Mezilehlého výpravčího na trati mimo Úpořin nenajdete, nz. Žim (km 18,831) je obsazeno závorářem. Výpravčí žst. Chotiměř není obsazován ani při obnoveném provozu od června 2020 - předpis D1 to umožňuje, avšak nesmí být v žst. Chotiměř prováděn posun. Při VDS (výluka dopravní služby výpravčího Chotiměř) smí uvolnit elektromagnetický zámek EZCH ve kterém je držen výsledný klíč, pouze výpravčí Lovosice povelem z JOP a to jen pro údržbu zabezpečovacího zařízení pracovníkům OSPD. Neobsazování výpravčího v Chotiměři lze tedy nazvat „nouzovým stavem.“
V úseku žst. Chotiměř - Lovosice je poloautomatický blok, který je dle ROV vyloučen z provozu. Dlouhodobá výluka a neobsazování výpravčího má pravděpodobně za následek, že velká pila u nádraží Chotiměř nevozí po železnici nic.
Opusťme žst. Chotiměř a vydejme se přes obec Velemín, kde je v provozu motorest, po modré značce směr Milešovka. A na tomto místě cituji mou matku geobotaničku Doc. RNDr. Jarmilu Kubíkovou: „Milešovka (837 m n. m.) je nejvyšším vrcholem pozoruhodného Českého středohoří. To se skládá z rozsáhlé skupiny homolovitých kopců různé výšky a tvarů. Jsou to jednotlivé výlevy sopečné lávy z období před 26 milióny až 2 milióny let. V té době probíhaly velké horotvorné procesy, zdvihaly se Alpy a Karpaty. Zemský povrch v dnešní oblasti Českého středohoří byl do té doby tvořený hlubokými sedimenty křídového moře. Obrovské tlaky způsobovaly, že byl porušován hlubokými zlomy. Tudy vytékaly lávy a pod povrchem nebo až na povrchu tuhly v jehlancovité kopce. Lávy byly většinou čedičové s bohatým obsahem minerálů nebo trachytové, na nichž se vytvářejí daleko chudší půdy. Masiv Milešovky je budován šedým trachytem, který vytváří mohutné sloupy, jenom na úpatí se vyskytují i čediče. Celý masiv je zalesněný, ale dřeviny se liší podle orientace svahů ke světovým stranám. Na jižních svazích rostou duby, na světlinách se vyskytují některé vzácnější rostliny jako kosatec bezlistý nebo lilie zlatohlávek. Na severních svazích se daří bukům a na větru vystaveném vrcholu najdeme zbytky horské smrčiny s vlakovými formami stromů, kdy větve jsou formovány podle převládajícího směru větrů. Všechny kopce Českého středohoří jsou zcela jedinečné, s různými lesními porosty, na otevřených skalách se vzácnou skalní až stepní květenou. Na mnoha z nich byly vystavěny též hrady, dnes najdeme již jen zříceniny, nejznámější hrad Házmburk.“
Na vrcholu Milešovky je od roku 1904 meteorologická stanice, kterou zřídila tehdejší německá větev pražské Karlo-Ferdinandovy university (nyní Universita Karlova). Je tam i turistická restaurace a to již od roku 1820! Čepuje pivo Děkan z litoměřického biskupského pivovaru a to jen do kelímků, neboť na vrcholu není voda, tu musí dovážet nákladní lanovka od vsi Bílek. Prohlédneme si koncovou stanici nákladní lanovky a po červené turistické značce se vydáme dolů přes obec Bílek na vlak ČD, a. s., do zastávky Bořislav, kde výlet ukončíme.
Martin Kubík
