Ustaveno Odborové sdružení železničářů – to je titulek, který na první straně Obzoru čísla 4 oznamuje historickou změnu: dnem 15. února zanikl dosavadní Odborový svaz pracovníků železniční, letecké a vodní dopravy (OS PŽLVD) a vzniklo Odborové sdružení železničářů. Rychlost, s jakou se podařilo zakládající sjezd OSŽ zorganizovat, připravit všechny potřebné dokumenty a pozvat všech 1265 delegátů, zastupujících stejný počet základních organizací (zúčastnilo se jich 1211), je z dnešního pohledu obdivuhodná.
Sjezd se konal v Praze, v levé části Sjezdového paláce. Doba jednání byla stanovena od 9 do 18 hodin a začalo se s přibližně půlhodinovým zpožděním. Sjezd měl dvě části. V první části mimořádný sjezd ukončil dosavadní činnost Odborového svazu pracovníků železniční, letecké a vodní dopravy a uznal nástupnictví Odborového sdružení železničářů (proti nebyl nikdo, jeden delegát se zdržel hlasování).
Mnohem náročnější jednání bylo ve druhé části, kdy bylo třeba projednat a schválit hlavní dokumenty, jako je program a stanovy OSŽ, a také zvolit členy Ústředí OSŽ a vedení nového svazu. Zajímavé je, že se sjezdu zúčastnili i ministr dopravy František Podlena (který též vystoupil v diskusi), jeho náměstek Vladimír Sokolík a ústřední ředitel ČSD Vladimír Oravec.
Úvodní slovo na sjezdu patřilo členu přípravného výboru odborového sdružení Karlu Andělovi (připomněl první impuls ke změně v odborech, vyzval k překonání malicherností a k vytvoření nové jednotné odborové organizace na železnici), hovořil také předseda Odborového svazu PŽVLD Jiří Diviš (připomněl, co se v minulosti povedlo udělat ve prospěch železničářů, ale i to, co se nepovedlo), zvláštním vloženým vystoupením byl projev Františka Erby, bývalého předsedy federace lokomotivních čet (i on vyzval k překonání malicherností a k obnově morálních hodnot).
Diskuse na sjezdu probíhala průběžně během celého jednání; zpočátku byla zaměřena na problémy železniční dopravy, poté směřovala k tříbení názorů na podobu nových odborů. Ve vystoupeních byl opakovaně kladen důraz na nutnost síly a jednoty nové odborové organizace.
Delegáti po schválení jednacího a volebního řádu zvolili mluvčí jednotlivých odvětvových skupin – za každou skupinu byli zvoleni většinou dva mluvčí – jeden české a jeden slovenské národnosti.
V půl čtvrté odpoledne se přikročilo k volbám do ústředí. Po představení jednotlivých kandidátů se hned hlasovalo. Celkem bylo zvoleno 36 členů ústředí. Ti se pak sešli k volbě předsednictva OSŽ. V té době byly ve sjezdovém sále projednány návrhy stanov, důvodová zpráva k nim, návrh činnosti OSŽ do řádného sjezdu, program OSŽ a návrh usnesení. Také byla zvolena osmičlenná revizní komise OSŽ. Z důvodu časové tísně nebylo na sjezdu možno dokončit volbu předsednictva ústředí (proběhla na prvním zasedání ústředí OSŽ). Prvním předsedou OSŽ se stal Václav Vaněk, 1. místopředsedou Tibor Ševčík, 2. místopředsedou Jaroslav Salvet a tajemníkem Miroslav Janáček.
V čísle 4 byly otištěny všechny hlavní sjezdové dokumenty (usnesení, program, stanovy).
Na čtvrté straně čísla je krátká, ale důležitá informace o tom, že na mimořádném sjezdu odborů, který proběhl 3. a 4. března, byla po složitém a místy nepřehledném jednání ukončena činnost Revolučního odborového hnutí. Další část, která probíhala jako všesvazový sjezd, schválila zakládací listinu Československé konfederace odborových svazů. Jejím členem se stalo i OSŽ.
Na čtvrté straně tohoto čísla najdeme i krátkou reportáž ze železničářské demonstrace za odstoupení ministra Františka Podleny, která proběhla 6. února před federálním ministerstvem dopravy. „Ve vystoupení řečníků byly vyjádřeny názory dvou protichůdných skupin, z nichž jedna požadovala odstoupení současného ministra dopravy a druhá byla opačného názoru,“ píše se v reportáži. „Současná situace ČSD je špatná, rozporuplná a s neřešenými problémy se stále zhoršuje. Únorová železničářská demonstrace v Praze byla naléhavým voláním po jejich urychleném vyřešení,“uvádí se v závěru.
Zdeňka Sládková