V roce 2003 se konal Mezinárodní závod USIC v silniční cyklistice v Ústí nad Labem. Tady jsem se asi poprvé setkal s Aloisem Malým a jeho ženou. On byl přidělen k francouzské výpravě, jeho žena k německé, oba jako tlumočníci.
Teď se již řadu let setkáváme i na jednáních Republikové rady seniorů OSŽ, kterou zakládal a nyní je její místopředsedou. Stejnou funkci místopředsedy zastává i v Radě seniorů ČR. Na konci minulého roku oslavil sedmdesátku. Nyní jsme se setkali v Senátu ČR na konferenci o sociálním bydlení, kde jsem mu položil několik otázek.
Do vašeho odchodu do důchodu jste pracoval na železnici. V jaké profesi a kde to bylo?
Celý svůj profesní život jsem strávil na železnici. Vyučil jsem se v Chomutově jako mechanik kolejových vozidel. Po vojně jsem absolvoval kurs na strojvedoucího. Začínal jsem na páře a postupně, jak šel vývoj, jsem přecházel na diesely a elektrické lokomotivy. Tuto profesi jsem vykonával bez přestávky 38 let. Posledních šest let před odchodem do důchodu jsem pracoval jako vedoucí skladu v depu Most.
S manželkou se řadu let účastníte nejrůznějších sportovních akcí jako tlumočníci, působíte také jako průvodce při výměnné rekreaci našich a francouzských železničářů. Jak jste se k tlumočení ve francouzštině vůbec dostal?
Francouzština je můj druhý jazyk. Když mi byli čtyři roky, tak celá naše rodina emigrovala a dostala se z Německa až do Francie. Byl jsem doslova hozen do francouzské mateřské školy, aniž jsem uměl slovo francouzsky. Říká se, že děti se učí rychle. Je to pravda. Za měsíc nikdo nepoznal, že nejsem Francouz. Základní školu jsem tady navštěvoval až do sedmé třídy, kdy jsme se s bratrem a matkou vrátili zpět do Československa. Přestože jsem se tomuto jazyku řadu let pak nevěnoval, zůstaly mi dobré základy. Mohl jsem proto po Listopadu nabídnout svoje znalosti OSŽ, a to jak při sportovních akcích USIC, tak ve všech dalších aktivitách OSŽ do francouzsky mluvících zemí. Pravidelně už 11 let vedu zájezdy do St. Mandrier u Toulonu a také doprovázím francouzské železničáře při jejich pobytu u nás.
Řekněte mi něco o působení v železničních odborech a práci se seniory. Vím, že dnes jste také předsedou Krajské rady seniorů v Ústí nad Labem. Ta je součástí Rady seniorů ČR a v jejím rámci působí i seniorské kluby v krajských městech, kde jsou členy i někteří naši (OSŽ) důchodci.
OSŽ jsem členem od roku 1990. Byl jsem u založení našeho odborového svazu. V mosteckém depu jsem začínal v závodním výboru jako místopředseda, po čtyřech letech jsem byl zvolen předsedou ZO. Po odchodu do důchodu jsem v našem svazu založil Republikovou radu seniorů. Ta se pak stala členem největší celorepublikové seniorské organizace Rady seniorů (RS) České republiky.
Do této organizace, která sdružuje 27 velkých seniorských svazů, jsem byl naší Republikovou radou delegován a před osmi lety jsem byl na sjezdu RS ČR zvolen místopředsedou. Rada seniorů ČR hájí a prosazuje zájmy seniorů v celé republice. Jako členové rady se setkáváme s ministry, s premiérem, ale i s prezidentem republiky. Velkým naším úspěchem bylo prosazení valorizace důchodů v nynější podobě. Vládě jsme také navrhli nový zákon o minimálním důchodu, který, jak doufáme, bude letos vláda projednávat. Každý rok podává RS ČR na MPSV žádost o grant. Každý rok musíme dokladovat, co RS ČR pro seniory dělá. Je mimo jiné potřeba pokrýt náklady na vydávání časopisu Doba seniorů. Aparát rady tvoří jen tři lidé. Všichni ostatní, kteří pracují pro Radu a jsou členy výborů v dvanácti krajích, dělají vše ve svém volnu bez nároku na honorář.
Rada seniorů OSŽ má už řadu let přátelské kontakty s německými kolegy, seniory z odborové centrály EVG. S manželkou, která se také těchto setkání u nás i v Německu účastní, jste oba stále velmi aktivní. Není to pro vás už trochu únavné?
Únavné určitě ne. Kdyby nás to nebavilo a ta práce netěšila, tak bychom to nedělali. Je dobré poznávat nové lidi, poznávat jak a kde žijí. Člověk, který má stále co dělat, nemá čas stárnout. Máme po Evropě bezpočet přátel a známých. Dnešní technika umožňuje být i s těmi vzdálenými stále v kontaktu. A aby toho nebylo málo, tak jsem vloni kandidoval do zastupitelstva města Most. Byl jsem politickým hnutím „Severočeši“ osloven, zda bych se nechtěl v zastupitelstvu starat o seniory, bez povinnosti vstupovat do jejich politické strany. Po delším uvažování jsem souhlasil. Dostal jsem velký počet hlasů a stal se zastupitelem. Severočeši totiž volby vyhráli. Zvolil jsem si funkci předsedy sociální komise města a mám tak možnost prosazovat potřeby seniorů i v Mostě.
Nezbývá mi než poděkovat vám za rozhovor a popřát zdraví a stále dostatek energie při práci se seniory! Miroslav Gloss