Obzor č. 7– 19. 2. 1991
Zamyšlení na téma „Proč železničáři vystupují z OSŽ?“ otevírá první stranu Obzoru č. 7. Článek byl inspirován situací v Třebovicích v Čechách, kde z OSŽ vystoupilo 7 z 18 zdejších zaměstnanců.
Jejich rozhodnutí, jak vyplývá z článku, bylo zřejmě vyvoláno zklamáním z dosavadního působení OSŽ, od nějž odboráři čekali razantnější prosazování změn na železnici, ale měli i další důvody. „Vedl mě k tomu nesouhlas s politikou Konfederace odborových svazů, která vyhlásila stávkovou pohotovost v době jednání o kompetencích. Nevycítil jsem, že odbory chtějí nést i odpovědnost za případný dopad špatného rozhodnutí,“ řekl redaktorovi Obzoru jeden ze zaměstnanců, který vystoupil z OSŽ.
„Jak dál, Moravo?“, je článek reagující na tendence vytvořit samosprávu Moravy a Slezska. Autor se dovolává zdravého rozumu a připomíná, že při dohadování o těchto záležitostech by mohly unikat zásadnější věci.
Na straně 3 najdeme reportáž s názvem „Jeden páteční podvečer v Pardubicích“, zaměřenou na kulturu cestování. Všímá si podmínek nejen pro cestující, ale i pro zaměstnance ČSD. Železničáři zde mají, jak se uvádí v článku, nevyhovující a stísněné prostory a ani cestující na tom nejsou o mnoho lépe – byla zde totiž zrušena čekárna, zato je k dispozici herna. V malém článečku na téže straně s názvem „Kolíne, Kolíne...“ se dočteme o tom, že v této stanici sice čekárna pro cestující je k dispozici, ale jen do 20 hodin, což je obzvlášť v chladném období roku problém. „Obdobně jako jiná nádraží je i Kolín terčem zájmu různých bezdomovců a útulkem osob nikam necestujících,“ uvádí se dále v článku.
Na poslední straně tohoto čísla se můžeme seznámit se záměrem OSŽ zřídit Železniční odborovou pojišťovnu, která měla navázat na činnost Železniční nemocenské pojišťovny působící v Československu v dřívějších letech. Přípravný výbor, který byl k tomuto účelu založen, vyzval odborové organizace k předběžnému projevení zájmu o účast v této pojišťovně.
Obzor č. 8– 26. 2. 1991
„Nemáme kam ustoupit“ je titulek otevřeného dopisu předsedy OSŽ Zdeňka Škopa adresovaného ministru dopravy. „Bezvýchodná ekonomická situace, ve které se železnice nachází, nás vede k přesvědčení, že jak současná vláda, tak jako i předcházející režim, se chováte k železnici i Vy mírně řečeno macešsky,“ uvádí se v textu. Předseda OSŽ dále vyjadřuje přesvědčení, že by železnice měla mít – jako systém ekonomicky, energeticky i ekologicky nejefektivnější – v dopravním systému dominantní postavení. Připomíná špatnou sociální vybavenost pracovišť, nedostatečnou kompenzaci škodlivých vlivů na zdraví i nekoncepční racionalizaci počtu pracovníků. V závěru dopisu předseda OSŽ zdůrazňuje ochotu podílet se aktivně na tvorbě zákona o ČSD, který by většinu problémů řešil systémově.
Článek „Prosazují rozpad republiky“ ostře reaguje na návrh, vzešlý z bratislavské porady prvního náměstka ministra dopravy, zřídit ústřední orgány státní správy v působnosti národních republik. Autor článku to považuje za krok k odtržení České a Slovenské republiky. Jak víme, vývoj v následujících letech mu dal za pravdu.
Stejně jako předchozí číslo, i Obzor č. 8 se věnuje tématu kultury cestování. V článku „Půlnoc na pražských nádražích“ redaktor kritizuje především ten fakt, že jsou na nádraží tolerovány pobyty lidí, kteří evidentně nikam necestují. Kdo chtěl svůj nocleh na nádraží zlegalizovat, mohl si tehdy zakoupit jízdenku za pouhé 2 Kč. Ovšem většina „černých nocležníků“ nedělala ani to.
Pravidelná rubrika „Co se děje v ústředí“ krátce informuje o nejdůležitějších jednáních a o práci jednotlivých tajemníků OSŽ. Zaujala nás zde mimo jiné zmínka o návštěvě tajemníka OSŽ v Severočeském kraji. „V té době byla zrovna nařízena vzhledem ke složení ovzduší ochrana respirátory pro všechny obyvatele této oblasti. Největším překvapením však bylo, že i v těchto podmínkách pracovníci železniční dopravy, traťoví dělníci, obvodáři, posunovači apod., museli pracovat na plný výkon i bez těchto ochranných pomůcek. Zajímá vůbec tato situace v železniční dopravě odpovědné pracovníky hospodářských orgánů resortu? Musí to být opět odbory, které budou řešit tuto otázku, jako řadu dalších, i nepopulárních problémů?“ ptá se autor.
Zdeňka Sládková