(závěr on-line reportáže) Z hlavnej stanice v Bratislavě odjíždíme se zpožděním 28 minut, na výsostné území ČR vstupujeme s pouhými 20 minutami, nicméně cesta Markrabstvím Moravským, počínaje Břeclaví, znamená pozvolný nárůst zpoždění..., z Brna hl. n. s 29 minutami, z Kuřimi +38. S tímto dárkovým balíčkem projíždíme Vysočinou.

 

Je až s podivem, kolik cestujících vlakem, o němž jsem si myslel, že se jedná v podstatě o soupravovou jízdu, cestuje, nejen česky mluvící klientela. Jediným problémem je délka soupravy versus krátká nástupiště. Zatímco v maďarské Rajce se souprava dlouhá téměř 400 metrů vešla k nástupišti, na hlavnej stanici v Bratislavě nikoli, podobně pak v Brně, Havlíčkově Brodě (323 metrů), nebo na pátém nástupišti v Kolíně (260 metrů). Zatímco jinde v zahraničí se nástupištní hrany prodlužují, protože kapacita vlaků/provozní intervaly nestačí, a dopravci nasazují delší soupravy, v tuzemsku má Správa železnic opačný názor...

Z Kolína odjíždíme s hezkými 45 minutami, pro zpestření přes Nymburk a Sadskou. Nejsme jediní, jede tak i railjet či Silesia.

Personál připravuje soupravu na zpáteční cestu, pytluje použité ložní prádlo, sbírají se odpadky. Cesta z Poříčan na hlavní nádraží je už pouhá rutina, z Velkého Oseka (+48) se na hlavní nádraží krátí 7 minut. Zastavujeme ve 14.11 h se 41 minutami na druhé nástupišti, očekáváni především uklízecím personálem, mimo jiné i s mobilním vysavačem na zádech, balíkem toaletního papíru a ručníky. I těch 41 minut dělá problém. Navíc vůz číslo 3, možná i některý další, bude vyměněn kvůli technické závadě na centrálním zdroji elektrické energie.

Zatímco při cestě do Splitu byla tu a tam závada s napájením notebooku, případně žluté Wi-Fi, cesta zpět probíhala po této stránce bezvadně. Poslední vůz poskytuje výhodu zkrácení cesty na zastávku autobusu v Italské...

Po příchodu domů mne přece jen trochu zmáhá únava, od pátku jsem vlastně naspal jen tři hodiny, od konce pasové kontroly v Gyékenyes po ranní probuzení v Szombathely, takže si jdu na chvíli lehnout. I medvěd Míša je trochu unaven.

V době, kdy dopisuji poslední řádky, je vlak 1221 opět na cestě do Splitu. Aktuálně mezí Čáslaví a Golčovým Jeníkovem...

Cesta, sic náročná, poskytla odpověď na řadu otázek, o nichž se na různých diskusních webech vedla polemika...

Miroslav Zikmund

(on-line reportáž)
Do Rajky příjezd 7.45 h, plánovaný odjezd 7.22 h (viz KJŘ ŽSR 132), odjezd 8.09 h za osobním vlak do Petržalky. Sledováním dat ŽSR vyplývá, že vlak má plánované pobyty v Rusovcích i na Novém Meste. Rusovce Grenze 8.14 h, podává se káva/čaj a croissant... Bratislava hlavná stanica 9.00 h +28 min.

Směřujeme domů...

5. 6. 2022, 6.45 h Dobré ráno ze Szombathely (informace ze zpáteční cesty ze Splitu do Prahy) Ačkoli obě křídla zvládla cestu do Ogulinu „redovit“, neboli včas, další cesta nebyla nic moc a na výsostné území Uherské jsme vstoupili ve 2.56 h se zpožděním 63 minut. Ze Zagrebu, kde nastoupilo cca 40 cestujících plus několik kolařů, jsme měli +20...

Pohraniční kontrola proběhla naštěstí velice rychle, náš „poslední“ vůz byl odbaven chorvatskými dámami ještě v Chorvatsku, v Uhrách byla kontrola posledního vozu „na prvním místě“, nicméně způsobem - ještě chyběli pejsci - byvší v době výjezdních doložek. Konec konců, při cestě do Splitu to bylo podobné, každý bdělý cizinecký policista projížděl občanku v registru. Pak se nelze divit tomu, jak dlouho pohraniční komedie trvá. Nějak - alespoň v části pozvaných - nedává smysl vyplňování hraničního formuláře dopravce, který by měl podle mé - asi zvrácené logiky - být elektronicky k mání pohraničním orgánům, které by jen zkontrolovali uvedené údaje. Asi jsem stále naivní.

Po kontrole jsem další děj, včetně "traktorových orgií" odpískal, minimálně proto, že procházet soupravu dlouhou necelých 400 metrů tam a zpět od konce vlaku, jsem nehodlal. Nicméně rozjezd vlaku mne probudil a na vědomí jsem vzal čas 4.15 h.

Krátce před šestou ráno jsem se probudil, a mohu pokračovat ve sledování. Svítí nám sluníčko, v noci asi pršelo, protože ve stanicích jsou vidět kaluže. Jaké máme zpoždění netuším, v informačních systémech ŽSR/ZSSK se zatím naše zpoždění - obvykle v bodě Rusovce, štátná hranica - neobjevuje. Katastrofa…

14.06 h: JSME V CÍLI! Vlak 1221 zakončil svoji jízdu ve Splitu v čase 14.06 h se zpožděním 23 minut. Slušné. Ono se to taky ve dvou báječně jede, hlavně „dole kopcom". Následovalo další nečekané překvapení, bleskové objetí soupravy a ve 14.15 h !!! odšupajdila souprava na odstavné nádraží Predgrade. Kdybych to na vlastní oči neviděl, tak bych tomu asi nevěřil.

Celkové zhodnocení jízdy - personál ochotný a příjemný.
Slabší je to ovšem s technickou stránkou nabízených služeb. „Žlutá“ wifina vypadává, není to jen o jednom voze, ale tak střídavě. Že v některých úsecích ani funkční wifina nepřenese signál, je věc jiná...  Obdobně palubní napětí 230 V není vždy OK. Již v tuzemsku docházelo na stahovačkách („stahovačkách/dělení“) k výpadkům - trvalo třeba 5 minut, než se napětí objevilo. Přitom v napájecím kabelu „šťáva" byla. Napájení zlobilo jak u elektrické trakce, tak u motorové. A navíc střídavě, v různých vozech. S tím sebeochotnější personál nic neudělá...

Personál vlaku se vyměnil. Pro zpáteční cestu jsme byli přestěhováni do „jiného vozu“ s fungujícím napájením i Wi-Fi a „klimatizací“. Nicméně nejlepší klimatizací je otevřené okno!

Z odstavného nádraží se souprava vrátila v 15.05 h, v 15.15 h bylo objeto novou dvojicí 2044. Na přípřeži 2044 013, vlaková 2044 007.

Rozum ovšem zůstává stát nad konstrukcí JŘ. Vlak 1220 má stanovený odjezd na 15.33, 11 minut po osobním vlaku 5506 Split - Perkovič. Ačkoli za zastávkovým „osobníkem“ (klopidlo 7123) stojíme u „každé vrbičky“, jsme stále redovit - neboli včas. Nicméně sledka „lže". Labinem Dalmatinski jsme projeli 16.23 h, nicméně v systému se objevil čas 16.27 h...

4. 6. 2022, aktualizace ve 12 hodin
V Ogulinu (příjezd 8.45 h, +59, odjezd 9.00 h +65) jsme pro cestu do Splitu „nafasovali“ 2x 2044: 2044 017 jako vlaková, 2044 028 na přípřeži. Křídlo do Rijeky jede pod číslem 1702 (jako loni). Odjezd 8.50 h +38, ukončil jízdu v Rijece v 10.53 h, +34 min. Křídlo Split odjelo z Gračacu 11.34/11.35 h - křižování s ICN 520 („klopidlo“).

Dobré ráno z Chorvatska (informace z vlaku 4. 6. 2022 v 7.41 h), v 7.36 h jsme v Karlovacu, máme 51 minut zpoždění. Po odjezdu z Gyékenyes chorvatský vyhledávač objasnil další důležité tajemství, a to jaké máme zpoždění. Odjezd ve 4.25 h; „udavač“ ohlásil na „Koprivnica Grenze“ +45 minut. Úspěšně nabíráme další minuty, trať od státní hranice do Zagrebu, respektive Dugo Sela se postupně modernizuje = zdvojkolejňuje, někde je patrné vedení v nové stopě. Radost z modernizace tratě kazí protihlukové stěny. Sice svítí sluníčko, ale tu či onde je přízemní mlha.

Do Zagrebu jsme dorazili s úžasnými 82 minutami, odjíždíme v 6.33 h (+70 minut). Z posledního vozu pár cestujících vystoupilo, kdo v předu, těžko odhadovat, vlak je dlouhý 396 metrů + lokomotiva. Vlak pomalu ožívá, připravuje se ranní krmení…

4. 6. 2022, aktualizace v 6 hodin
EN 1153 z Bratislavy do Splitu v Ogulinu 3.54 h - 4.08 h (zpoždění +69/+54 min.)
Gyékenyes 3.05 h; po pasové kontrole se čeká..., v kolik je plánován odjezd, známo není...
Velké tajemství vozidel nezávislé trakce odhaleno, přípřežní vozidla řady 740 dodalo PKP Cargo International: 740.674-7 a 740.736-4.

3. 6. 2022, 22.46 h
Výsostné území Slovenska opuštěno ve 22.46 h, Rajka 22.49 - 22.52 h

3. 6. 2022, aktualizace ve 22 h
V Brně a Břeclavi nástup, další je očekáván v Bratislavě. Výsostné území ČR bylo opuštěno ve 21.09 se zpožděním 40 minut, Kúty zkrácený pobyt o 5 minut a míříme k Dunaji. Slovenský infosystém předpokládá v Bratislavě zpoždění 39 minut, nástupiště 1, kolej 1.3. 6. 2022, aktualizace ve 20 h

První dojmy: přistavení soupravy na kolej číslo 8 ovlivněno pozdním odjezdem „Syslího“ vlaku 9952 do Řevnic (+5). Souprava 15 vozů (sestava pod článkem), z hlavního nádraží odjíždíme +3, z Poříčan na odbočku Tatce dobíráme dalších 16 minut, první zastavení v Kolíně +31 min., na odjezdu +34. Do Brna s námi jede pan majitel Jančura, za Chorvatské turistické sdružení jeho ředitel pan Dubravko Miholic.

(úvodní článek) Když světlo světa spatřila nabídka na cestu žlutým „Jadranem“ z Prahy do Splitu a zpět, šlo o nabídku, jíž nelze odmítnout. Tím hlavní důvodem je skutečnost, že vlak jede letos přes Maďarsko opět v jiné trase, kterou jsem částečně absolvoval v roce 1964. Po odborné stránce si toho sice moc nepamatuji, coby strojvůdcovský vnuk jsem sice uměl hledat v jízdním řádu, ale detaily z průběhu cesty si nepamatuji. Nicméně i tak mi několik věcí utkvělo v paměti, respektive s odstupem času se doplnily.

V roce 1964 vypravoval ČEDOK do tehdejší Jugoslávie vlakové zájezdy na trase Praha - Split. Souprava byla sestavena z lehátkových vozů Bac, produkce Tatra Smíchov, doplněná o jídelní vozy, v nichž se cestující na směny stravovali (přesný čas nástupu na krmení, vymezený čas na krmení a alou ven, čekala už další skupina). Tehdejší personál JLV i po těch letech zaslouží obdiv. Zásoby musely být pro oba směry jízdy, ve Splitu se dala akorát dozbrojit voda, vařilo se na sporáku na uhlí...

V Bratislavě se jelo z „hlavnej“ stanice přes někdejší Filiálku, po starém železničním mostě do Rusovců a do Maďarska. Z Prahy se odjíždělo v nočních hodinách a jelo se přes Vysočinu nebo Českou Třebovou, to mne v tom věku skutečně nezajímalo. V paměti mi ovšem utkvěla denní jízda přes Maďarsko. Ta prakticky probíhala po letošní trase, z Hegyeshalom dolů na jih, k jugoslávské hranici.

Teprve mnohem později, v cestovatelském věku jsem dohledával, že ze Zagrebu jel vlak do Kninu přes dnešní Bosnu (via Bihač) a pak dál na jih. Tudy jezdila do Splitu většina dálkových vlaků, přes Ogulin jen něco málo.

Největším problémem byl nedostatek pití. O PETkách neměl v té době svět ani ponětí, většinou si každý vezl turistickou láhev nebo polní čutoru na jeden, dva litry vody, což v letním horku na tak dlouhou cestu nestačilo. Z jízdy maďarskou krajinou mi v paměti utkvěly studny s vahadlem nebo studny s rumpálem... Když to bylo možné, doplnili si cestující vodu při křižování...

V roce 1990 - po 26 letech a před nesmyslnou válkou v Jugoslávii - jsem si cestu přes Bosnu zopakoval. Sladce spící vlakem 1669 Beograd (19.05 h) - Split (8.10 h), zpět v bdělém cestovatelském stavu vlakem 826 Split (10.36 h) - Zagreb (19.05 h) - zdroj vagonWEB.
Tehdy bylo „málo dovolené“, takže projet se do Sarajeva, respektive Ploče a zpět už nešlo. A pak začala válka..., vracel jsem se v noci „letním“ vlakem přes Maďarsko do Bratislavy. Bohužel v dostupných podkladech podrobnosti nejsou, pravděpodobně po trase jíž se bude jezdit letos.

Po válce, po 18 letech, v roce 2004, se „pachatel“ vrátil na místo činu a využil NeFIPkové nabídky ČD na komerční vlak „Jadran expres“ jedoucí přes Ogulin... Tentokrát se „pachatel opět vrátí na místo činu“ a poskytne časopisu OBZOR „reportáž téměř ON-LINE“. Pachatel byl totiž před více než čtvrtstoletím účastníkem projektu ČD a Českého rozhlasu - „Dobré ráno z jedoucího vlaku“. Poslední takové vysílání se uskutečnilo dne 21.8.1995, v rámci oslav 150. výročí Dráhy Olomoucko-pražské pod názvem „Dobré ráno s Janem Pernerem“ aneb „Den poté“.

Miroslav Zikmund, spolupracovník Obzoru