Pro následující dvě zastávky se přesouváme jižněji, míříme totiž do Neapole a následně do Rodi Garganica. Cesta z Florencie do Neapole, přesněji do části Torre Annunziata, zabrala dlouhých 5 hodin, ale v dobré společnosti a s pěknými písničkami vše utíká rychle. Osobně jsem o Neapoli vždy slyšel pouze názory zacházející do extrémů. Buď to tu člověk miluje, nebo nenávidí. Za mne je to definitivně ta první varianta, zcela však chápu i ty opačné názory, jelikož Neapol svým vzhledem a čistotou definitivně není místo pro všechny. Město je to poněkud špinavé se zašlými domy a přeplněnými, úzkými uličkami, které přímo křičí „Tady vás někdo okrade!“ Hostitelé, u kterých jsme byli ubytovaní, nás však ujišťovali o opaku, a vskutku měli pravdu. Z celého výletu mi lidé právě zde přišli nejpřátelštější a nejpříjemnější, velkým problémem je však absence anglicky mluvících jedinců. V jižní Itálii se tedy anglicky nedomluvíte, místní se však často odkazují například na jazyk německý.

Co tedy dělat v Neapoli? Jednak se připravit na obrovská vedra a následně navštívit ruiny měst Herculaneum a Pompeje, pro odvážnější jedince s dostatkem času nazbyt dokonce zdolat samotný 1200 metrů vysoký Vesuv, kochat se a plavat v moři, prozkoumat město samotné a hlavně okusit pověstnou neapolskou pizzu! V našem případě můžeme tedy Herculaneum a Vesuv vynechat, jelikož naše dvě noci zde strávené více neumožňovaly. Pompeje však definitivně za návštěvu stojí a díky své rozloze necelého jednoho čtverečního kilometru zde lehce dokážete strávit i většinu dne. Po cestě dokonce můžete navštívit poněkud vyčnívající nákupní centrum MaxiMall Pompeii. Díky přímému vlakovému spojení z centra Neapole je velmi jednoduché se do Pompejí dostat, ve vlaku si však obzvláště dávejte pozor na kapsáře, sami jsme dokonce za naše krátké cestování byli svědky krádeže… Nejlépe se můžete postavit na začátek nebo konec vagónu a zády ke stěně. Zpátky však k Pompejím, ceny vstupného se pohybují v rozmezí 20–30 € a je možné si dále připlatit za rozšířený okruh nabízející návštěvu část města s vilami (tuto volbu jsme zvolili my, osobně ji však natolik doporučit nedokážu) nebo za průvodce, a to ať už za živého člověka, nebo alespoň audioprůvodce, výklad nabízen i v angličtině. Pro návštěvníky mladší 25 let je také nabízeno zvýhodněné vstupné za pouhá 2 €!

Po celém dni chůze není nic lepšího, než si dopřát výtečnou večeři a následně s dobrým pitím relaxovat na pláži. Co se večeře týče, vřele doporučuji L’Antica Pizzeria da Michele, konkrétněji prodejnu na adrese Via Cesare Sersale, 1, 80139, která byla otevřena v roce 1930 a je považována za svatý palác pizzy. Servírují se zde jen čtyři typy pizzy, a to Margherita, Margherita Bianca, Marinara a Cosacca, všechny za pouhých 7 €! Pro svoji pověst je však pizzerie poněkud navštěvovanou destinací a frontám se nevyhnete. Nechcete-li si však sednout do prostor pizzerie, objednávku lze provést přes internet s vyzvednutím na místě, v takovém případě se přidáte k desítkám lidem čekajícím přes ulici. Přeskočíte tím však čekání ve frontě a pizzu si společně se sklenkou drinku Aperol Spritz můžete s sebou vzít například na pláž. Pláže jsou samozřejmě placené a cena se pohybuje kolem 15 € na člověka, existují však i pláže bezplatné, bez lehátek samozřejmě, a jako jednu takovou vám mohu doporučit pláž Lido Mappatella v oblasti Torre Annunziata, která se dokáže pochlubit černě zbarveným pískem.

Ze západního pobřeží se následně přesouváme na pobřeží východní, kde navštěvujeme malé městečko s méně než čtyřmi tisíci obyvateli jménem Rodi Garganico a přilehlou vesnici San Menaio s necelými třemi sty obyvateli. Městečko i vesnice jsou velmi poklidné lokality, které je vhodné navštívit výhradně kvůli moři. Většina pláží je opět placená, tentokrát z nich však nebudete nutně vyhnáni, pokud si lehátko se slunečníkem nepronajmete. San Menaio nabízí pláž 2001 Beach stabilimento balneare či Sipaggia di San Menaio, Rodi Garganico následně Levante beach či nedalekou Spiaggia del leone. S výjimkou pláže Levante jsou to pláže relativně mělké, které však za cenu téměř nemožného šnorchlování nabízí velmi slušné vlny. Levante beach, jakožto pláž chráněná molem, nabízí naopak velmi klidnou, velmi mělkou a ohraničenou pláž, která je vhodná pro děti. Na méně zalidněných místech Itálie si však nezapomeňte dávat pozor na čas. Jídla se vaří pouze do 14:00 a následně opět až od 19:00. Při tématu jídla, nedaleko pláží se nachází restaurace Ristorante Dai Pescatori, která nabízí úžasného grilovaného mořského vlka!

S příští zastávkou se již pomalu chýlíme ke konci výletu, vjíždíme do jiného státu, rozlohově pátého nejmenšího na celém světě, čeká nás San Marino a jeho stejnojmenné hlavní město. Jeho historický střed na hoře Monte Titana byl založen již v roce 301 a postupně kolem něj byly v průběhu následujících tisíci let vybudovány tři pevnosti, které je dodnes možné navštívit. Původně město sloužilo jako centrum křesťanů, kteří uprchli před římskými pronásledovateli, nyní zde najdete muzea, galerie, nádherný výhled na Jaderské moře a okolní hory a primárně všudypřítomné obchody se „suvenýry“. Zajímají-li vás repliky mečů jak historických, tak z videoher nebo seriálů, plynové pistole, vzduchovky nebo dokonce nějaké jiné lovecké vybavení, San Marino je definitivně místo pro vás. Samozřejmě je také možné navštívit obchody například s módou, bižuterií a šperky, specializované obchody s šachovými figurkami či dokonce obchody s modely aut a vlaků, ty však tak časté nejsou. Restaurace také najdete na každém rohu, určitě se však vyplatí jít do vyšších bodů města, kde si ke svým lasagním či špagetám carbonara užijete i onen úchvatný výhled. Je upřímně zajímavé, jak se tyto obchody staly jedním z velkých lákadel města, když vezmeme v potaz jeho historickou hodnotu a místo v Seznamu světového dědictví UNESCO. Turismus je však pravděpodobně největším zdrojem finančního zisku státu, který dle statistik ročně navštěvuje až 2 000 000 turistů, jeho proměna na stánkovou velmoc tedy byla pravděpodobně nevyhnutelná…

Ubytování zde téže nepatří mezi nejlevnější záležitost, doporučuji proto ubytování v nedalekém přímořském Rimini nebo Riccione.

Bc. David Kračman, Bc. Filip Houdek