V prvním roce existence OSŽ patřila k základním požadavkům odborářů, kteří se právem obávali budoucího propouštění zaměstnanců, takzvaná definitiva. V obsáhlém článku „Definitiva v ČSD“ na první a třetí straně Obzoru č. 22 rozebírá pracovnice Výzkumného ústavu železničního tuto problematiku především na základě praxe některých evropských železnic, které využívají status tzv. definitivních pracovníků, tedy těch, kterým není možno dát výpověď.
V článku se vysvětluje poměrně složitý postup, který čeká žadatele o definitivu, včetně požadavků, které jsou na ně kladeny. Autorka rovněž připomíná, že základním předpokladem pro zavedení definitivy je systemizace služebních míst. Podle jejího názoru by právě tento předpoklad mohl být bariérou pro zavedení definitivy u nás. V závěru článku se uvádí, že by obdobné pracovní a mzdové perspektivy železničářů měl přinést sociální program, který se v té době dokončoval.
Jednání Ústředí OSŽ, o jehož průběhu přináší Obzor stručné informace na první straně čísla, mimo jiné schválilo jednu z variant budoucího uspořádání Ústředí OSŽ, a to tu dosavadní, tj. 32 členů Ústředí, 4 členů Představenstva, doplněného o 6 tajemníků pro odvětví. Na základě návrhu sekce odvětví dopravy a přepravy bylo projednáno vytvoření národních komor OSŽ.
V rozhovoru s náměstkem ministra dopravy se dočteme o budoucnosti železničního školství a zdravotnictví. Náměstek ministra zde uvádí, že ministerstvo má i nadále zájem o udržení vlastního školství a zdravotnictví. „Přednosti obou jsou prokazatelné, spočívají v sepětí s praxí,“ uvádí se v článku.
Další obsáhlý rozhovor na straně 3 se věnuje cestovní kanceláři OSŽ, která byla založena na jaře 1990. „Místo bohaté nabídky cest se v našem časopise začaly objevovat omluvné články a informace o zrušených zájezdech,“ píše se v úvodu. Jak z textu vyplývá, Ústředí nemělo vytvořen funkční systém práce cestovní kanceláře a pracovníci, kteří byli touto prací pověřeni, neměli potřebné organizační schopnosti, proto v prvních měsících fungování docházelo k některým nezdarům. Jak vyplývá z odpovědí v rozhovoru, OSŽ se myšlenky vlastní cestovní kanceláře nechtělo vzdát a počítalo se zlepšením práce díky provedeným personálním a organizačním změnám.
V článku „Žeby hráčská vášeň pana před-nosty?“ se dočteme o tom, že v železniční stanici Pardubice byla zrušena jediná zdejší čekárna a přednosta její prostor pronajal sou-kromé firmě, která zde zřídila hernu. Podle autora textu tento krok nejen odporuje že-lezničnímu přepravnímu řádu, ale navíc přitahu-je na nádraží mnoho podivných „živlů“. Autor článku konstatuje, že krátce po zvýšení ceny jízdného tak v Pardubicích došlo ke zhoršení služeb pro cestující.
ZdeňkaSládková