Obzor č. 15 – 21. 4. 1992
Stejně jako několik předchozích vydání Obzoru, i číslo 15 bylo plné názorů železničářů k vyhlášené stávkové pohotovosti. Vyšly na první a druhé straně pod názvem „Kostky jsou vrženy“. Z některých vybíráme: „Zavedení nové mzdové soustavy lze přirovnat k dobrému poorání půdy – je připravena na stávku!“ (EÚ Olomouc); „Peníze jsou jedním z faktorů, pro které jsou lidi ochotni se odhodlat k nějakému činu, včetně stávky. Lidé jsou naštvaní způsobem, jakým byl mzdový systém zaveden.“ (žst. Pardubice); „Nejhůř dopadnou kvalitní odborníci, kteří mají malou praxi. To je tragédie, protože dráha šla tou cestou, že si zachová nekvalitní pracovníky, ale zbaví se těch kvalitních.“ ( žst. Praha–Masarykovo n.) „Lidé v nosných profesích jsou dost naštvaní a navíc nikdo přesně neví, kolik budou vlastně brát. Myslím, že lidi jsou solidární a že by ze solidarity do stávky šli i ti, kteří mají mzdové nárůsty,“ (žst. Kralupy nad Vltavou).
Obzor reaguje i na neobjektivnost československé televize při informování o požadavcích železničářů, a to v článku „Manipulaci s fakty zvládla ČST profesionálně“, kde se shodně vyjadřují dva autoři. „Železničáři jsou hlupáci a vůbec nevědí, co chtějí. Takový asi musí být dojem každého nezasvěceného diváka, který sledoval Televizní noviny,“ uvádí se v prvním příspěvku. „Na základě toho, co vidím a slyším na pracovišti, a porovnám s tím, co jsem viděl na obrazovce, pochybuji o Vaší serióznosti, dokonce se domnívám, že ani jeden z pěti ´náhodně´ vybraných železničářů na ČSD nepracoval,“ píše se v druhém z nich, adresovaném Čs. televizi jako otevřený dopis.
Obzor dále na první straně uveřejnil pozvánku na mítink železničářů před budovou Ústředního ředitelství ČSD svolaný na 22. dubna.
Obzor č. 16 – 27. 4. 1992
„Železničáři nahlas vyjádřili, co si myslí o vedení ČSD“, říká titulek zprávy z mítinku před Ústředním ředitelstvím ČSD, kde se dne 22. dubna sešlo více než tisíc železničářů. „Dnes jsme tady hlavně proto, že nám nefunguje vlastní podnik, ČSD, že se ve vedení drží lidé, kteří tam nepatří a kteří na své úkoly nestačí,“ řekl v úvodu předseda OSŽ Zdeněk Škop. Tři desítky řečníků, kteří poté vystoupili na improvizovanou tribunu na plošině vozu Avie, zopakovali argumenty, které ze strany železničářů zaznívaly již několik měsíců předtím: vedení ČSD nenašlo způsob, jak vyvést železnici z krize, není schopno vytvořit fungující organizaci, stále odkládá závažná koncepční rozhodnutí, nová mzdová soustava je nedomyšlená a nespravedlivá k provozním profesím. Na závěr mítinku bylo přijato prohlášení, ve kterém účastníci vyjádřili nespokojenost s tím, že se za dva roky nepodařilo dosáhnout obratu v hospodaření ČSD a stále trvá nekoncepčnost a přešlapování na místě. Železničáři dále prohlásili, že jsou rozhodnuti organizovat různá shromáždění a akce do té doby, dokud se nepříznivá situace nezmění.
Ústřední ředitel ČSD Ing. Hampl na tiskové konferenci, uspořádané ihned po mítinku, uvedl, že kritická obvinění ze strany účastníků mítinku jsou oprávněná. Kritizovaný stav však nepřičetl neschopnosti hospodářského vedení, ale ob-jektivním skutečnostem, souvisejícím s probí-hajícími ekonomickými přeměnami hospo-dářství.
Pod souhrnným titulkem „Železnice dospěla do kritického stavu“ je na straně 1 a 2 uveřejněn výběr z rezolucí a stanovisek základních organizací OSŽ k situaci na ČSD. Opakuje se v nich požadavek zrušit ÚŘ ČSD jakožto zbytečný a nefunkční článek řízení, přenést maximální odpovědnost a pravomoci na přednosty výkonných jednotek, připravit zákon o železnici, prosazovat dřívější odchod do důchodu pro turnusové pracovníky a upravit kritéria odměňování tak, aby bylo spravedlivější k provozním zaměstnancům. Zaznívá v nich však také apel na společný postup všech odborových centrál na železnici.
Zdeňka Sládková