„Není novin bez dopisovatelů a samozřejmě už vůbec ne bez čtenářů!“

V polovině roku došlo ke změně ve složení redakce časopisu Obzor. Převážná část dosavadní redakce odchází do zaslouženého důchodu a na novou redakci připadl nelehký úkol navázat na vysoko položenou laťku obsahu tohoto odborářského periodika. Jak tuto změnu vnímá nový šéfredaktor Obzoru Milan Sedlák, jaký je jeho vztah k železnici a k odborům, zejména pak k OSŽ, na co se mohou čtenáři těšit a jak mohou sami přispět k obsahu Obzoru – na tyto a další otázky odpovídá Milan Sedlák v úvodním rozhovoru v Obzoru číslo 16.

Jaký je Váš vztah k dráze (kde všude jste pracoval, co Vás na dráze baví a bavilo, co je Vaší největší zálibou ve vztahu k železnici…)?

Na tuto otázku bych mohl odpovědět jednou krátkou větou a to, že je veskrze kladný, což je pravda, za kterou si plně stojím. Já jsem vlastně k dráze přivoněl, to doslova a do písmene, neboť klišé často užívaným slovem „přičichnul“ mi v tomto případě vyznívá poněkud pejorativně, tedy přivoněl jsem k dráze už v dětském věku, kdy jsem s rodiči cestoval za příbuznými pro dětskou duši do dalekého pohraničí. Vyjížděli jsme vždy v noci a dodnes cítím vůni kouře z dýmajících parních lokomotiv, vnímám jejich odfukování i sykot páry. Je pravda, že tenkrát bylo cestování pro mnohé dospělé utrpením, vždyť i chodbičky byly přeplněné, cestující naplnili také umývárny, dokonce i toalety, každý kousek místa byl naprosto využitý. Děti mnohdy vzaly zavděk, že mohly cestovat v sítích na odkládání zavazadel a pohroužit se při příjemném houpání do sladkého spánku.

Mimořádným potěšením pro mne bylo, když mi „Ježíšek“ přinesl ovál s elektrickým vláčkem. Dnes už je to pouze vzpomínka, vláčků mám plné vitríny, jen ten ovál mi pro nedostatek místa chybí...

Vztah k dráze sílil i nadále. Můj bratr i bratranci pracovali na železnici, a tak když jsem z rodinných důvodů přerušil studium, bylo jasné, kam zamířím. Tímto momentálně zdravím především strojvedoucí a výpravčí, což byly profese, kterým jsem se hodlal věnovat. Osud tomu chtěl jinak, na obě profese bylo třeba určité čekací doby, já si tedy pro začátek vybral posun. Současná vedra mi připomenula, že první směna mě nezavedla do kolejiště, ale musel jsem několikrát za den s taškami do obchodu pro dvakrát dvacet piv – víc se do tašek nevešlo. Tenkrát se totiž žízeň hasila úplně jinak než nyní.

A když už jsem zvládl zácvik a začal normálně pracovat, vydrželo mi to bohužel pouhé tři měsíce. V té době se běžně vozy svěšovaly za pohybu a já měl tu smůlu, že při velkém nárazu ve vagonu za mnou ložené trubky vyrazily čelo vozu, a to mě smetlo do kolejiště. Po roce a půl, ač jsem zkoušel i práci na pneumatických brzdách, mě nakonec čekala pouze administrativa. Ale vztah k dopravě mě neopustil, naopak, začal jsem dopisovat do Jihomoravského železničáře o lidech kolem kolejí, stejně jako to i dnes dělají dopisovatelé, čímž nyní zdravím i je.

Jak dlouho se věnujete novinářské práci a kde všude jste se novinařině věnoval?

Dopisování mě nakonec přivedlo do redakce zmíněného železničního periodika a dnes už novinářskou profesi vykonávám třiačtyřicet let. Stále se věnuji železnici, přestože jsem se v roce 1994 stal volným novinářem. Stál jsem u znovuzrození odborových novin Zájmů strojvůdce, tvořil pro nynější společnost OHLA ŽS, dřívější Železniční stavitelství ŽS noviny, vytvořil vázanou publikaci k výročí ŽPSV Uherský Ostroh, souběžně s tím jsem se také věnoval maďarské menšině v Brně realizací jejich pravidelného bulletinu. Nakonec jsem zakotvil jako šéfredaktor odborného recenzovaného neimpaktovaného časopisu Nová železniční technika. Když si tento časopis, který se jako odborný z prodeje neuživí, začali vydavatelé přehazovat jako horký brambor a hrozil jeho zánik, převzal jsem jeho vydávání.

Ale jsem také odborářem, členem OSŽ, což mě logicky vedlo k potřebě psát o odborových aktivitách. Vstříc mně vyšlo vedení OSŽ na popud Nedrážního republikového výboru, a tak jsem se současně stal také redaktorem internetového magazínu Nedrážní Obzor. Je měsíčně uveřejňován na adrese www.osz.org.

Jak jste se dostal k Obzoru a co tomu předcházelo?

Tady je odpověď jednoduchá a nepotřebuje dlouhý komentář. Dosavadní šéfredaktor Ing. Michael Mareš se rozhodl po dovršení důchodového věku nadále ve své funkci nepokračovat a já byl poctěn jmenováním jako jeho nástupce.

Jaké máte představy o jeho obsahu v budoucnosti – chystáte nějaké novinky?

Říká se, že nové koště dobře mete. Možná jsem výjimka, ale rozhodně nechystám žádné převratné změny. K jistým drobným odchylkám samozřejmě už došlo, ale řekl bych, že se jedná opravdu pouze o drobnosti. Samozřejmě novinkám, pokud budou, jak rád říkám, a současně se omlouvám za to klišé, smysluplné, se vyhýbat nebudu. Rád přijmu také podněty čtenářů a samozřejmě dopisovatelů. Zvážím rovněž připomínky týkající se velikosti písma. Velkou změnou – a zatím jedinou – je nový výrobce čtrnáctideníku, kterým je nyní tiskárna Českých drah v Olomouci.

Co byste vzkázal dopisovatelům a přispívatelům Obzoru?

Tady si dovolím odcitovat dopis, který jsem jim poslal elektronickou poštou:

„Vážení spolupracovníci čtrnáctideníku OBZOR, milí dopisovatelé,

dovolte, abych vás v těchto příjemných letních dnech školních prázdnin a dovolených, které jistě trávíte v příjemném prostřední naší krásné země či v zajímavých zahraničních lokalitách, srdečně po-zdravil. A těm, kteří v těchto dnech působí na svých pracovištích, popřál pracovní pohodu.

Většina z vás už mě zná osobně minimálně z posledního setkání redakce s dopisovateli, které se konalo v závěru loňského roku. Nyní jste se mohli všichni seznámit také s mou představou dalšího pokračování tohoto čtrnáctideníku. A já se již těším na spolupráci s vámi, na přehršel vašich inspirativních nápadů, ale rovněž i kritických připomínek, aby obsah Obzoru nevycházel pouze z kvalitní práce předchozího redakčního kolektivu, aby na ni nejen navazoval, ale rovněž se ve spolupráci s vámi a novým obsazením redakce dále rozvíjel a získával na co nejvyšší kvalitě, kterou tento druh novin umožňuje.

Děkuji vám za vaši současnou aktivitu, děkuji vám za iniciativu příští!“

Jaké je celkové složení redakce a kdo všechno se na obsahu, výrobě a expedici Obzoru podílí?

Vzhledem k tomu, že společně s vedoucím redaktorem Ing. Marešem odchází, kromě vás, pane Čáslavský, za což vám děkuji, i členky redakce paní PhDr. Zdeňka Sládková a paní Marie Bártová, dochází k poměrně velkým změnám. Jak je uvedeno v tiráži, kromě mě působíte v redakci v Olomouci vy a v Brně Daniela Houdková. Tisk, jak už jsem se zmínil, probíhá v tiskárně Českých drah. Distribuci od čísla 14 administrativně zajišťuje slečna Eliška Kopecká, realizuje ji stejně jako dosud společnost Typa pana Ing. Janaty. Nově byla vytvořena redakční rada, kterou vede předseda OSŽ Mgr. Martin Malý a tvoří ji všichni místopředsedové Odborového sdružení železničářů. Na obsahu se samozřejmě podílejí také dopisovatelé, neboť bez dopisovatelů není novin, a svými připomínkami všichni čtenáři. Máme tedy široký okruh podporovatelů, který dosahuje minimálního počtu 5 400, což je množství vydávaných výtisků.

Jak jste se rozloučil s původní redakcí, resp. hodláte s jejími členy podle potřeby event. spolupracovat?

Původně jsem počítal s tím, že se se stávajícími členy redakce nebudu muset loučit. Ale jejich touha po odpočinku byla silnější, a tak se redakce do budoucna změnila. To ovšem neznamená, že bychom nemohli i nadále spolupracovat. Určitě se po nějaké době odpočinku jejich chuť do novinářské tvorby vrátí a já jejich iniciativu rád přivítám – stejně tak jako všech dosavadních dopisovatelů a samozřejmě všech čtenářů, neboť každý z nich může být dobrý přispěvatelem a tvůrcem obsahu čtrnáctideníku Obzor. Ale o tom už jsem se zmiňoval, tak ať se neopakuji.

Jak vnímáte současnou situaci na železnici a co z toho vyplývá pro časopis Obzor?

Železnice nyní – a není to poprvé – zažívá nelehké období. Stačí jen zmínit obrovský skok při zdražování energií. A přitom je třeba ji ekologizovat, modernizovat, zkvalitňovat, přibližovat cestujícím a přepravním společnostem. To, co prožívá železnice jako celek, denně prožívají také její zaměstnanci. A pro železnici z toho plyne závazek se o své zaměstnance co nejúčinněji postarat. No, a odbory jsou tu od toho, aby svým působením zajistily, že tomu tak bude. Je to jen jeden z mnoha příkladů, k čemu může přispívat také odborový tisk, v našem případě samozřejmě čtrnáctideník OSŽ OBZOR.

Připravil Miroslav Čáslavský

Foto: Jan Buchta