Do Miškolce je nejlépe cestovat po trati z Košic, na níž jsou vedeny dva páry vlaků EC. Ostatní osobní doprava na slovenské části trati Košice - Hidasneméti byla osekávána, až v roce 2011 utichla zcela. V roce 1997 byl elektrizován slovenský úsek tratě, v roce 2000 maďarský úsek z pohraniční přechodové stanice Hidasneméti až do Miškolce. Vznikl tak ucelený elektrizovaný tranzitní úsek
Maďarsko (Hidasneméti, MÁV) - Čaňa (ŽSR) – Plaveč (ŽSR) - Polsko (Muszyna, PKP). Trať Miškolc – Plaveč - Muszyna byla uveden do provozu již za Rakouska-Uherska, celý úsek byl stavěn v letech 1860 (do Košic) - 1876 (až do Muszyny, tehdy také v Rakousku-Uhersku). Důležitost této spojnice vidíme dosud, kdy je tudy směrována silná nákladní doprava i za účasti lokomotiv ČD Cargo.

V Miškolci je milá povinnost navštívit lázně v jeskyni v Tapolce. Kdo nebyl v Tapolce nebyl v Miškolci. Do Miškolce dělali před rokem 1989 a krátce po něm tradiční vlakové zájezdy čeští železničáři s připojeným lehátkovým vozem. To všechno odvál čas. Dnes je železničář rád, že mu vůbec někde platí omezená režijka a Fipka. V Miškolci doporučuji projet lesní úzkokolejku z roku 1922 do Lillafüredu. K trati se dostaneme od žst. Miskolc-Tisza p. ú, tramvají č. 1, kdo přejede přípojnou zastávku, nic se nestane, protože na vlak se dá přestoupit i na konečné tramvaje Majláth. Lesní železnice byla vybudována až po roce 1919 z důvodu odstoupení maďarského území Rumunsku a ČSR, tím Maďarsko přišlo o významné zásobování dřevem, proto hledalo zdroje v novém Maďarsku, které zůstalo až do roku 1944 monarchií s regentem admirálem Horthym. Z historie Miškolce se dovídáme, že město bylo pod nadvládou Osmanské říše od poloviny 16. století na 90 let, kdy v roce 1544 město vypálil budínský paša. V roce 1919 dobyla město komunistická armáda a zřídila krátce Maďarskou republiku rad, s níž mělo ČR co do činění i v Košicích. Další zajímavostí je, že od roku 1720 se v městě usídlovali řečtí obchodníci, proto je v městě i kostel řeckokatolické církve.
Kdo chce projet pozoruhodnou venkovskou dráhu v okolí Miškolce, musí se vrátit zpět do Hidasneméti a přenocovat v jediném penzionu ve vsi – penzion Harlekin. Jeho provozovatel mi říkal: „Na sklonku ČSSR jsem dělal až do roku 1992 průvodčího JLV, pak se rozpadl stát, tak jsem skončil.“ Na trati Hidasneméti – Szerencs (postavena 1909) v úseku na Abaújszánto jezdí pouze jeden jediný pár vlaků a to krátce po šesté hodině ranní. V Maďarsku se v době koronaviru radikálně snížila nabídka vlaků na regionálních tratích, na mnoha jezdí právě jen jeden až dva páry denně, někde je účelová NAD. To je opravdu alarmující stav, přitom autobusy koronaviru nevadí?! Trochu zajímavé, jak lze trvalou snahu rušit tratě zužitkovat v této těžké době. Navíc od 1. září se do Maďarska do odvolání nesmí bez důvodu cestovat.

Martin Kubík