Hana Dostálová popisuje anabázi s cestovním pasem

Přes tři desítky let jsem pracovala u ČSD (nyní ČD) a poslední roky jsem dosluhovala v osobní pokladně v žst. Hranice na Moravě. Zážitků bylo přehršel, až moc, ale jeden stál opravdu za to: nastoupila jsem v 18.00 h na noční směnu, když ke mně za půl hodiny přichází z čekárny starší cestující a v ruce nese ledvinku a cestovní pas a říká mi, že to našla v čekárně na zemi. Ledvinka je prázdná, a když otevřu pas vidím, že je jedné mojí známé. První, co mě napadlo je, že byla na nákupech v Polsku a v Českém Těšíně ji okradli. Ale rozhoduji se rychle: v knižním telefonním seznamu naštěstí její telefonní číslo najdu a tak volám….

Představím se, ale ozve se mi její přes 80 let stará máti. K telefonu prosím Pavlu, ale slyším zamítavou odpověď. Rezignovaně jí říkám – že mám u sebe v pokladně cestovní pas Pavly a sluchátko pokládám. Obsluhuji cestující, ale nedá mi to a volám znovu a prosím o telefonní číslo na syna Pavly, který žije v Praze. Jaksi pokorně mi diktuje čísla mobilů na oba syny. Volám až to druhé (naštěstí – starší byl tč. v Itálii). A mladšímu Martinovi jen krátce vysvětluji, že u sebe v pokladně ČD mám mamčin cestovní pas, ale babička mlčí a že volám ze služebního telefonu – a hovor končím. Po chvíli volá sám: mamka s manželem sedí ve vlaku na Prahu, nedovolal se na ně (mobily mají típnuté) a v 01.30 hod. odlétají na dovolenou - prý - na ISLAND !!!!

A tak přemýšlím… přišla na to už ve vlaku a vrací se? Z té situace jsem fakt na infarkt a hledám vlak, který by ty dvě věci vzal do Prahy kurýrem. Našla jsem, jenže by přišly až nad ránem….Vydávám tedy dál jízdenky a opravuji předpisy. Jsem smířena s tím, že po noční vše mamince Pavly zanesu, když se najednou - po 20té hodině - objevuje u okna Marek, syn známých a žádá o jízdenku do Prahy. Vesele ho vítám slovy: Dnes jste MŮJ ČLOVĚK !!! ha,.. Vysvětluji mu situaci a Prahu opět prozváním. Martin se okamžitě ozval a s Markem si vyměňují čísla mobilů a já si vydechla, že cestovní pas jede do Prahy a už jen sleduji v počítači cestu rychlíku.

Po noční navštívím maminku Pavly (nakonec se obě známe) a dovídám se, že její vnuk na pražském hlavním nádraží na Marka čekal a stihl i letiště, takže nakonec přece jen oba, nejen Petr (manžel Pavly), ale i Martinova mamka na dovolenou odletěli. A to ostatní se dozvídám po jejich návratu od Pavly. Cestou do Prahy měli oba dva mobily vypnuty. Že jí chybí pas, přišla až při odbavování na letišti a tam se prý kvůli němu i ‚pohádali‘... Na dovolené jsou zvyklí jezdit spolu, tentokrát ale manželovi předává to nejnutnější aby letěl sám a odchází si i se svými zavazadly sednout do koutku letiště, aby celou noc nemusela protrpět na nebezpečném pražském hlavním nádraží. Říká mi dále: sleduji ti tu frontu při odbavování a najednou u Petra vidím červenou bundu syna Martina a první, co mě napadá, že mě vezme k nim a ráno pak hodí na vlak. A najednou jde Martin za mnou a první, co mi říká: mami, paní pokladní z Hranic ti posílá cestovní pas…. A já ti nahlas vykřikla – tak to musela být jedině Hanka !

Ale on to byl řetězec náhod: slušná cestující donesla cestovní pas z čekárny, dovolenou zachránila určitě i pevná linka a Marek. který do Prahy odjížděl až večer. Syn Pavly ho na hlavním nádraží čekal, odvezl domů a jel na letiště. Štěstím taky bylo, že letenka stornována nebyla, v tom frmolu ji jen odložili… A nikdo z účastníků zájezdu prý nechtěl v tolik náhod ani věřit !!!!

Po návratu mi přišla Pavla poděkovat, já byla ale spíše zvědava na fotky Islandu. A syna Pavly, se kterým jsme si tehdy volali, jsem osobně poznala, bohužel, až na pohřbu babičky, se kterou jsme se na několik málo let spřátelily. V inkriminovanou dobu totiž hlídala dům, proto více prozrazovat nesměla. Velice slušná cestující - řetězec začala tím, že našla pas s ledvinkou; Martin - mladší syn Pavly, to ona pas a ledvinku ztratila; Marek - cestující, který vzal do Prahy cestovní pas s ledvinkou. Jinak v článku figuruje taky maminka Pavly a já...

Hana Dostálová