K tomu, abychom absolvovali další etapu putování naší krajinou, vracíme se ve čtvrtek 26. 5. do České Kamenice, kam nás krátce po deváté hodině přiváží motorová RegioNova. Před startem si dopřejeme posilnění v některé z místních cukráren. Chutná káva, ke které neodmítneme něco sladkého na zub, nás po cestě vlakem docela probere. A onen „doping“ je vcelku na místě, neboť hned první metry dnešního výletu vedou do kopce. Před námi je výstup na Zámecký vrch, který se vypíná nad Českou Kamenicí.

Jedná se o zalesněný čedičový kopec – 530 m n/m., na jehož vrcholu je zřícenina Kamenického hradu. Hrad byl v roce 1444 dobyt a vypálen a počátkem 17. stol. je již uváděn jako pustý. Od roku 1998 je na hradě dřevěná rozhledna s výhledem na Českou Kamenici a okolní krajinu.
Od náměstí v Kamenici máme před sebou cca 250 výškových metrů, které je nutno zdolat. Vydáváme se po zelené turistické značce a na úpatí Zámeckého vrchu sledujeme odbočku k vrcholu. Turistická značená trasa vrchol kopce obchází. Z vyhlídky na vrcholu je před námi okolí města jako na dlani. Po nabažení se těmi „panoramaty“ sestupujeme po odbočce na značenou cestu. Stezka obchází Zámecký vrch, přejdeme koleje, vedoucí z České Kamenice, a přes louky po chvíli přicházíme do Kamenického Šenova. Kousek vede cesta podél komunikace I/13, kterou posléze přejdeme a po chvíli jsme u nádražní budovy Kamenický Šenov. Dříve tudy vedla trať až do České Lípy, leč v roce 1979 byl úsek mezi Českou Lípou a Kamenickým Šenovem zrušen. Na tělese bývalé dráhy dnes vede z ČL do Práchně cyklostezka „Varhany“ (viz Obzor z roku 2005). Pro ty „turisty“, kteří by si chtěli ušetřit výstup na Zámecký vrch a cestu do kopce do Kamenického Šenova, pro ty bude od 30. 5. jezdit denně z Č. Kamenice „Kamenický motoráček“ (linka T 1 DÚK). Na místním nádraží je dnes znát, že přípravy na letní provoz motoráčku jsou v plném proudu.
Cesta nás vede městečkem do kopce, stále po zeleném značení. Kamenický Šenov byl povýšen na město v roce 1900, město je známo především výrobou a zušlechťováním skla. Vždyť tato tradice se zde předává z generace na generaci již od 16. století. Zdejší specializací je výroba svítidel a křišťálových lustrů. Sídlí zde také známá odborná sklářská škola. Po chvíli stoupání přicházíme ke kostelu Narození sv. Jana Křtitele. Přejdeme komunikaci I/13 a jsme před krásnou budovou z roku 1770, ve které sídlí sklářské muzeum. Zde se člověk podivuje nad uměním zdejších sklářů. O trochu výš, na náměstí, je možnost občerstvení. Po nezbytné druhé dnešní kávičce v místní cukrárně pokračujeme v cestě do kopce až ke známé „Panské skále“. Zde také, jen tak mimochodem, začíná cyklostezka „Varhany“, po které se krásných 18 km (a stále s kopce) dostanete do České Lípy. Cestu jsme absolvovali na koloběžkách a opravdu paráda.
Panská skála je vulkanický čedičový suk (380 m) – národní přírodní památka. Od roku 1895 se jedná o nejstarší geologickou rezervaci u nás. K vidění jsou zde pěti a šestiboké sloupce, vysoké až 12 metrů. Inu, snad každý viděl pohádku „Pyšná princezna“. V obci Prácheň naposledy dnes překračujeme poměrně frekventovanou komunikaci I/13 a pokračujeme do mírného kopečka, tentokrát podle modrého turistického značení. Cestou se otevírají výhledy na Lužické hory. Pomalu vystoupáme k vrchu Klučky (642 m), u bývalého kamenolomu můžeme opět obdivovat výhledy do kraje Lužických hor. Cesta začíná konečně klesat. Když po chvíli vyjdeme z lesa, otevírá se před námi výhled na dominantu kraje, vrchol Klíče – 759 m vysokého znělcového kopce. V údolí pod námi zatím jen tušíme vesničku Polevsko – ráj chatařů a chalupářů. Odsud pokračuje cesta po asfaltové silnici až do obce. Pocestného v Polevsku překvapí poměrně honosný barokní kostel Nejsvětější Trojice.
Ti, kterým již ubývají síly, mohou odsud pokračovat stále po modré až do Nového Boru. Zdatnější turisté v obci odbočí na žluté značení až k rozcestníku s další modrou trasou, po které se vydáme kolem Zaječího vrchu do Sedla pod Klíčem. Zde nás čeká trochu náročnější stoupání, nicméně výstup na Klíč stojí rozhodně za to. Z vrcholu je nádherný kruhový výhled. Za dobré viditelnosti je možno například spatřit v dálce Ještěd, Luž, či Hvozd. Připomínám, že výstup na Klíč je možný jen po značené trase. Po odpočinku a nabažení se výhledy je před námi sestup do Sedla pod Klíčem, odkud nás červené značení dovede až do Nového Boru. Je-li v nohách ještě něco sil, je možno na okraji města podniknout malou odbočku na Borskou skalku, 479 metrů vysoký kopeček. Skálu na vrcholu využívají četní skalní lezci. Odsud jsou to na náměstí v Boru již jen necelé dva kilometry.
Nový Bor, roku 1757 povýšen Marií Terezií na město, známé středisko zpracování skla (podnik Crystalex). Od roku 1992 městská památková zóna. Za návštěvu stojí opět (jak jinak) zdejší sklářské muzeum. Na východním okraji města se nachází unikátní Lesní hřbitov s památníkem na tragicky ukončenou Rumburskou vzpouru 21. 5. 1918.
Z centra města je to na nádraží necelý kilometr chůze. Bohužel s vlaky Českých drah se zde nesetkáte. Provoz na trati Česká Lípa Jedlová je dnes v režii soukromých dopravců. Takže jízdní výhody IN karet a „režijky“ ČD jsou zde k ničemu. Pro přesun do České Lípy využíváme tudíž rychlíku společnosti Arriva. Po 25 kilometrech dnešní chůze je usednutí do vlaku opravdu odměnou. Tak opět příště - Dobro došli, vážení.
Přeju Vám, i Vašim dětem, pěkný den.
A. K. Kýzl