Starosta Kraslic Roman Kotilínek je velkým příznivcem vlaků: rád cestuje vlakem, a to nejen ve svém volnu, ale i služebně. „Tam, kam jede vlak, a vím, že se pohodlně dostanu tam i zpět, tak samozřejmě rád do vlaku sednu a mám čas přemýšlet, nebo odpočívat, nebo se jen tak rozhlížet a všechno vypustit z hlavy. Cesta vlakem je pro mne příjemný relax, když vím, že se v pohodě dostanu tam, kam potřebuji,“ říká v rozhovoru pro čtrnáctideník Obzor, který vyjde v úterý 29. 9. 2020 ve zkrácené verzi v čísle 19/2020.

V Obzoru číslo 18/2020, na straně 3, vás v článku „Karlovy Vary se dočkaly Pendolina“ autor Robert Koutný cituje: „Má to (prodloužení večerního pendolina do Karlových Varů) ještě drobné vady na kráse, jako třeba tu, že mezi příjezdem pendolina do Sokolova a odjezdem vlaku GW Train Regio do Kraslic musí cestující strávit hodinu čekání na nástupišti, což je nepříjemné zejména v zimě, protože nádražní hala je v tuto dobu uzamčena." Takže, předpokládám, že nejste úplně spokojen a budete chtít ještě iniciovat změnu…
Věřím, že to není finální řešení, byť v tuto chvíli není jasné, od koho by ten impuls ke změně měl přijít a jestli je v tuto chvíli požadovaná změna vůbec možná, ale samozřejmě se budu chtít sejít s krajským koordinátorem dopravy a tuto věc si vyříkat. Tedy, zda tuto změnu mohou provést České dráhy, až budou vytvářet nový jízdní řád, nebo jestli je ten pomyslný míček nyní na straně společnosti GW Train Regio, která připravuje nový jízdní řád 2020/2021, případně jestli se obě společnosti dohodnou a udělají nějaké posuny v jízdním řádu tak, aby se čas čekání v Sokolově zkrátil třeba na polovinu, zkrátka aby to bylo pro cestující únosné.
Možná z titulu funkce starosty Kraslic budu mít možnost se k tomu vyjádřit, protože samozřejmě chci, aby se občané Kraslicka mohli pohodlně a včas dostat domů po železnici. Chceme-li, aby veřejnost využívala veřejnou dopravu, je pro to potřeba vytvářet vhodné podmínky, jednoduše aby je to motivovalo k tomu nechat auto doma, aby sedli do vlaku a věděli, že se pohodlně dopraví, kam potřebuji, a aby to mělo přijatelný komfort. Ale rozumím tomu, že nelze vyhovět všem požadavkům, že jízdní řád je jakýmsi kompromisem mezi přáním cestující veřejnosti a možnostmi dopravce. Měly by to být ale takové kompromisy, které budou pro cestující veřejnost zajímavé.
Takže uvidíme, co se s tím bude možné udělat. Určitě to vezmu jako téma na jednání dopravní komise Hospodářské a sociální rady Sokolovska, jejímž jsem členem a zkusím vyvolat jednání a pokusíme se s tím něco udělat. Pokud by se to podařilo do prosincové změny jízdního řádu, bylo by to velmi dobré.

Ve výše zmíněném článku také uvádíte, že veřejná železniční doprava je především službou veřejnosti, která je navíc v mnoha zemích chápána z ekologického pohledu jako doprava trvale udržitelná…
Ano, avšak abychom ji my, cestující veřejnost, preferovali před dopravou individuální, musí být nejen cenově přijatelná, ale musí mimo jiné nabízet také komfort v podobě rychlého a pokud možno navazujícího spojení.

Pendolino ale zatím nestaví ve druhém největším městě Sokolovska, v Chodově, kde žije více než 13 000 obyvatel. I v tomto případě věříte v pozitivní posun?
Teď budu trochu „kopat“ i za Chodov, ale zase to vnímám komplexně ve smyslu veřejné dopravy. Chceme-li, aby lidé vlaky jezdili, tak dělejme všechno pro to, aby to pro ně bylo zajímavé. Navíc Chodov je druhé největší město okresu (Sokolov), takže mi přijde logické, aby v Chodově pendolino stavělo. Rozumím ekonomickým důvodům, jen se obávám, aby to nebylo šetření na nesprávném místě a za každou cenu.

V tomtéž článku jste označen jako příznivec vlaků, jako člověk, který rád cestuje vlakem, nejen ve svém volnu, ale i služebně…
Tam, kam jede vlak, a vím, že se pohodlně dostanu tam i zpět, tak samozřejmě rád do vlaku sednu a mám čas přemýšlet, nebo odpočívat, nebo se jen tak rozhlížet a všechno vypustit z hlavy. Cesta vlakem je pro mne příjemný relax, když vím, že se v pohodě dostanu tam, kam potřebuji.

Asi nebudu daleko od pravdy, když tedy řeknu, že jako starosta Kraslic jste po trati ze Sokolova do Kraslic jel mockrát…
…Už jako student, když jsem dojížděl do školy, potom jako zaměstnanec banky, když jsem dojížděl do Sokolova do práce, tato trať mě provází od útlého mládí.

Ptám se tak proto, že mně, jako cestujícímu, který po této trati nejezdí denně, přišel stav některých nádražních budov přinejmenším tristní.
Vnímám to také tak, bohužel. Ale není to věc jenom této tratě, setkal jsem se s tím o dovolené i v jižních Čechách. Nádražíčka, která jsem si pamatoval jako plná života, osázená truhlíky s květinami, jsou najednou zavřená a zaplechovaná, mají zabedněná okna, zamčené dveře, nikde nikdo, a z toho je mi vždycky smutno. Dřív to bylo jiné, mělo to atmosféru, mělo to ducha, bylo to živé, byť pochopitelně chápu ekonomické důvody pro to, že ten člověk tam není nutný, ale na druhou stranu mám pocit, že „živý“ člověk tomu dává přidanou hodnotu, že se mám koho zeptat, že si s ním mohu popovídat. Na všechno sice budeme mít automaty a stroje, ale pak se divíme, že lidé spolu neumí mluvit – komunikujeme spolu přes různé „udělátory“, komunikátory a já nevím co všechno, ale máme problém se potkat s živým člověkem a komunikovat s ním z očí do očí, být k sobě vzájemně slušní a umět se zeptat: prosím, nevíte, pomohl byste mi…? A to si myslím, že tomuto trendu jenom nahrává.

Ale na západ od našich hranic, ke kterým to máte doslova jen pár kroků, to je stejné, takže není to jen čistě náš problém…
Ano, ale i tam se začíná mluvit o tom, že tento trend není úplně lidsky správný, že je možná zajímavý ekonomicky, ale že společnost se odlidšťuje. Myslím si, že tyto věci by měly sloužit lidem, a ne aby lidé sloužily jim. A to že jsme kdysi vzhlíželi na západ, to už dnes nemusí platit. Aspoň já, upřímně řečeno, nevím k čemu, bych měl dnes na západě vzhlížet. Možná i proto, že ten západ tady máme tak blízko, doslova za kopcem.

Když budete vlakové spojení ze Sokolova do Kraslic hodnotit jako cestující, i jako starosta, budete ho hodnotit stejně? Vyhovuje vám stávající stav, nebo by to mohlo být lepší?
Říct, že by to nemohlo být lepší, to by asi nebyla pravda, protože vždycky to může být lepší, ale myslím si, že u nás to máme nadstandardní ve srovnání s tím, co jsem zažil jinde. Ten komfort, že vám tady jede vlak každou hodinu v taktovém rytmu, to je, myslím si, hodně dobrá věc. To, že dnes jsem v Sokolově vlakem za nějakých plus mínus třicet minut, je skvělé. Pravda, autem jsem tam za dvacet minut, ale myslím si, že to máme dobře „vychytané“ a luxusní, byť byly doby, kdy byla naše trať zralá na zavření a víceméně to k tomu směřovalo. Tenkrát přišla s nabídkou společnost Viamont, která trať zachránila, dnes tedy GW Train Regio, která tady provozuje dopravu, respektive PDV Railway, do tratě investuje nemalé částky, což znamená, že s tratí je počítáno do budoucna, že se nebude rušit, že jí nikdo nechce zavřít. Takže pro mě jako pro starostu ORP je to velmi pozitivní zpráva.

Souhlasím, na druhou stranu máte ale i dobré spojení s Německem, Zwotentalem a Cvikovem…
To nemohu posoudit, protože na tu stranu zase tak často vlakem nejezdím, ale to, že vlaky jezdí na druhou stranu česko-německé hranice, je určitě pozitivní a je to v pořádku. A podle jízdního řádu to také není špatné spojení.

Řešíte aktuálně jako starosta nějaké problémy se železnicí?
Já bych řekl, že ani ne. Samozřejmě, dostáváme informace o výlukách, takže tyto informace na našich webových stránkách vyvěšujeme, aby se je občané včas dozvěděli, ale že bychom řešili nějaký konkrétní problém, nebo nedej bože nějaký konflikt, o tom nemůže být ani řeč. A když už jsme v minulosti něco řešili, tak jsme se vždycky dokázali domluvit. S dráhou se dokážeme dohodnout i na společných akcích pořádaných městem.

Sedíme v prostorách muzea na kraslickém nádraží, které spravuje Železniční spolek Klub M 131.1. Tento objekt podle mých informací odkoupilo město Kraslice od Správy železnic, ale jeho stav není ideální. Dřív se říkávalo, že nádraží je vstupní bránou do města, ale v tomto případě vám spíše dělá ostudu…
Naprosto s vámi souhlasím, jako starostu Kraslic mě to trápilo a trápí. Je to skutečně jedna ze vstupních bran do města, a to nejen národní, ale i mezinárodní, která je bohužel v ne právě reprezentativním stavu. A protože mě to v klidu nenechávalo, tak jsme iniciovali určité kroky k tomu, aby se město Kraslice stalo vlastníkem tohoto objektu, což se nakonec podařilo. Zrovna teď jsme ve fázi, kdy by objekt měl přejít do vlastnictví města. Od Správy železnic jsme jej odkoupili za příznivou cenu a ve chvíli, kdy budeme definitivními vlastníky tohoto objektu, započne se s opravami. Předně si přejeme, aby tady dál fungovalo Muzeum Kraslické dráhy, protože v tom vidíme přidanou hodnotu pro město Kraslice. Navíc, je to ojedinělé muzeum široko daleko, nevím o žádném bližším muzeu tohoto typu, takže ho chceme podpořit.
Mělo by se začít fasádou, protože ta je první na očích. Prostě chceme co nejdříve vylepšit ten prvním dojem, když někdo přijede vláčkem do Kraslic, aby už vystoupil na nádraží, kde není zdevastovaná budova bývalé nádražní restaurace, s ohyzdnou fasádou. Takže aktuálně čekáme na zápis do katastru nemovitostí, což je otázka několika dnů. A co se týče fasády, tak předpokládám, že se začne příští rok. Když to dobře půjde, mohli bychom se v příštím roce dočkat nového kabátu.

Michael Mareš