První zmínky o Ústí na Labem pocházejí již z roku 993, na město bylo povýšeno za krále Přemysla Otakara II. před rokem 1278. 17. a 19. dubna 1945 (14 dní před koncem války!) bylo město postiženo spojeneckými nálety, které vygumovaly část centra města, a zahynulo při nich 512 osob. Co nebylo vybombardováno, bylo neustále bořeno v letech 1946 - 1987. Rozsáhlá demolice proběhla kvůli stavbě krajského výboru KSČ - zbořeno 28 domů, při níž padla i empírová radnice. Z historického centra se tak dochovaly jen fragmenty ulic, dva kostely, divadlo (z roku 1908, architekt Alwin Köhler) a muzeum či městské lázně z roku 1906.

Právě muzeum nás bude při této cestě zajímat nejvíc. Muzeum sídlí v bývalé chlapecké škole z roku 1876/1898. Monumentální stavba skrývá uvnitř i reprezentační sál, kde svého času zasedalo městské zastupitelstvo, v sále promluvil v roce 1901 při návštěvě sám císař František Josef I., od té doby se nazývá císařským sálem, pamětní deska je u vstupu do muzea, obraz císaře v životní velikosti u vstupu do sálu.
V muzeu je trvalá výstava Naši Němci, do 2. 4. výstava o bývalé sklárně v Ústí, která stála u Západního nádraží, v roce 1997 ji koupil nadnárodní vlastník, který ji okamžitě zrušil, podnik byl v roce 2019 zdemolován, sklárna na obalové sklo byla před rokem 1914 největší v monarchii. Další výstavou jsou fotografie Karla Gottsteina, který si sám vyráběl fotoaparáty a fotografoval třeba v Ústí tramvaje před zrušením v roce 1970 či železniční most Západ-Střekov.
V Ústí možno navštívit i malopivovar s restaurací v centru u Dominikánského kláštera či se vykoupat v Městských lázních z roku 1906 s termální vodou a vířivkou 28 - 31 stupňů Celsia. Na Západním nádraží je v provozu klasický nádražní hostinec. Před vstupem do tohoto nádraží stojí monumentální budova Spolchemie (postaven 1929 - jeden z prvních mrakodrapů v ČSR - architekt W. Lossow a H. Kühne, Dresden).

Martin Kubík