Obzor č. 21 – 1. 6. 1992
V rubrice „Co se děje v ústředí“ se dočítáme o bolestném dohadování kolektivní smlouvy na rok 1992, kterou odmítala podepsat Federace strojvůdců. Obzor přináší přehled rozporných bodů. Na téže straně je v rámečku otištěna krátká zpráva o tom, že kolektivní smlouva na rok 1992 je podepsána za ÚŘ ČSD i za odborové centrály, chybí však stále podpis zástupce Federace strojvůdců. OSŽ bylo v té době stále ve stávkové pohotovosti. Sporným bodem byl požadavek FS na zkrácení pracovní doby na 36 hodin pro strojvedoucí na posunu. Případné zablokování kolektivní smlouvy by však mělo za následek ztrátu již sjednaných podmínek pro všechny zaměstnance, jako je týden dovolené navíc, již zkrácenou pracovní dobu, rekondiční pobyty a další.
Na straně dvě je otištěna beseda se železničáři Tatranských elektrických železnic pod titulkem „Tatranská doprava v totální krizi“. Železničáři si v ní stěžují na byrokracii, špatné technické podmínky tratě, zdlouhavé řešení problémů, či na špatné platové i sociální podmínky zaměstnanců. Zazněla i kritika směrem k odborům, kterým podle názorů dotazovaných škodí roztříštěnost a nejednotnost. „Odbory jen tehdy něčeho dosáhnou, pokud budou jednotné. Bohužel, na železnici už není jednota. Ani v naší stanici. Pokud svoláme členskou schůzi, přijde polovina lidí. Pokud nejsme silní, přednostovi se lehce pracuje,“ řekl jeden z účastníků diskuse, železničář ze Starého Smokovce.
V Obzoru č. 21 byla ukončena pravidelná rubrika Obzoru nazvaná „O nejméně sloužící a nejprodělečnější jízdní řád“. Tato „soutěž“ byla vyhlášena v Obzoru č. 2/1992 a byla vyhrazena příspěvkům pozorných čtenářů, kteří zasílali Obzoru příklady ujíždění vlaků v přestupních stanicích, upozorňovali na neúměrně dlouhé soupravy či na zastavování vlaků u vjezdového návěstidla podle jízdního řádu. Další část příspěvků poukazovala na nekompetentní a nekvalifikovaná rozhodování i na arogantně výhružný přístup některých vedoucích pracovníků ke kritice a kritikům. Jak je v článku uvedeno, zástupce Obzoru předal kopii všech článků otištěných v této rubrice ministru dopravy Jiřímu Nezvalovi. Ten přislíbil, že se přičiní o to, aby byl každý podnět řádně přezkoumán a pokud bude shledán rozumným, aby z něj byly vyvozeny důsledky.
Obzor č. 22 – 8. 6. 1992
„Stávková pohotovost ukončena“– říká titulek úvodního článku, který informuje o tom, že kolektivní smlouva na ČSD platí a že důvody pro stávkovou pohotovost tedy pominuly. Konstatovali to účastníci jednání Ústředí OSŽ, které proběhlo dne 2. 6. za účasti zástupců vedení ČSD. „Ústřední ředitel se rozhodl ve prospěch převážné většiny železničářů a vzal na sebe odpovědnost za plnění kolektivní smlouvy,“ konstatuje se v článku. Federace strojvůdců totiž KS nepodepsala; ústřední ředitel konstatoval, že se na zaměstnance s. o. ČSD odborově organizované ve Federaci strojvůdců uzavřená kolektivní smlouva nebude vztahovat.
Obzor otiskuje otevřený dopis Federace strojvůdců Tomáše Slunky předsedovi OSŽ Zdeňku Škopovi i odpověď předsedy OSŽ. Oba představitelé vyjadřují názor na sporný bod, který tehdy bránil podpisu kolektivní smlouvy – zkrácení pracovní doby. Federace strojvůdců ji požadovala pro všechny strojvedoucí (i na posunu), OSŽ bylo ochotno ji podpořit pouze v případě, že bude realizován i pro další profese na ČSD, které považovalo za stejně nepostradatelné jako strojvedoucí na zálohách. „Cítím jako amorálnost zvýhodnit jen jednu úzkou profesní skupinu,“ píše v odpovědi předseda OSŽ Zdeněk Škop.
Na první stránce najdeme rovněž článek s titulkem „Tržní transformace dopravy“. Informuje o konferenci se stejným názvem, která proběhla 20. 5. 1992 a jejímž pořadatelem byla Pražská vědeckotechnická společnost Vysoké školy ekonomické v Praze, za účasti zástupců organizací z jednotlivých druhů doprav a státních orgánů. Jak je uvedeno v textu, v referátech byly patrny rozdílné názory a postoje – a to jak na radikálnost postupu, délku transformace železnice na tržní princip, názory na způsob restrukturalizace ČSD či na dopady, které transformace může mít na občany i zaměstnance. „Tržní transformace železniční dopravy je nezbytně nutná. Nesmí však dojít k tomu, že veškerá restrukturalizace ČSD a přechod na tržní chování skončí pouhou změnou organizační struktury a propouštěním zaměstnanců, snižováním sociálních jistot, které v současné době železničáři mají, které mají zaměstnanci železnice okolních států a železničních správ, a které měli naši předkové,“ uvádí se v závěru článku.
Zdeňka Sládková