Zatímco první číslo Obzoru z roku 1990 odráželo atmosféru převratných událostí ve společnosti ještě poněkud okrajově, druhé číslo je již z převážné části věnováno přípravě ustavujícího sjezdu OSŽ.
Jeden ze zásadních článků tohoho čísla s názvem „Před svazovým sjezdem", informuje o činnosti desetičlenného přípravného výboru samostatného a nezávislého Odborového sdružení železničářů. V článku se uvádí, že přípravný výbor (složený z pěti členů předsednictva ÚV Odborového svazu pracovníků železniční, letecké a vodní dopravy /OS PŽLVD/ a pěti členů dosavadního přípravného výboru OSŽ) již zpracoval návrh stanov, program a jednací řád sjezdu, jehož termín byl stanoven na 15. února 1990 ve Sjezdovém paláci v Praze. Obzor zároveň tyto tři dokumenty uveřejňuje v plném znění. Rychlost, s jakou se je podařilo připravit, je obdivuhodná.
Součástí zpravodajství na první straně čísla 2 jsou informace z jednání předsednictva Ústředního výboru OS PŽLVD, konaného 16. ledna. I tento orgán se ve svém 6. jednacím bodě věnoval přípravě plenární schůze a svazového sjezdu. „Po diskusi členů předsednictva ÚVOS, která ukázala, že vývoj někdy předbíhá předpoklady, vyplynul mimo jiné další postup v tom směru, že celostátnímu svazovému sjezdu bude předcházet slovenský sjezd (termín konání 10. 2.) a v českých zemích proběhnou přípravné aktivy," uvádí se v článku. V další zprávě, tentokrát z X. plenární schůze ÚVOS, konané 17. ledna, se uvádí, že se zprávou předsednictva ÚVOS obsahující hodnocení současného stavu vystoupil Jiří Diviš, předseda ÚVOS PŽVLD, který „podpořil požadavek jednoty, samostatnosti a akceschopnosti nově se tvořícího odborového sdružení železničářů, které bude působit na demokratickém základě."
Z uvedených dvou jednání vyplývá, že dosavadní vedení odborového svazu PŽLVD v té době již s přípravným výborem OSŽ spolupracovalo a nekladlo vzniku nového OSŽ překážky. Někteří odboráři však se spoluprací se „starými strukturami", jak se tehdy říkalo bývalým funkcionářům, zásadně nesouhlasili. Jeden z takových názorů byl v Obzoru č. 2 přetištěn z deníku Práce. Železničář, mluvčí Občanského fóra z Českého Těšína, v něm píše mimo jiné: „ Myslím si, že takoví lidé nemají právo vytvářet přípravný výbor našeho odborového svazu. Jim nejde o odborové hnutí, ale zase jen o pouhá teplá místa v ÚVOS". Dopis byl uveřejněn v plném znění spolu s reakcí zástupců Občanského fóra při ÚVOS PŽLVD, kteří uvádějí mimo jiné: „Věřte, že i ve stávajícím ÚVOS pracují normální, obyčejní lidé, kteří se při své práci dostávali do ostrých sporů a konfliktů s hospodářskými pracovníky, představiteli resortu, ÚRO i jiných institucí právě při prosazování a zjišťování požadavků a zájmů železničářů. (...) Vaším vyslovením nedůvěry předsedovi ÚVOS panu Jiřímu Divišovi jste prokázal neocenitelnou službu zejména těmto vedoucím hospodářským pracovníkům, i např. bývalému předsedovi ÚRO panu Zavadilovi, kterým byl a je Jiří Diviš pro své názory trnem v oku."
„Otevřená odpověď na otevřený dopis", jak je tento článek na str. 3 nadepsán, je jakýmsi symbolickým zahájením bouřlivé výměny názorů, které provázely vznik Odborového sdružení železničářů a které zvláště v prvním roce existence OSŽ často zaplňovaly i stránky Obzoru.