Den – 26. březen 2022 – byl posledním, kdy Miroslav Novotný vykonával v Odborovém sdružení železničářů funkci člena Ústředí OSŽ, tajemníka, později místopředsedy OSŽ a kdy profesně působil jako samostatný odborný zaměstnanec tohoto sdružení, i když by mu spíše slušela zrušená funkce tajemníka současné předsedkyně NeRV OSŽ. Protože však na říjnové konferenci NeRV byl zvolen čestným členem s hlasem poradním, mohu s naprostým klidem použít titulek, kterým shrnuji současnost i budoucnost kolegy Novotného. Snad nám to potvrdí během rozhovoru, o který jsem ho požádal. A proč právě nyní? Toto vydání se ve značné míře zaměřuje na různá významná výročí společností spjatých se železnicí. Miroslav Novotný se v těchto dnech dožívá významných půlkulatin – 75 let. A i on byl mnoho z nich plně spjatý se železniční dopravou.

Pane Novotný, jedna éra vaší odborové činnosti končí, druhá začíná. Ale než se dostaneme k jejímu průběhu, prozraďte nám, jakými pracovními profesemi jste prošel, než jste se stal profesionálním odborářem?

Prvopočátky spadají až do roku 1963, kdy jsem se vyučil v odborném učilišti ČKD Praha. Po vyučení jsem nastoupil do ČKD Lokomotivka. Za zajímavost stojí zmínka o pracích na lokomotivě Kyklop. S tím strojem jsem se setkal po letech na zkušebním okruhu ve Velimi, který nadšenci z VÚŽ zachránili pro budoucí generace. Krátkou epizodou bylo další působiště v závodě ČKD Energetika, kde jsem zdědil pracovní skřínku po Karlu Gottovi.

Následovalo studium při zaměstnání na SPŠE v Praze Na Příkopě. Po ukončení studia jsem odešel z ČKD do Železničního stavitelství Praha, které během svého působení několikrát změnilo název a majitele (IPS, SKANSKA), kde jsem nejdříve pracoval na montážích při elektrifikacích železnice, pracích na pražském metru, podílel jsem se na pracích plynovodu Družba, zavádění TRS. Jednalo se o období od roku 1974 až do roku 1997, kdy jsem byl zvolen tajemníkem OSŽ.

Po sametové revoluci jsem souběžně se svým pracovním poměrem podnikal jako OSVČ v oboru elektro. V letech 1990–1992 jsem provozoval první soukromé kino v Praze (Svět v Újezdě nad Lesy). Také jsme uvedli do provozu starou roštovou pekárnu s veškerými povinnostmi, které jsou nutné pro výrobu a distribuci pečiva. Zároveň s těmito aktivitami jsem dále vykonával funkci vedoucího fotbalového družstva Meteoru Praha, trenéra stolního tenisu a další práci s mládeží Sokola Újezd nad Lesy, v místě bydliště. Spolu s několika nadšenci jsme vybudovali tenisové dvorce poblíž sídliště Rohožník, kde mimo jiné žiji od roku 1980 a na jehož výstavbě jsem se podílel při výstavbě trafostanic. Omlouvám se, snažil jsem se do pár řádků vměstnat dobu 60 let – to z důvodu bohatosti zážitků snad ani nelze.

Z tohoto výčtu je možno jednoznačně usuzovat, že jste získal bohaté zkušenosti –  a rádi se s Vámi o ně podělíme – abyste mohl své spolupracovníky plnohodnotně zastupovat nejméně vůči vedení společností, ve kterých jste pracoval. Popište nám odborové funkce, kterými jste prošel, než jste se stal místopředsedou OSŽ a předsedou NeRV OSŽ.

To se musíme vrátit o hodnou řádku let zpátky. Výběrem příspěvků, jak se říkalo na dlaň, jsem začal již na učilišti. V závodě ČKD Energetika jsem se od příchodu zapojil do činnosti dílenského výboru a po změně pracovního poměru a zaměstnavatele jsem byl kolegy z pracovní čety zvolen úsekovým důvěrníkem. Netrvalo ani půl roku a v nových volbách jsem byl zvolen předsedou dílenského výboru a členem ZV při Železničním stavitelství. Další funkce na sebe nenechaly dlouho čekat. Byl jsem zvolen místopředsedou ZV a členem Podnikového výboru ŽS Praha. Železniční stavitelství mělo tehdy sedm závodů a učiliště v Benešově. Při dlouhodobé nemoci předsedy ZV jsem jej rok a půl zastupoval v jeho funkci. V Podnikovém výboru při ŽS Praha jsem měl na starosti oblast mezd a sportu. Po revoluci jsem kandidoval na předsedu ZV. Neúspěšně. Doba přála novým trendům a novým funkcionářům. Dopad byl katastrofický. Řada zvolených funkcionářů neměla patřičné znalosti, někteří ukončili svou činnost a odešli do soukromé sféry. Tyto okolnosti měly vliv na velikost členské základny. Došlo k velmi rychlé obměně na pozici předsedy ZV a vše vyvrcholilo soudním sporem s tehdejším předsedou ZV a členem Ú OSŽ. V té době si vzpomněli řadoví odboráři na moji osobu. Ujal jsem se této záležitosti a za vydatné pomoci Ú OSŽ se tento soudní spor podařilo uzavřít. Zřejmě jsem svým postojem zaujal členskou základnu a vedení OSŽ. Byl jsem zvolen předsedou ZV, následně navržen na tajemníka OSŽ, a na II. sjezdu OSŽ v Mostě zvolen územním tajemníkem. Po změně struktury OSŽ jsem se na dalším sjezdu stal místopředsedou OSŽ a svou pozici obhájil i na dalším sjezdu. Mimo tyto funkce jsem se v letech 1998 až 2003 podílel jako místopředseda společnosti Pacifik, a. s. na jejím  oddlužení a obnovení činnosti pro OSŽ. Ještě mohu zmínit nezanedbatelný podíl na prodeji bytů ČD, rekreačních zařízení pro ZO OSŽ, výstavbu hotelů Ostrý, Oddech a chaty Ramzová. V roce 2017 jsem předal na VII. sjezdu OSŽ vedení nedrážní sekce první ženě v této funkci a přislíbil pomoc jako samostatný odborný zaměstnanec, protože agenda a úkoly v rámci nedrážní sekce jsou tak různorodé, že představa, že může tuto funkci zastat jedna osoba, je mylná a mimo realitu.

Proč jste se stal odborovým funkcionářem?

Možná je to rodinnou tradicí. Můj otec léta působil jako předseda ZV v ČKD Lokomotivka. Jednak je to asi proto, jak říkají moji přátelé a kolegové, že mám silné sociální cítění. Po celou dobu svého života jsem byl obklopen lidmi – spolupracovníky, spoluhráči a vždy jsem jim uměl naslouchat a případně pomoci. Vždycky jsem byl rád, když jsem pomohl někomu z řadových členů nebo známých např. získat byt, zachovat mu práci, pomoci mu sehnat peníze na obnovu vyhořelé chalupy. Řeknu to jednoduše, byl a jsem týmový hráč.

Jako čestný člen, poradce, určitě budete mít dost příležitosti uplatnit své letité zkušenosti. Jste připraven, že vaše odborová aktivita nekončí?

Důchodci nemají nikdy času dost. Jsem ale připravený, pokud bude některý ze členů OSŽ nebo předsedů ZO i vedení NeRV OSŽ jakoukoliv pomoc potřebovat, tak určitě pomůžu. Za ta léta tam mám mezi nimi řadu kamarádů a přátel a mezi vedením společností respektující partnery.

Doufám, že fyzická kondice mi umožní účast na sportovních akcích pořádaných OSŽ, případně jako člen Regionální sportovní komise pomůžu s organizací. Stále zůstávám členem výboru Sdružení nájemníků ČR. Rád bych, pokud to bude možné, proškoloval členy NeRV a další zájemce ke kolektivním smlouvám a jejich vyjednávání.

O vás je známo, že jste vždy býval aktivním sportovcem. Kdy jste se sportem začal?

Od prvních kroků, když jsem začal chodit. A s míčem jsem chodil i spát. Pro nás, co jsme vyrůstali jako děti ulice, byl sport denní neoddělitelnou zábavou.

Když sportování dětí podporují rodiče i škola, je to prima, ale pokud je tlak na výsledky enormně silný, může to dětem pouze uškodit. Na mysli mám opět rodiče, školu, avšak hlavně sportovní oddíl. Zde je tlak na výsledky nejsilnější. Potkalo to i vás?

Jak jste předeslal, pane redaktore, podpora ze strany především rodičů je nutná. Někdy se to ale zvrtne a rodiče díky svým dětem mají snahu uspokojit svoje ambice a neuskutečněné sny. V neposlední řadě je to také otázka financí. Řada jejich potomků na to nemá. Jako příklad bych uvedl stav našeho hokeje. Projeví se to celkovým dopadem na kvalitu a výkonnost. Často dochází i k celkovému zdravotnímu poškození mladého organismu. Jako u všeho platí všeho s mírou.

V každém oddíle je tlak na co nejlepší výsledky. Čím vyšší soutěž, tím narůstá tlak na jednotlivé hráče.

Dříve byla situace odlišná. Neměli jsme takové relaxační možnosti, trenéři byli dobrovolní funkcionáři, avšak se skvělou sportovní minulostí. Měli především cit pro hráče a dokázali je nepřetěžovat. Výhodou také byl větší a kvalitnější hráčský kádr. Dnes máme mnoho kvalitních, odborně připravených trenérů, a přesto dochází k situacím, kdy jsou hráči nuceni hrát i v případě, kdy nejsou zcela doléčeni, protože výsledky jsou potřeba.

Mládí při sportu uteklo rychle, dospělost přinesla pracovní aktivity, odborové aktivity… a samozřejmě také sport!?

V Újezdě nad Lesy jsem se aktivně zapojil do činnosti obce a sportu jako takového. Základem byla spolupráce s újezdskou školou, kde jsem společně s ředitelem vedl sportovní přípravku mladých předškoláků. Sám jsem kromě zmíněné činnosti v rámci fotbalu aktivně hrál a trénoval stolní tenis v pražských soutěžích. Dalším sportem byl tenis a vznik tenisového oddílu a výstavba velkého areálu poblíž sídliště Rohožník. V Železničním stavitelství Praha jsem kromě aktivní účasti organizoval sportovní hry VHJ po celou dobu působení v této společnosti. Příchodem na OSŽ jsem se zapojil do sportovních soutěží jako závodník i jako organizátor. Jeden čas jsem byl pověřen vedením sportu v rámci OSŽ a zastupoval OSŽ na jednání výkonného výboru USIC. Společně s italskými kolegy jsem se podílel na tvorbě loga USIC. V současné době jsou mojí doménou kuželky, bowling, stolní tenis, pétangue, discgolf a minigolf. Dvakrát jsem úspěšně reprezentoval NeRV na hrách seniorů v Rajeckých Teplicích. Dále zůstávám členem regionální sportovní komise při OSŽ.

Děkuji za rozhovor!

Milan Sedlák

Foto: Jan Buchta