Obzor č. 11 – 23. 3. 1992
Konec března roku 1992 znamenal konečný termín pro uzavření kolektivní smlouvy ČSD a s ní souvisejícího zavedení nové mzdové soustavy. Jak se dočítáme v článku z mimořádného zasedání Ústředí OSŽ, vše nasvědčovalo tomu, že k dohodě nedojde. Ústředí OSŽ proto na svém mimořádném zasedání dne 16. 3. rozhodlo, že v případě, že nebude kolektivní vyjednávání do 31. 5. uzavřeno, bude využito zprostředkovatele a poté dalších zákonných kroků. Podobně razantně hodlalo Ú OSŽ postupovat i při prosazení svých požadavků do nové mzdové soustavy.
„Nespokojenost železničářů stoupá“– pod tímto titulkem najdeme výňatky z prohlášení železničářů k aktuální situaci na železnici. Některé z nich byly velmi nekompromisní, například účastníci shromáždění železničářů z okolí Chlumce nad Cidlinou požadovali zrušení Ústředního ředitelství ČSD a vyjádřili svoji připravenost k účasti na generální stávce; v podobném duchu se neslo i prohlášení konference ZV OSŽ žst. Hanušovice. „Proč Ústředí OSŽ jasně neřekne dost nikam nevedoucím debatám s ÚŘ ČSD A FMD (Federální ministerstvo dopravy)? A nebo je již také provázáno s těmito institucemi?“ ptali se účastníci konference. Sekce lokomotivního hospodářství OROS (Oblastní rada odvětvových sekcí) Plzeň požadovala svolání manifestace pracovníků ČSD před budovu ÚŘ ČSD, velkou nespokojenost s neplněním slibů ze strany vedení ČSD vyjádřili i pracovníci žst. Ostrava–Kunčice a Ostrava–Bartovice.
Obzor č. 12 – 30. 3. 1992
O tom, že konflikt mezi odbory a vedením ČSD gradoval, svědčí prohlášení v rámečku na první straně tohoto čísla. Uvádí se v něm, že Ústředí OSŽ nesouhlasí s dalším (již jedenáctým) návrhem nové mzdové soustavy a vzhledem k tomu, že při kolektivním vyjednávání (jehož součástí byla i nová mzdová soustava) nedošlo k dohodě, Ústředí OSŽ zmocnilo Představenstvo OSŽ, aby v případě neúspěšného řešení problému zprostředkovatelem přistoupilo k vyhlášení stávkové pohotovosti.
Obzor zároveň operativně uspořádal anketu k těmto otázkám. Názory železničářů sbírali redaktoři a spolupracovníci Obzoru v Čierné nad Tisou, ve Zvolenu, České Třebové, Plzni a Brně. V odpovědích ve velké většině zaznívala připravenost na stávku, i když někteří zaměstnanci ČSD projevovali i určitou skepsi, zda se stávkou vůbec podaří něčeho dosáhnout. Dotázaní vyjadřovali nespokojenost především s platovým ohodnocením, s neschopností řídícího aparátu i s masivním propouštěním.
„Kdyby odbory vyhlásily stávku, tak se přidáme, protože na dráze se nezměnilo vůbec nic. Jen těsně po revoluci se zdálo, že se bude něco dít, ale pak to utichlo a vše je při starém,“ řekla Obzoru dozorkyně výhybek z Plzně. „Stávka je blbost, ale když nejsou možnosti, jiného nezbývá, aby se něco pohnulo,“ uvedl vedoucí posunu v České Třebové. „Naše současné platy jsou po mnoha letech práce v nepřetržitém provozu na pokraji životního minima. Rovněž není řešena naše bezpečnost při výkonu služby. Do stávky se zapojíme,“ odpověděl průvodčí v Brně.
Rozhodnutí vstoupit do stávkové pohotovosti podpořily i oblastní rada OSŽ služby 11 (doprava a přeprava) Pražské oblasti, federální rada OSŽ sekce služby 11 i federální rada OSŽ sekce 14 (sdělováci a zabezpečováci) a 24 (elektro), které v těchto dnech, plných napětí i odhodlání, zasedaly.
Zdeňka Sládková