Ob­zor č. 7– 19. 2. 1991

Za­myš­le­ní na té­ma „Proč že­lez­ni­čá­ři vy­stu­pu­jí z OSŽ?“ ote­ví­rá prv­ní stra­nu Ob­zo­ru č. 7. Člá­nek byl in­spi­ro­ván si­tua­cí v Tře­bo­vi­cích v Če­chách, kde z OSŽ vy­stou­pi­lo 7 z 18 zdej­ších zaměstnanců.

Je­jich roz­hod­nu­tí, jak vy­plý­vá z člán­ku, by­lo zřej­mě vy­vo­lá­no zkla­má­ním z do­sa­vad­ní­ho pů­so­be­ní OSŽ, od nějž od­bo­rá­ři če­ka­li ra­zant­něj­ší pro­sa­zo­vá­ní změn na že­lez­ni­ci, ale měli i dal­ší dů­vo­dy. „Ve­dl mě k to­mu ne­sou­hlas s po­li­ti­kou Kon­fe­de­ra­ce od­bo­ro­vých sva­zů, kte­rá vy­hlá­si­la stáv­ko­vou po­ho­to­vost v do­bě jed­ná­ní o kom­pe­ten­cích. Ne­vy­cí­til jsem, že od­bo­ry chtě­jí nést i od­po­věd­nost za pří­pad­ný do­pad špat­né­ho roz­hod­nu­tí,“ ře­kl re­dak­to­ro­vi Ob­zo­ru je­den ze za­měst­nan­ců, kte­rý vy­stou­pil z OSŽ.

„Jak dál, Mo­ra­vo?“, je člá­nek rea­gu­jí­cí na ten­den­ce  vy­tvo­řit sa­mo­sprá­vu Mo­ra­vy a Slez­ska. Au­tor se do­vo­lá­vá zdra­vé­ho ro­zu­mu a při­po­mí­ná, že při do­ha­do­vá­ní o těch­to zá­le­ži­tos­tech by moh­ly uni­kat zá­sad­něj­ší vě­ci.

Na stra­ně 3 na­jde­me re­por­táž s ná­zvem „Je­den pá­teč­ní pod­ve­čer v Par­du­bi­cích“, za­mě­ře­nou na kul­tu­ru ces­to­vá­ní. Vší­má si pod­mí­nek ne­jen pro ces­tu­jí­cí, ale i pro za­měst­nan­ce ČSD. Že­lez­ni­čá­ři zde ma­jí, jak se uvá­dí v člán­ku, ne­vy­ho­vu­jí­cí a stís­ně­né pro­sto­ry a ani ces­tu­jí­cí na tom ne­jsou o mnoho lépe – by­la zde to­tiž zru­še­na če­kár­na, za­to je k dis­po­zi­ci her­na. V ma­lém člá­neč­ku na té­že stra­ně s ná­zvem „Ko­lí­ne, Ko­lí­ne...“ se do­čte­me o tom, že v té­to sta­ni­ci si­ce če­kár­na pro ces­tu­jí­cí je k dis­po­zi­ci, ale jen do 20 ho­din, což je ob­zvlášť v chlad­ném ob­do­bí ro­ku pro­blém. „Ob­dob­ně ja­ko ji­ná ná­dra­ží je i Ko­lín ter­čem zá­jmu růz­ných bez­do­mov­ců a útul­kem osob ni­kam ne­ces­tu­jí­cích,“ uvá­dí se dá­le v člán­ku.

Na po­sled­ní stra­ně to­ho­to čís­la se mů­že­me se­zná­mit se zá­mě­rem OSŽ zří­dit Že­lez­nič­ní od­bo­ro­vou po­jiš­ťov­nu, kte­rá mě­la na­vá­zat na čin­nost Že­lez­nič­ní ne­mo­cen­ské po­jiš­ťov­ny pů­so­bí­cí v Čes­ko­slo­ven­sku v dří­věj­ších le­tech. Pří­prav­ný vý­bor, kte­rý byl k to­mu­to úče­lu za­lo­žen, vy­zval od­bo­ro­vé or­ga­ni­za­ce k před­běž­né­mu pro­je­ve­ní zá­jmu o účast v té­to po­jiš­ťov­ně.

 

Ob­zor č. 8– 26. 2. 1991

„Ne­má­me kam ustou­pit“ je ti­tu­lek ote­vře­né­ho do­pi­su před­se­dy OSŽ Zdeň­ka Ško­pa adre­so­va­né­ho mi­nis­tru do­pra­vy. „Bez­vý­chod­ná eko­no­mic­ká si­tua­ce, ve kte­ré se že­lez­ni­ce na­chá­zí, nás ve­de k pře­svěd­če­ní, že jak sou­čas­ná vlá­da, tak ja­ko i před­chá­ze­jí­cí re­žim, se cho­vá­te k že­lez­ni­ci i Vy mír­ně ře­če­no ma­ceš­sky,“ uvá­dí se v tex­tu. Před­se­da OSŽ dá­le vy­jad­řu­je pře­svěd­če­ní, že by že­lez­ni­ce mě­la mít – ja­ko sys­tém eko­no­mic­ky, ener­ge­tic­ky i eko­lo­gic­ky nej­efek­tiv­něj­ší –  v do­prav­ním sys­té­mu do­mi­nant­ní po­sta­ve­ní. Při­po­mí­ná špat­nou so­ci­ál­ní vy­ba­ve­nost pra­co­višť, ne­do­sta­teč­nou kom­pen­za­ci škod­li­vých vli­vů na zdra­ví i ne­kon­cep­ční ra­cio­na­li­za­ci po­č­tu pra­cov­ní­ků. V zá­vě­ru do­pi­su před­se­da OSŽ zdů­raz­ňu­je ocho­tu po­dí­let se ak­tiv­ně na tvor­bě zá­ko­na o ČSD, kte­rý by vět­ši­nu pro­blé­mů ře­šil sys­té­mo­vě.

Člá­nek „Pro­sa­zu­jí roz­pad re­pub­li­ky“ ost­ře rea­gu­je na ná­vrh, vze­šlý z bratislavské po­ra­dy prv­ní­ho ná­měst­ka mi­nis­tra do­pra­vy, zří­dit ústřed­ní or­gány stát­ní sprá­vy v pů­sob­nos­ti ná­rod­ních re­pu­blik. Au­tor člán­ku to po­va­žu­je za krok k od­tr­že­ní Čes­ké a Slo­ven­ské re­pub­li­ky. Jak ví­me, vý­voj v ná­sle­du­jí­cích le­tech mu dal za prav­du.

Stej­ně ja­ko před­cho­zí čís­lo, i Ob­zor č. 8 se vě­nu­je té­ma­tu kul­tu­ry ces­to­vá­ní. V člán­ku „Půl­noc na praž­ských ná­dra­žích“ redaktor kri­ti­zu­je pře­de­vším ten fakt, že jsou na ná­dra­ží to­le­ro­vá­ny po­by­ty li­dí, kte­ří evi­dent­ně ni­kam ne­ces­tu­jí. Kdo chtěl svůj noc­leh na ná­dra­ží zle­ga­li­zo­vat, mo­hl si teh­dy za­kou­pit jíz­den­ku za pou­hé 2 Kč. Ovšem vět­ši­na „čer­ných nocležní­ků“ ne­dě­la­la ani to.

Pra­vi­del­ná rub­ri­ka „Co se dě­je v ústře­dí“ krát­ce in­for­muje o nej­dů­le­ži­těj­ších jed­ná­ních a o prá­ci jed­not­li­vých ta­jem­ní­ků OSŽ. Za­uja­la nás zde mi­mo ji­né zmín­ka o ná­vště­vě ta­jem­ní­ka OSŽ v Se­ve­ro­čes­kém kra­ji. „V do­bě by­la zrov­na na­ří­ze­na vzhle­dem ke slo­že­ní ovzdu­ší ochra­na res­pi­rá­to­ry pro všech­ny oby­va­te­le té­to ob­las­ti. Nej­vět­ším pře­kva­pe­ním však by­lo, že i v těch­to pod­mín­kách pra­cov­ní­ci že­lez­nič­ní do­pra­vy, tra­ťo­ví děl­ní­ci, obvo­dá­ři, po­su­no­va­či apod., mu­se­li pra­co­vat na pl­ný vý­kon i bez těch­to ochran­ných po­mů­cek. Za­jí­má vů­bec ta­to si­tua­ce v že­lez­nič­ní do­pra­vě od­po­věd­né pra­cov­ní­ky hos­po­dář­ských or­gá­nů re­sor­tu? Mu­sí to být opět od­bo­ry, kte­ré bu­dou ře­šit tu­to otáz­ku, ja­ko řa­du dal­ších, i ne­po­pu­lár­ních pro­blé­mů?“ ptá se au­tor.

Zdeň­ka Slád­ko­vá