Mnozí čtenáři – pamětníci si jistě vzpomenou na slova oblíbené písně, kterou kdysi zpíval Milan Chladil. Dnes se ale nevypravíme daleko, až na severní točnu, jako cíl nám stačí toliko nejsevernější bod naší republiky, který se nachází v Ústeckém kraji, ve Šluknovském výběžku. A pojedeme – jak jinak, vlakem.
Nejlepší způsob, jak se dostat do Horní Poustevny, místa startu našeho výletu, je využít z Děčína „Dráhu národního parku“ (linku U 28 DÚK). Tato linka vede peáží přes německé Bad Schandau a Sebnitz. Čechy byly se Saskem spojeny železnicí ve směru od Rumburku již v roce 1905. Po druhé světové válce byla příhraniční doprava omezena a koleje na německé straně v délce několika set metrů vytrhány. K obnovení provozu došlo až 5. 7. 2014, kdy byla položena nová kolej mezi Dolní Poustevnou a německým Sebnitz. Po německé straně vede trať údolím Sebnitztal a je na ní proraženo šest tunelů.

Ve středu 13. 4. v 8.41 hod. se z děčínského hlavního nádraží vydává na cestu do Rumburku motorová souprava řady 642 Siemens Desiro, jako vlak „Dráhy národního parku“. Po zhruba hodině jízdy vlak brzdí v zastávce Horní Poustevna, je 9.48 hodin. Jsme na startu našeho dnešního putování. Odsud je to k našemu nejsevernějšímu bodu asi 8 km cesty. Od budovy zastávky zamíříme vpravo a po modré turistické značce jdeme po cestě podél pastvin. Po chvíli přicházíme na asfaltovou silnici III. třídy a procházíme osadou Markéta. Zhruba po 3 kilometrech chůze přicházíme do naší nejsevernější obce, do Lobendavy, ležící v údolí Lučního potoka. Dominantou obce je mohutný barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Dnes se jedná o nejsevernější kostel v ČR. Jeho velikost svědčí o tom, že kdysi zde žilo mnohem více obyvatel než dnes. V Lobendavě máme také poslední možnost se posilnit, neboť dále, do cíle naší cesty ve Šluknově, už půjdeme jen lesy a loukami.
Z Lobendavy sledujeme zelenou turistickou značku. Po silnici projdeme obcí Severní a dále až k hraničnímu přechodu pro pěší a cyklisty Severní/Steinigtwolmsdorf. Zde odbočíme vlevo a až k nejsevernějšímu bodu sledujeme žlutou značku, kopírující státní hranici. Po cca 1,5 km dojdeme k nejsevernějšímu bodu ČR (kdysi i ČSSR a Rakouska-Uherska). Z tohoto místa je to od nás také nejblíže k moři – k tomu Baltskému 290 km. Zde také začíná (nebo končí) „Stezka středozemím“, protínající naší republiku odsud až k nejjižnějšímu bodu u obce Studánky, nedaleko od Vyššího Brodu (vzdušnou čarou 278 km). Pro zdatnější turisty je to výzva, absolvovat v celkem 27 etapách celou trasu „Stezky středozemím“, dlouhou 569 km.
Po malé svačině a nezbytném fotografování se vydáváme na cestu. Před sebou máme první etapu do cíle ve Šluknově. Nejprve se musíme vrátit po žluté značce podél hranice, kopírující zde tok Severního potoka, zpět k hraničnímu přechodu Severní/Steinigtwoimsdorf. Odsud, v podstatě až do cíle ve Šluknově, sledujeme modré značení. Stezka mizí v hlubokých lesích, stále kopírující státní hranici, nahoru a dolů, podél hraničníků po tzv. „Mravenčí stezce“. Na cestě je spousta kořenů, místy kamení a proto nedoporučuji absolvovat tento úsek za mokra. Turistické hole jsou zde výhodou. Kůrovcová kalamita se připomíná i zde, míjíme dost mýtin po vykácených stromech a často je nám překračovat či obcházet četné vývraty stromů. Cesta zdánlivě neubíhá, i když ušlé kilometry pomalu přibývají. Jedná se o dočista zapomenutý kraj, kde celé hodiny nespatříte lidskou tvář. Pro milovníky samoty ideální místo. Konečně po několika kilometrech přicházíme k „Třípanskému kameni“, který zde – v hlubokých lesích od roku 1750 vyznačuje styk tří panství a nese vytesané znaky jejich tehdejších majitelů. Kámen zároveň označuje významné trojmezí historických zemí Čech, Saska a Horní Lužice. Místo vybízí k malému odpočinku. Lesní stezka vystoupá dále na Liščí vrch s dílčími výhledy, aby se opět ponořila do hlubokých lesů. Po téměř nekonečném putování konečně cesta opouští lesy a kolem osady Nové Hraběcí míří ke Šluknovu. Na okraji tohoto našeho nejsevernějšího města je možno udělat krátkou odbočku k nedaleké vyhlídce „Židovský vrch“, odkud se nabízí pěkný výhled na město Šluknov.
Město Šluknov leží na pomezí Českého Švýcarska a Lužických hor. Jeho historické centrum je od roku 1992 městskou památkovou rezervací. Zde je možné se konečně, po celodenním putování, taky občerstvit. Za návštěvu stojí navštívit zdejší původně renesanční zámek, od května je zde v provozu zámecká kavárna, či zajít na nedaleký Křížový vrch na jižním okraji města s nejstarší kaplí na Šluknovsku Kalvárie s křížovou cestou. Zajímavostí je rovněž skalní výchoz pod kaplí nazývaný „Malé varhany“ s čedičovými šestibokými sloupci.
Od počátku našeho dnešního putování v Horní Poustevně máme našlapáno 23,3 km. Zpět do Děčína je nejlépe využít opět vlak „Dráhy národního parku“, motorové soupravy Desiro jezdí do Děčína (Rumburku) ve dvouhodinovém taktu. Připomínám, že v Děčíně jsou ráno i odpoledne přípoje na (od) pražské rychlíky. Tak „Dobro došli“, vážení. A příště na viděnou třeba na některé z dalších etap „Stezky středozemím“.
Přeju Vám, i Vašim dětem, pěkný den.
A. K. Kýzl