I v této nelehké době (ba právě proto) je dobré vyrazit někam ven, do zimní přírody. A když na výlet, tak raději vlakem, neboť i za současné kalamitní situace – sníh a mráz, je železnice přece jenom o dost spolehlivější, nežli provoz na silnicích. A tak přinášíme pozvánku na výpravu do Lužických hor, absolvovat výstup na zdejší „K2“ – trachytový vrch Klíč (759 m.).

Start dnešní výpravy je na železniční zastávce Kytlice (trať č. 081), kam se lze pohodlně dostat z Děčína „Žraloky“ Českých drah (přípoj od rychlíků z Prahy). Tak v úterý 9. 2. 2021, krátce po deváté hodině, zde vystupuji z vlaku. Přiznávám, že se mi z příjemného tepla do té zimy venku vůbec nechce.
Kytlice jsou dnes z velké části chalupářskou obcí, která ožívá zpravidla od jara do podzimu. Takto v zimních měsících je zde docela klid přesto, že dost zdejších chalup je obydleno i přes zimu, soudě podle kouře od komínů. Asi nejznámějším zdejších „chalupářem“ byl svého času pan Miroslav Horníček, jehož chalupa se nachází kousek od místního barokního kostela sv. Antonína Paduánského. Od železniční zastávky je třeba se vydat po silnici obcí do kopce. U kostela se napojíme na žlutou turistickou značku, kterou budeme sledovat až k rozcestníku „Pod Klíčem“. Před sebou máme asi 5 km cesty až na vrchol. Po kilometru značka odbočuje ze silnice a míjíme část obce Řachvaj. Vcházíme do lesa a napojujeme se na „Kočárovou cestu“. Všude okolo je krásná zima a nádherný klid. Pochod je ale náročný, neboť cesta není prošlapaná a sníh dosahuje místy pomalu až po kolena. Na silnici vedoucí k obci Svor jsou lesníci a na dva kamiony se zde nakládá vytěžené dřevo. Tady se jde kousek cesty trochu pohodlněji.
Pravý „zážitek“ začíná ale až od rozcestníku „Pod Klíčem“, kde cesta začíná docela prudce stoupat (po modré turistické značce) až do Sedla pod Klíčem. Odtud (stále do stoupání) pokračujeme v cestě po červeném značení. Výstup v hlubokém sněhu dá docela zabrat, ale odměnou je posléze dosažení vrcholu, odkud je krásný kruhový výhled po okolní krajině (pokud počasí dovolí). Kdo to tu zná, jistě potvrdí, že z Klíče se nabízí jeden z nejhezčích výhledů u nás. Cestou vzhůru se člověk docela zahřeje a až zde, na vrcholu, je znát jaký je mráz, umocněný silným větrem. Stačí vyndat fotoaparát, udělat pár snímků a necítíte prsty. Takže raději se zde příliš dlouho nezdržovat a co nejdřív z vrcholu dolů. Přijdeme k rozcestníku „Odbočka pod Klíčem“ a zamíříme (stále po červeném značení) do obce Svor. Odsud, od železničního viaduktu, je na Klíč docela pěkný pohled. Podruhé bych ale už dneska na vrchol jít nechtěl.
Na železniční stanici je to už jenom kousek cesty. Pochvalu si zaslouží, že zde nalézáme otevřenou a vytopenou čekárnu. Pamětníci vědí, že ze Svoru kdysi odbočovala lokální trať do Jablonného v Podještědí. To se tu ale ještě v čele rychlíků a nákladních vlaků proháněly parní lokomotivy. Dnes zde rychlíky v relaci Kolín – Rumburk provozuje společnost Arriva vlaky, s. r. o., a vlaky osobní jsou (zatím) v režii Českých drah, a. s. Přesto, že dnes (9. 2. 2021) stále slyšíme o kalamitní situaci na mnohých silnicích (i na železnici), zde vlaky jezdí celkem včas. A dvacetiminutové zpoždění lze za této situace pochopit. Poté je ale přece jenom příjemné se posadit do tepla motorového „Apolla“ a onu „krajinku v zimním hávu“ (kterak by řekl klasik) sledovat už jenom z okna vlaku. Tak někdy na turistické trase na viděnou, vážení.
Přeju Vám, i Vašim dětem, pěkný den.
A. K. Kýzl